ASIANSTYLE

Li Ling se do své rodné vesnice Xuwan vrátila na prázdniny po absolvování pedagogické univerzity ve městě Zhoukou v roce 2002. Při té příležitosti zjistila, že mnoho dětí od tří do šesti let nenavštěvuje žádnou předškolní přípravu (představte si naší školku) a tráví celý den se svými prarodiči, zatímco jejich rodiče pracují ve městech. Hlavním důvodem bylo to, že státem zřízené školy byly od jejich malé vesnice příliš daleko. Rozhodla se, že dá dohromady co nejvíc takových dětí a začala pro ně ve svém volném čase připravovat vyučování.

"Bylo to pro mne úžasné – pozorovat, jak se děti zklidňují, učí se soustřeďovat pozornost a začínají reagovat na výuku.“



Nicméně po měsíci tohoto dobrovolného působení byla Li připravena najít si stálé učitelské místo ve městě Zhoukou. Děti z vesnice ale proti jejímu rozhodnutí začaly protestovat. Přicházely každý den na vyučovací hodiny před její dům i v době, kdy Li nebyla přítomna. Jejich tichý protest a otázka, kdo bude s dětmi dál pracovat, pokud odejde, udržely Li ve vesnici deset následujících let. S podporou své rodiny založila v roce 2002 školu pro žáky z nejbližšího okolí. Na stavbu školní budovy použila všechny své úspory a půjčila si navíc 80 tisíc RMB (zhruba 250 tisíc korun). Jen v prvních měsících začalo docházet více než 300 dětí. Její matka a teta začaly pro žáky vařit jídlo a její otec dohlíží na zhruba 100 žáků ze vzdálenějších vesnic, kteří ve škole i bydlí, protože jsou ještě příliš mladí na to, aby cestovali sami větší vzdálenosti každý den tam a zpět.

"Pracuji s dětmi obvykle celý den, zvláště s těmi, jejichž rodiče jsou pryč za prací delší dobu. Všechno, co jsme zpočátku měli, byly učebnice. Ale to je strašně málo. Studenti potřebují mnohem více knih, aby se mohli něco naučit o vnějším světě a uspět v něm."



V roce 2009 byla Li na návštěvě u své tety v Zhengzhou, hlavním městě provincie Henan. Sousedka jí při té příležitosti věnovala mnoho dětských knížek, z nichž většina byla nových nebo jen velmi málo čtených.

"Byla jsem příjemně překvapená množstvím knížek. Napadlo mě, že všechny pocházejí jen od jednoho dítěte. Co kdybych navštívila další rodiny a posbírala od nich knihy, které už považují za nepotřebné?"

Následujícího rána se vydala do ulic na trojkolce, na kterou umístila karton s nápisem "Vykupuji použité knihy pro studenty za výhodnou cenu". Za 1 kg starých knih se obvykle platí 1 RMB, Li začala nabízet dva.

"Vůbec jsem si nebyla jistá, co si o mně budou lidé myslet, a napoprvé jsem se styděla vyvolávat nabídku nahlas, jako to dělají ostatní. Trochu sebejistoty jsem získala, když jsem udělala svůj první obchod se sedmdesátiletou paní. Za půl hodiny jsme se dohodly a já si odvážela všechny knihy po její vnučce."



Nevěděla o tom, že ji během jednoho z dalších dnů na ulici vyfotil náhodný kolemjdoucí a snímky umístil na fórum Tianya.com. Netrvalo dlouho a objevily se i v místních novinách.

"Stovky tisíc lidí umístily pod tyto snímky své komentáře," vzpomíná fotograf Chang Liang pracující pro noviny, který později nafotil sérii fotografií ze soukromého života Li. "Když jsem na ni v Zhengzhou čekal, zrovna silně pršelo. Objevila se na trojkolce promočená od hlavy až k patě. Její pláštěnka byla položená na sesbírané knihy, aby je tak uchránila před deštěm." 

Li se rozhodla z nashromážděných publikací sestavit plnohodnotnou školní knihovnu. Tento cíl se jí díky vlastní snaze a s pomocí dobrovolných dárců, kteří reagovali na článek a snímky v novinách, podařilo splnit za několik měsíců. Od té doby zůstala v hledáčku médií a objevila se jako zástupce učitelů působících na vesnických školách při propagaci jejich činnosti a vysvětlování úskalí, se kterými se potýkají. Zrovna nyní její škola čelí jednomu z nich. Nedostatku kvalifikovaných učitelů.

"Většině z našich učitelů je více než čtyřicet let. Mladší příliš na vesnici nechtějí, protože je zde profesní růst velmi omezený a nejde tu udělat žádnou akademickou kariéru. Ale zrovna ti mladí jsou potřeba, protože jsou schopni předávat dětem aktuální myšlenky a informace."

To, že ve třiceti letech zůstává stále svobodná, komentuje Li s úsměvem. "Ve škole máme více než 500 studentů. Můj život je s jejich propojený každý den od rána do večera. Jsem ráda, že je všechny můžu brát jako své děti."


ZDROJ: chinadaily.cn
FOTO: chiadaily.cn, xiaoxiao.com