ASIANSTYLE

Jak se cítíte?
Je mi tak lehko, když je všechno za mnou. Jsem ráda, že jsem své dvě jízdy zajela čistě.

Hovořila jste se svou mámou poté, co jste obdržela stříbrnou medaili? 
Maminku jsem neviděla, protože naše původní ubytování bylo moc malé a tak jsem se přestěhovala do ubytoven pro sportovce. Nicméně, jsme si napsaly několik zpráv. Máma mi napsala: "Hodně se mluví o posudku poroty, ale teď už je po všem, takže se nerozčilujme a užívejme si volnost." A pokud jde o medaili, tak mi řekla: "Budeme si prostě myslet, že ta zlatá medaile šla s tím, kdo ji chtěl víc."

Spalo se vám dobře?
Do postele jsem se dostala pozdě. Čekaly mě ještě rozhovory a dopingové testy po skončení soutěže. Bylo těžké uvěřit, že všechno skončilo. Je to neuvěřitelně osvobozující a já se cítím tak klidně.

Hodnocení vaší jízdy bylo jiné než se čekalo. Jste spokojená se svým výkonem, když ho porovnáte s jinými?
Ještě jsem neměla možnost sledovat jízdy ostatních soutěžících. Nemám však vůbec žádné výčitky. Udělala jsem maximum. Takový na to mám názor. 

Korejci jsou ale rozhodnutím poroty pobouřeni.
Lidé už takhle několikrát reagovali i v minulosti. Obvykle byli víc naštvaní než jsem byla já. Myslím, že je kolem toho takový rozruch, protože jde o olympiádu, a to je velká událost. Pokud jde o mne, tak já opravdu necítím lítost. Vím, že se budu opakovat, ale jsem vážně ráda, že už je to za mnou. Vedla jsem si dobře a jsem spokojená.



Co vám probíhalo hlavou při volné jízdě?
Prvně jsem si říkala ať už je to za mnou. Byla jsem nervózní a to bylo tak vyčerpávající. V mysli mi proběhlo: "Jsem tak unavená" a "Už je po všem."

Když oznámili hodnocení, ve vaší tváři nebyla znát výrazná změna. Tušila jste, že výsledek bude nižší?
Nečekala jsem vysoké hodnocení. Čím větší máte očekávání, tím víc jste pak zklamaní. Už jsem zažila chvíle, kdy jsem dostávala špatná hodnocení, ač jsem bruslila dobře. Mívala jsem sklon očekávat více. Tentokrát jsem dokonce myslela na to, že bych nemusela dostat ani stříbro. Když oznámili, že jsem druhá, byla jsem příjemně překvapená. Nejela jsem na olympiádu proto, abych získala zlato, a tak jsem byla v pohodě.

Už jste mluvila se Sotnikovou a Carolinou Costner?
Ještě jsme se k tomu nedostaly. Jen jsme si po soutěži poblahopřály.

Cítíte se volně, protože jste konečně zbavená toho tlaku?
Myslela jsem na to, jaké to bylo, když skončila olympiáda ve Vancouveru, ale to je nyní tak daleko. Cítím se volně z mnoha důvodů. Za prvé mě už nečekají žádné obavy z konkurence. Také příprava na olympijské hry je fyzicky nesmírně náročná. A když nemáte jasný cíl, chybí vám motivace. A za druhé už nemusím dbát na všechna ta omezení, které sportovci mají.

A co máte nyní v plánu?
Víc než cokoliv jiného, si chci užít ten fakt, že už je to za mnou a já mohu volně dýchat. Cítím se opravdu šťastně.



Dívala jste se na hodnocení svých soupeřek než jste šla na led?
Měla jsem jen obecnou představu. Slyšela jsem, že každá udělala nějakou drobnou chybu a že jsou výsledky hodně vysoké. Nedělala jsem si však velké starosti. Konec se blížil a byla to moje poslední jízda. Trénink mi vyšel dobře, ale před krátkým programem jsem byla nervózní z toho, že něco pokazím. Ale při volné jízdě jsem cítila, že zvládnu vše, co jsem si nacvičila.

Jaké tajemství stojí za tím, že máte nervy z oceli?
Žádné tajemství za tím není, myslím, že jsem se prostě narodila s takovou osobností. Když se dívám na jiné krasobruslaře, každý je jiný. Někdo má třeba úžasný talent, ale je tak nervózní, že nikdy neukáže vše, co umí. Také bývám nervózní, ale rozhodně ne tolik jako ostatní bruslaři. Myslím, že právě proto jsem se narodila pro dráhu sportovkyně.

Sotnikova prý odešla z tiskové konference?
Tiskové konference se obvykle účastní všichni medailisté. Většinou také společně odejdou. Během poslední otázky, která byla směřována na mě, Sotnikova odešla. Pořád měla na sobě dres. A když odešla v polovině mé odpovědi, jen jsem si říkala, co se asi stalo. Ovšem je to jen na každém, jak se zachová.

Po skončení programu jste neukázala moc emocí.
To bylo tím, že jsem nemyslela na zlatou medaili. A neměla jsem být proč sklíčená, když jsem získala skvělé stříbro.



Co plánujete do budoucna?
Nejprve se musím trochu zotavit. Ale nebudu ztrácet čas. Určitě se toho bude dít hodně. Musím si vzít čas na rozmyšlenou, abych si mohla uspořádat, jak budu žít.

A nezapomenutelný okamžik vaší kariéry?
Řekla bych, že jím bude moje poslední včerejší jízda. Ale je těžké vybrat jen jeden, když závodím tak dlouho.

A kdybyste měla vybrat tři?
Včerejšek a Vancouver... ne, nebudu vybírat.

Jaká omezení jste musela dodržovat? 
Sportovec nemůže jíst vše, co by chtěl. Vždycky jsem se bála, že přiberu. Pak však byl problém nabrat svaly. Svého času jsem nutně musela jíst maso. Také se mi stávalo, že mě tělo při tréninku zradilo a já si musela vzít pauzu. Byla jsem velmi citlivá na různá zranění a změny. Dá se říci, že nešlo o nic velkého, ale často mě dokázaly rozhodit i maličkosti. 

Co pro vás krasubruslení znamená a co jste se díky němu naučila?
Jsme za každou cenu nerozluční. Během tréninků jsem si uvědomila, že výsledky jsou jedna věc, ale to, co k nim vede je důležitější. Na první pohled sice výsledky jasně prosvítají, ale větší poučení získáte z kroků, které k nim vedou. 

Jak chcete, aby si vás svět krasobruslení pamatoval?
Chtěla bych, aby si mě lidé pamatovali spíše jako krasobruslařku Kim Yunu, než aby ve mně viděli zlatou medailistku z Vancouveru a stříbrnou ze Soči.

ZDROJ: feverskating.com
FOTO: korea.net, sovsport.ru, rediff.com