ASIANSTYLE

Si Quey

Byl rok 1958, když se ztratil osmiletý kluk Somboon Boonyakan během cesty na nákup zeleniny od čínského pěstitele. Jeho rodiče se jej vydali hledat spolu s přáteli do přihlehlých lesů, poblíž jejich domu v přímořském městě Noen Phra v provincii Rayong. Báli se, zda se po cestě neztratil. Narazili tam na toho pěstitele zeleniny a doufali, že jim něco poví. Pěstitel si nad ohněm cosi opékal. V tom si otec chlapce všiml v ohni dětské nohy. Muže chytili, a když odstranili z ohně dřevo, našli tělo zavražděného a vykuchaného Somboona Boonyakana. Zavolali okamžitě policii.

V příštích několika dnech se tento příběh dostal na přední strany novin po celé zemi. Si Quey se totiž přiznal, že zabil Somboona a vytrhl mu střeva. V jeho výpovědi doslova stálo, že když přišel Somboon koupit zeleninu, pracoval v sadu. Bodl chlapce do krku, umyl tělo a poté mu vyřízl játra, srdce a ledviny. Orgány uložil do své kuchyňské skříňky pro pozdější konzumaci. Vyšetřovatelé prý zaznamenali, že vražda Somboona strašidelně připomínala smrt dalších pěti dětí zabitých v letech 1954, 1955 a 1957. Tři z nich byli zabiti daleko od Rayongu v Prachuap Khiri Khan; jeden v Bangkoku a druhý v Nakhon Pathom. Všichni byli nalezeni bodnuti do krku s odstraněnými některými orgány, stejně jako Somboon.

Si Quey se narodil v roce 1927 v rodině farmářů v jihočínském přístavním městě Shantou. V roce 1945 byl v 18 letech povolán do boje proti invazi Japonců. Řekl, že jeho jednotka byla odříznuta od zbytku vojska a byli po několik týdnů obklopeni Japonci. Zatímco jeho krajané jedli trávu, aby přežili, Si Quey pojídal maso mrtvých vojáků. Tehdy poprvé ochutnal lidské maso.​ Po skončení války se v roce 1946 dostal do Thajska nákladní lodí, jako miliony dalších čínských přistěhovalců před ním i po něm. Přistál v přístavu Khlong Toei dne 28. prosince 1946. V hlavním městě nastoupil do několika podřadných zaměstnání, než našel práci zahradníka v Prachuap Khiri Khan.

Bylo to v okrese Thap Sakae v Prachuapu, kde údajně spáchal první vraždu. Řekl, že v noci 10. dubna 1954 zaútočil na svou první oběť, osmiletou Bangorn Pamornsut, poblíž tržnice. Kousl ji do krku a pokusil se ji vtáhnout do lesa, ale podařilo se jí uprchnout. Podruhé udeřil 19. května a oběť neměla už tolik štěstí. Nid Saephu (11 let) byla odvezena ze svatebního veletrhu. Její tělo se objevilo až příštího rána vedle železniční trati. Tělo mělo bodné rány na krku a srdce, játra a ledviny byly pryč.
 

Poté, co v listopadu v Bangkoku zabil šestiletého Muaychua, udeřil znovu 28. října a zavraždil sedmiletého Kimhianga a desetiletého Ngana ve čtvrti Sam Roi Yot. Poté, co uběhl nějaký čas a rodiče si s úlevou povzdechli, že zabíjení dětí se zastavilo, Si Quey zasáhl znovu v provincii Nakhon Pathom 6. února 1957. Tedy o 3 roky později. Tělo pětiletého Siewchu bylo nalezeno zmrzačené vedle ikonické dominanty města, starobylé pagody Phra Pathom Chedi.

To vše však vycházelo z toho, co všechno Si Quey řekl úřadům. Forenzní věda v té době v Thajsku téměř neexistovala. A pak také Si Quey nemohl komunikovat přímo se soudci, protože mluvil velmi málo thajsky. Žádné důkazy zřejmě neměli. Ale policie tehdy uvedla, že mají popisy svědků, které se shodují, a také metodika vražd byla totožná. 
 

Major Teekayu Boonnateekul, velitel policie v Rayongu, řekl jistému deníku dne 6. února 1958, že se Si Quey dobrovolně přiznal. Přesto řada skeptiků není přesvědčena, že Si Quey byl takový ďábel, za jakého ho měli. Někteří říkali, že pro osamělého, zbídačeného Číňana, který neumí thajsky, by bylo značně těžké cestovat tak intenzivně. Jiní zase poukazují na praktiky thajské policie, která obviňuje takzvané obětní beránky, když jsou pod tlakem v případech jiných nevyřešených vražd. A stejně jako ti, kteří dnes naznačují, že dva barmští muži byli obětními beránky za vraždu dvou batůžkářů v roce 2014, existují skeptici, kteří mají podezření, že Si Quey poskytl jako člen marginalizované etnické skupiny potřebného podezřelého. K jeho zatčení a rychlé popravě došlo na vrcholu studené války, kdy v Thajsku vládla vojenská diktatura kázající hrozbu "Rudé Číny" a podezíravě hleděla na rostoucí čínskou diasporu.

Polní maršál Sarit, který podepsal rozsudek smrti Si Queye, také nařídil souhrnné popravy desítek aktivistů za občanská práva a podezřelých zločinců pod jeho vládou. Mnozí z odsouzených byli čínští muži obvinění ze žhářství a jako další tu byl Sawai Pinsilpachai, thajský řezník, který byl policií identifikován jako sériový vrah dětí a téměř rok byl zavřený. Soud ho propustil na kauci v lednu 1958, pouhý měsíc před zatčením Si Queye. Jeho příšerné řádění mu brzy vyneslo přezdívku "The Murderous Cannibal" a jeho jméno se stalo synonymem pro případy vražd zahrnujících konzumaci částí obětí, což z něj udělalo jakéhosi thajského Hannibala Lectera.

Když byl se Si Queyem dne 25. března 1958 zahájen proces, bylo vidět, že je zcela pasivní a nesnaží se nijak bojovat. Přiznal se ke každé z výše popisovaných vražd a svobodně diskutoval o svých činech u soudu. Mezi svědky, kteří svědčili proti Si Queyovi, byli mladí sourozenci šestiletého Muaychu. Říkali, že ho viděli, jak vedl jejich sestru z veletrhu v čínské čtvrti v Bangkoku noc před tím, než bylo její tělo nalezeno.

Jeho soud trval jen devět dní!

Zpočátku byl odsouzen na doživotí a to nikoli za všech 7 vražd, z nichž byl obviněn, ale pouze za jednu. Avšak prokurátoři se proti verdiktu okamžitě odvolali a tvrdili, že povinná milost udělená pro přiznání by se na Si Queye neměla vztahovat, protože k odsouzení by stačily i důkazy. Odvolací soud s tím souhlasil a odsoudil Si Queye k smrti. Číňan údajně omdlel, když si vyslechl rozsudek. Zavřeli jej do notoricky známého vězení Bang Kwang na severu Bangkoku, dokud polní maršál Sarit Thanarat, který v té době měl pravomoc, nepodepsal rozkaz k jeho smrti. Byl popraven zastřelením dne 17. září 1959.
 

Jeho přiznání z něj udělalo ve spolupráci s mediálním šílenstvím toho neznámějšíhgo zabijáka v thajské historii, a také jakéhosi bubáka pro děti po celé zemi. "Nechoď ven, když je tma, jinak tě Si Quey dostane," varovali děti rodiče po generace.

Nicméně, když se ohlédneme 50 let zpět, byl Si Quey skutečně onou příšerou zobrazovanou úřady a médii? Dokázal tento pěstitel zeleniny opravdu vraždit ve čtyřech provinciích? Jakou roli v tom asi hrála studená válka a protičínská nálada? 

Jeho tělo, balzamované parafínem, je uloženo v těsně uzavřené skleněné vitrríně. Kdokoli ho může vidět za vstupní poplatek 200 bahtů. Ale mnoho Thajců si nyní myslí, že to už není vhodné. Více než 10 000 lidí podepsalo petici, aby mohl být mrtvý muž konečně uložen k odpočinku a prezident Cross Cultural Foundation Surapong Kongchantuk uvedl, že souhlasí s poskytnutím lidské důstojnosti a dodal, že muzeum nemá právo vystavovat něčí tělo bez svolení. "Siriraj v zásadě musí vrátit tělo Si Queye členům jeho rodiny, aby mu mohli zajistit řádný pohřeb. Nemají právo tělo vystavovat, nemluvě o tom, že ho veřejně označili za kanibala," řekl Surapong. "Není příliš pozdě na to, aby Siriraj udělal správnou věc tím, že vyhledá přeživší příbuzné a vrátí jim tělo. Pokud nebude možné najít žádné členy rodiny, měl by Siriraj zajistit Si Queyovi řádný pohřeb na základě jeho náboženské víry.“ 



Nakonec bylo tělo tohoto notoricky známého sériového vraha v červenci 2020 zpopelněno v Nonthaburi, ale o místě posledního odpočinku pro jeho popel ještě není rozhodnuto. Kremace proběhla ve Wat Bang Praek Tai, poblíž věznice Bang Kwang v bangkokské čtvrti Muang.

ZDROJ: khaosodenglish.com, smobserved.com, nationthailand.com, viralnova.com, coconuts.com, bangkokpost.com
FOTO: connectingdirectors.com, news.sky.com