ASIANSTYLE

Vraždění ve Hwaseongu začalo 15. září 1986. Mezi rýžovými políčky bylo nalezeno tělo mladé ženy. Dle prvotního ohledání byla svázána, znásilněna a uškrcena. Když se nedlouho poté objevila další oběť zavražděná na vlas stejným způsobem, tamní policie si uvědomila, že jim zde řádí sériový vrah. To způsobilo velké pozdvižení, jelikož se jednalo o jeden z historicky prvních případů tohoto druhu. A bohužel policie v té době nebyla na tak složité vyšetřování připravena.

Modus Operandi

Celkově se našlo 10 ženských těl v rozmezí čtyř let. Věk obětí se pohyboval mezi 13 a 71 lety. Všechny dotyčné byly zraněny, svázány, znásilněny, a kromě jedné jediné také zavražděny. Smrtícím nástrojem bylo jejich vlastní oblečení. Vrah s oblibou používal punčocháče a ponožky, což policii dovedlo k závěru, že vraždy nebyly plánované, nestála za nimi žádná příprava, tudíž pachatel jednal zcela impulzivně. Nejspíš jeho počínání mělo i svůj naprosto specifický spouštěč. Zřejmě se také jednalo o nepříliš silného jedince, jelikož zásadně útočil na slabé ženy, aby je mohl bez problémů přemoci.

Krutost jeho zločinů navíc naznačuje, že s velkou pravděpodobností byl (anebo stále je) psychopat. Hodně se také mluvilo o tom, že byl pachatel mentálně postižený, nebo nedokázal ovládat svoje sexuální touhy (obdobné vraždy sexuálních dravců byly zaznamenány v mnoha jiných zemích). A nemálo zajímavé je, že se vrah po dobu víc jak 15 let dokázal vyhýbat jakémukoliv podezření, přestože probíhalo rozsáhlé policejní vyšetřování.












Avšak na druhou stranu to není zase tolik překvapivé. Všechna napadení se udála za tmy ve venkovských oblastech či na odlehlých místech. Vrah tedy musel být místní, nebo zdejší město a okolí moc dobře znal, jinak by se tak dobře nemohl v noci orientovat. Veškeré útoky se odehrály na zhruba stejném místě a to navzdory faktu, že daná oblast byla pod drobnohledem policie. Navíc kdyby se jednalo o někoho cizího, místní obyvatelé by si toho dozajista všimli a vzbudilo by to určité podezření.

Kromě toho se k útokům váže ještě jedna teorie. Všechny se konaly během deštivých nocí a před každou vraždou si někdo objednal stejnou píseň, jež byla vysílána v místním rádiu. Což by bylo v přímém rozporu s tím, že vrah jednal impulzivně, nebo byl mentálně zaostalý. A i kdyby to byla pravda, policie nedokázala najít takové stopy, které by je dovedly k útočníkovi.

Navíc tahle teorie vyloženě nahrává již zmíněné domněnce, že vrah byl místní. Protože jinak by nemohl vědět, že tu konkrétní noc, v tu danou hodinu půjde tou či onou cestou některá z místních dívek či žen. Pachatel musel moc dobře znát návyky svých obětí, jinak by úspěšnost jeho zločinů nemohla být tak vysoká. A samotná představa, že místní obyvatele vraždí někdo z nich je samo o sobě dosti znepokojující.












Policejní vyšetřování

Do vyšetřování se zapojilo kolem 1,8 milionů policistů. Provedly se důkladné kontroly u 21 000 podezřelých, 40 000 osobám byly odebrány otisky prstů, bylo zajištěno 570 vzorků DNA z toho 180 vzorků vlasů, přímo z obětí byly vyjmuty vzorky spermatu, nalezeny nedopalky od cigaret, ale přesto tím policie získala jenom pramálo vodítek. Až teprve forenzní analýza poskytla útočníkovu krevní skupinu typu B, leč v pozdních osmdesátých letech nebyla v Koreji žádná technologie, která by provedla analýzu DNA.

Teprve až po deváté vraždě byly vzorky krve poslány do Japonska, ale nesouhlasily s žádným podezřelým. Vyšetřování poskytlo pouze základní popis vraha, co byl získán od oběti, jež jako jediná útok přežila. Podle jejích slov se jednalo o mladého muže kolem 20 let, vážícího cca 75 kg, štíhlého a vysokého 165 – 170 cm. Nedlouho poté následovala desátá vražda (která je zároveň poslední evidovaná) a uskutečnila se 3. dubna 1991 kolem deváté hodiny večer. Na hoře ve Hwaseongu bylo nalezeno tělo 69leté ženy. Znalci potvrdili, že byla rovněž zbita, znásilněna a uškrcena.

Od té doby vrah o sobě nedal vědět. Dlouho bylo hrobové ticho, které narušil až zločin v roce 2004. Tehdy došlo k vraždě jedné studentky, což opět vyvolalo velkou vlnu zájmu o neblaze proslulý případ z Hwaseongu, přestože (anebo spíše právě proto!) tento případ dodnes zůstává nevyřešen. Na téhle „popularitě“ se svezl další příval hrůzy, když v roce 2007 došlo v provincii Gyeonggi k řadě záhadných zmizení, které mohly mít určitou spojitost se starým případem. Nakonec ovšem nebyly nalezeny žádné důkazy o jejich provázanosti.












Když je spravedlnost zbavena pout

Nečekaný zlom nastal až v červenci 2015, kdy Národní shromáždění zrušilo patnáctiletou promlčecí lhůtu pro všechny druhy vražd. Výjimku tvořily jen vraždy 2. stupně, zabití z nedbalosti, či usmrcení při nehodě. Díky tomu odložené případy byly a jsou znovu revidovány. A ano, hádáte správně, je mezi nimi také případ z Hwaseongu. „Vraždění ve Hwaseongu je nejnechutnějším odloženým případem, který Jižní Korea nedokázala vyřešit,“ uvedl Kwon Il-yong, jenž je v Jižní Koreji považován za prvotřídního kriminalistu na profilování zločinců. „Přeji si, abych mohl být součástí vyšetřovacího týmu. Rád bych tenhle případ pomohl vyřešit.“

Podle Kwona se případ sériových vražd z Hwaseongu stal odloženým jenom proto, že tehdy kriminalisté neměli potřebné dovednosti v oblasti profilování zločinců. „A svoji roli také sehrála zastaralá forenzní technologie,“ dodal policejní vyšetřovatel. Podle jeho slov došlo na přelomu osmdesátých a devadesátých let k prudkému posunu motivace směrem k trestné činnosti, protože rychlé změny ve společnosti a ekonomice zanechaly obyčejné lidi na samém okraji společnosti, a úřední orgány se vzniklé situaci včas nepřizpůsobily.

Nedávno se policie soustředila na odložené případy, jejichž složky byly dlouhá léta pohřbeny pod nánosem prachu. Začaly se řešit zločiny od počátku roku 2000 v naději, že se podaří nalézt nové důkazy díky pokročilým technologiím. Vyšetřovatelé se soustředili na reanalýzu údajů o DNA z uchovaných vzorků a společně objevili v archivech nové důkazy. Nejen díky tomu již dosáhli řady úspěchů. „Původní složky můžou obsahovat chyby, které vyšetřovatele akorát odlákají od pravdy,“ uvedl kriminalista Kwon, přičemž kladl velký důraz na to, že musí mít otevřenou mysl, když se pouští do starého případu. Rovněž je prý nutné minimalizovat expozici starých záznamů, jež mohou člověka odvést od vytváření nových teorií.

Dále Kwon z vlastní zkušenosti prozradil, že když se zabývá odloženými případy, je pro něj naprosto prioritní mít neutuchající trpělivost a umět nasměrovat vyšetřování tím správným směrem. „Odložené případy nejsou jenom o výsledcích, ale o samotném procesu. A můžu vás ubezpečit, že není na světě lepší pocit, než když se vám po dlouhých letech stagnace povede případ definitivně vyřešit.“












Proč přestal vraždit?

Těžko říct, jak dopadne obnovené vyšetřování sériových vražd z Hwaseongu. Kriminalisté se zatím marně snaží najít nové důkazy. A s každým dalším rokem je to jenom a pouze těžší. Přeci jenom od posledního zločinu z roku 1991 uplynulo víc jak 27 let. Od té doby pachatel neprovedl žádný další útok (nebo alespoň se o tom neví) a stejně jako u jiných případů je otázkou, proč tak najednou přestal.

Nabízí se mnoho vysvětlení, ale jelikož se útočník podle odborníků jevil jako psychopat, kterého vzrušovalo zabíjení a znásilňování vedoucí k dalším krutostem, zdá se tudíž velmi nepravděpodobné, že by přestal sám od sebe. Jako nejpravděpodobnější možnost se nabízí, že náhle zemřel, ať už svojí vlastní rukou, cizím zaviněním, či jakkoliv jinak.

O poznání děsivější je teorie, že byl dotyčný ve vší tichosti zavřen do psychiatrické léčebny s tím, že by jednoho dne mohl být propuštěn. Nebo že emigroval z Jižní Koreje, což by mohlo být předzvěstí jeho dalšího běsnění. Akorát v jiné zemi, na jiném místě a možná dokonce jiným způsobem.

Ve hře je ale také možnost, že po desáté vraždě se něco v jeho životě radikálně změnilo, a on již nadále nepotřeboval vzrušení z lovu a zabíjení žen. Anebo se k němu policejní vyšetřovatelé dostali tak moc blízko, až ho to vyděsilo, a proto raději utekl pryč, aby se vyhnul dopadení.

Je tolik alternativ, jež by mohly vysvětlit ten náhlý zvrat. Pravdu se nejspíš nikdy nedozvíme, ale přesto, co se stalo s mužem, který zmizel stejně rychle, jak se objevil? Kam ho jeho životní cesta dovedla? A je snad právě tohle zapomnění tím trestem, jenž si vysloužil?

Zůstane skrytý v mlhách věčné samoty, aniž by kdokoliv živý věděl, kdo byl vrahem z Hwaseongu. Jeho tvář, jeho jméno, jeho pohnutky, bolest i cit – to vše zaniklo, aby se mohl zrodit strach nahánějící fantom. Ať už je ale kdekoliv a byl kýmkoliv, je možné, že těmi vraždami se snažil umlčet především sám sebe.

ZDROJ: koreaherald.com, straitstimes.com, revolvy.com, criminalminds.fandom.com​
FOTO: hancinema.net