ASIANSTYLE

Zheng Manqing (郑曼青) se narodil v roce 1902 ve městě Yongjia (dnes se jmenuje Wenzhou) v provincii Zhejiang. Jeho otec zemřel, když byl ještě velmi malý, a tak se o jeho výchovu starala jen matka. Když mu bylo osm let, byl při hře s ostatními dětmi zraněn na hlavě uvolněnou střešní taškou a upadl do kómatu. Z toho jej probral až potulný taoistický mnich, který se v Yongjia náhodou zastavil (vzpomínáte na osm Nesmrtelných? Skoro by se chtělo věřit, že to byl jeden z nich.) Ještě několik let poté měl Zheng velké problémy se soustředěním a všichni se obávali možného trvalého poškození mozku. Nakonec byl přijat jako student mistrem malířského umění, přičemž se mu při jednoduchých, prozaických činnostech, jakými bylo například roztírání tuše, jeho mentální funkce postupně zcela obnovily. Pokračoval ve studiu poezie a kaligrafie na předních univerzitách v Pekingu a Šanghaji. Byl v kontaktu s mnoha vlivnými osobami své doby. Jeho obrazy se později vystavovaly v Číně, Evropě i USA. Oproti tomu jeho básně zůstaly většinou nepřeloženy a tak se do nich mohou zahloubat pouze lidé ovládající čínštinu na vysoké úrovni.


Čtyři roční období, Zheng Manqing

Přesto byl Zheng fyzicky stále velmi slabý. Ve dvaceti letech, kdy byl už renomovaným umělcem, začal trpět plicní chorobou neznámého původu (někde můžete nalézt, že šlo o tuberkulózu, jinde o nemoc způsobenou křídovým prachem ze školních tabulí). Došlo to tak daleko, že začal vykašlávat krev a lékaři mu dávali šest měsíců života. Zanechal na několik let učení a jako poslední možnost začal studovat taijiquan (tento vnitřní styl bojového umění můžete znát pod výrazy „tchaj-ťi“ nebo „tai chi“ – já se ale s dovolením přidržím originálu) a tradiční čínskou medicínu. Cvičil v podstatě od rána do večera, sedm dní v týdnu. Nemoc posléze ustoupila, ale znovu vystrčila rohy kdykoli ve cvičení polevil. To byla jedna z věcí, která jej dovedla k mistrovství. Tou druhou byl legendární Yang Chengfu, pod jehož vedením od roku 1930 až do Yangovy smrti o šest let později studoval. Později Yangovu formu upravil podle vlastního pochopení taijiquan a zkrátil ji tak, aby byla přístupnější širší veřejnosti. Sám byl mezi prvními, kdo na pozvání čínské komunity v New Yorku přijel vyučovat toto umění na západ a neváhal přijímat neasijské studenty. Také proto patří jeho forma v západním světě k nejznámějším a nejpopulárnějším. Možná i kvůli tomu nebyla rodinou Yang nikdy oficiálně uznána a je pro některé osoby kontroverzní. Ze Zhengova úhlu pohledu však stačilo, že jeho úpravy uznal starší student Chen Weiming, protože v té době již byl Yang Chengfu mrtev a ostatní z vůdčích osob následující generace byli oproti Zhengovi v hierarchii považováni za mladší.



A zde vstupuje na scénu další souhra náhod. Jeden z jeho přátel si postěžoval na chronickou chorobu, která ho léta trápila a Zheng, dosud napůl v pozici samouka, pro něj napsal velmi komplikovaný bylinný recept, který slavil úspěch. Předpis tohoto receptu se dostal do rukou Song Youanovi, postaršímu lékaři tradiční medicíny na odpočinku, který okamžitě požádal o kontakt na osobu, od níž recept pocházel - rozpoznal v něm mimořádný talent. V té době zuřila po celé Číně válka, a tak trvalo několik let, než se mohl se Zhengem osobně setkat. Ten u něj získal kompletní vzdělání v oboru tradiční čínské medicíny a farmacie a začal s vlastní praxí. Ačkoli se tím nikdy nechlubil, byl Zheng později na Taiwanu osobním lékařem prezidenta Čankajška (Jiang Zhongzheng) a jeho manželku, madam Song Meiling, učil při výuce výtvarného umění malovat lotosové květy.

Profesor Zheng byl sice nazýván „mistrem pěti umění“, ale jeho zájmy a znalosti sahaly mnohem dál. Rád se například při vhodných příležitostech zabýval tradičním aranžováním květin. Další jeho vášní bylo studium klasických čínských textů Konfucia a Lao C´, k jejichž překladu do angličtiny doplnil vlastní vysvětlivky a komentáře. Ze všeho nejvíce ale měl rád taijiquan - kvůli tomu „jak mu umožňuje být s lidmi.“



Podle přímých svědků zřejmě profesor Zheng stejně jako bájní zenoví a taoističtí mistři ve vyprávěních předvídal svůj vlastní skon. Těsně před poslední návštěvou Taiwanu začal opakovat svým žákům: „Chtěl bych tam s mými dosud žijícími přáteli probrat ještě některé věci, abych mohl uzavřít své studium Klasiků. Pokud se chcete na něco zeptat, udělejte to raději hned.“ O něco později upadl na Taiwanu do kómatu kvůli náhlému krvácení do mozku a po dvou dnech ve věku 73 let zemřel. Jeho odkaz však přetrval a je i po téměř 40 letech stále živý.

Co říkáte na životní příběh profesora Zhenga? Které z jeho umění je pro vás nejzajímavější? Studujete sami některé z nich?


ZDROJ : Wolfe Lowenthal, wikipedia.org
FOTO : liveauctioneers.com, journalofasianmartialarts.com