ASIANSTYLE

Kořeny tohoto umění sahají až do starověké Číny. Spojení různých uměleckých forem, které existovaly ve staré Číně, se vyvíjelo více než tisíce let, svou zralou podobu získává až ve 13. století, tedy za dynastie Song. Dnešní podobu získává pak v dynastii Ming. Zpočátku byla opera prostá, postupem času se do ní začaly přidávat další prvky jako tanec, bojová umění a akrobacie. Rovněž vznikaly nové hry.

Jak postupem času přibývalo prvků, opera se na různých místech Číny začala lišit - vznikaly tak různé formy, kterých dnes známe 368 včetně nejslavnějších forem jako Pekingská a Kantonská opera - o nich ale podrobněji příště.


Bojová umění společně s akrobacií jsou důležitou součástí umění čínské opery. Klade se důraz na jejich precizní zvládnutí herci.

Nejstarší formou je Canjunova opera, která má své počátky již kolem roku 319, v té době byla opera velmi jednoduchá a hru hráli pouze dva herci. Období Šesti dynastií pak do opery přidává různé písně a tance. Přestože v této době jsou příběhy stále velmi jednoduché, můžeme je označit za nejstarší kusy čínského hudebního divadla a předchůdce pozdějších, sofistikovanějších forem opery.

Tyto prvotní formy se staly velmi populární za dynastie Tang (618–907), kdy se operní umění dále modifikovalo - na jevišti přibylo herců a děj byl propracovanější. V této době taky vzniká líyuán (hrušková zahrada), první akademie pro hudebníky, herce a tanečníky. Rovněž vzniká první známá operní skupina v Číně.

Do dnešních dnů jsou operní profesionálové označováni jako „líyuán dozi“ (učedníci hruškové zahrady).


Make-upová maska pro specializovanou roli Dàn - žena.

To už ale přichází dynastie Song a vývoj opery se blíží své zralé podobě. V té době se začínají, krom Canjunovy opery, objevovat nové formy - Zaju a Nanxi. To už ale přichází dynastie Yuan (1279-1368) a s ní specializované role, které v opeře nalezneme dodnes - Dàn (žena), Shēng (muž), Huā (pomalovaná tvář) a Chŏu (klaun). V opeře za Yuenů zpívá pouze jeden z herců, ostatní pouze hrají. To se ale brzy změní, na scénu totiž přichází dynastie Ming.

Za dynastie Ming (1368-1644) přichází pravý rozkvět opery v nových hrách, které vychází z formy Nanxi, mohou totiž hrát a zpívat všichni účinkující herci. Ještě v pozdní dynastii Yuen napsal dramatik Gao Ming hru „Pípa jì“ (Příběh Pipy). Ta se stala velice populární právě za Mingů a stala se modelem pro další hry, které v tomto období vznikly. Vděčila za to hlavně faktu, že se stala oblíbenou hrou prvního císaře této dynastie - Zhu Yuanzhanga. 

Opera za dynastie Ming už má téměř dnešní podobu - až na to, že v té době byla libretta velice dlouhá. Nyní už museli všichni herci ovládat herectví, tanec a zpěv, ale třeba i hru na hudební nástroje.


Cesta na západ patří k těm nejoblíbenějším hrám čínské opery

Dominantní formou za dynastie Ming (ale i rané dynastie Qing) se stává Kunqu. V této formě vznikají slavné hry jako Mǔdān tíng (Pivoňkový pavilon) nebo nová adaptace Xīyóu jì (Cesta na západ). Z Kunqu se později vyvíjí také Sichuanská opera.

V polovině 19. století vzniká nejznámější a nejrozšířenější forma opery - Pekingská opera, která se extrémní popularity dočká v pozdním období poslední čínské dynastie - Qing.
Herce v pekingské opeře doprovází silný rytmus tradičních čínských nástrojů. Hraní je zde založeno na gestech a práci těla - pohyby se tak imituje například jízda na koni nebo veslování.

Každá postava je striktně definována a ke každé patří propracovaná maska. V rámci Pekingské opery existuje více než 1000 her, vycházející hlavně z historie.


Do poloviny 20. století ztvárňovali ženské role v Pekingské opeře převážně muži. Postava konkubíny a krále ze hry Sbohem, má konkubíno

V polovině 20. století se ale nad operou stahují mračna. Hlavní část viny na ni nese Kulturní revoluce, která v Číně započala roku 1966. Jeden z cílů této revoluce, bylo právě vymýtit staré myšlení, obyčeje a návyky, modernizovat zemi a také „reformovat“ umění. Většina operních skupin byla rozpuštěna, dramatikové a herci byli pronásledování, veřejně zostuzováni a zesměšňováni. Všechny hry byly zakázány, s výjimkou osmi „moderních oper“, jejichž autorkou byla bývalá herečka Jiang Qing, manželka Mao Ce-tunga. Měly velmi silný ideologický náboj a hlavními postavami byl vždy pracující lid. Opera byla téměř zničena.

Po skončení Kulturní revoluce, v roce 1976, kdy se země začínala postupně vracet do normálu, se vracela i Pekingská opera. Herci a dramatici, kteří přežili, se o své znalosti podělili s mladými žáky, kteří po nich umění převzali a tak se tradiční opera opět objevila na jevištích. S rozmachem filmového průmyslu odešlo mnoho žáků operních akademií k filmu, kde uplatnili své schopnosti, které získali v akademiích (byly mezi nimi například hvězdy jako Jackie Chan nebo Sammo Hung). Ale i toto tradiční opera ustála a dodnes se těší zájmu.

V roce 2001 byla forma Kunqu zapsána jako nehmotné dědictví na seznam UNESCO.


V době Kulturní revoluce získala opera velmi ideologický náboj. Jedna z osmi povolených her - Legenda o Červené lucerně

Dnes se čínská opera těší popularitě jak doma, tak stále více i za hranicemi. Mohli jsme ji vidět i u nás v Česku, a to třeba minulý rok v Brně.

Při návštěvě Číny si tradiční operu rozhodně nenechejte ujít. Dnes už ji sice nenajdete předváděnou na ulicích, jak tomu bylo v historii, ale budete se na ni muset vypravit do příslušného divadla. Pro Evropana může být první návštěva opery kulturní šok, díky naprosté odlišnosti od evropských oper nebo samotnému publiku - je naprosto normální, pokud místní vedle vás začnou šustit sáčky a ládovat se jídlem nebo si vyřizovat telefonáty.

Také se doporučuje před začátkem hry důkladně přečíst program, mohli byste se pak ve hře snadno ztratit. Přesto si tento zajímavý kulturní zážitek rozhodně nenechejte ujít, možná budete příjemně překvapeni a okouzleni tisíciletým uměním čínské opery.


Akrobacie, zpěv a tanec - to vše v jednom! Podívejte se na malý operní mix, který byl připraven k příležitosti čínskíého nového roku.

ZDROJ: wikipedia.org
FOTO: shutterlock.com, screenshot z filmu Farewell my Concubine, Gustavo Thomas / flickr.com, David Yu / flickr.com, Roberto Maldeno / flickr.com