ASIANSTYLE

V neděli jsem vstávala velmi brzy, abych v 8 hodin stihla promítání filmu Mirai - dívka z budoucnosti.



Zápletka není nijak moc složitá. Hlavním hrdinou je malý chlapec, který se jmenuje Kun, a řekla bych, že rozhodně není starší než 5 let. (Ano, tato poznámka je velmi důležitá). Kun byl jedináček, byl středem pozornosti a dění. Byl svého druhu vládcem celé své domácnosti, když najednou se objevil někdo, kdo obrátil celý jeho svět vzhůru nohama. Jeho nová ségra Mirai byla zajímavější než on. Rodiče se o ni více starali a pečovali. Dokonce i prarodiče. Kun začal svou malou sestřičku naprosto nesnášet - párkrát jí chtěl i ublížit a mnohokrát se mu podařilo ji zesměšnit. Rodiče jakoby si ničeho nevšimli a nechali výchovu svého staršího dítěte na stromu, který již celé generace roste na jejich zahradě. Kun se nejdříve seznamuje se svou ségrou v budoucnosti (mirai no Mirai) a poté i s ostatními členy své rodiny (spíše už v minulosti). Tyto události ho zásadně změní.

Mirai - dívka z budoucnosti je rodinný film s hezkým příběhem o tradiční hodnotě všech společností na světě, a tou je rodina. Velmi dobře je také vyobrazen psychický stav dítěte, které delší dobu bylo jedináčkem, a najednou se v jeho ráji rodičovské lásky určené jen pro něj, objeví NĚKDO, kdo si dovolil převzít většinu pozornosti celé domácnosti. A to je neodpustitelné! Moc se mi také líbilo, jak skvěle byly zobrazeny problémy mladých rodičů a jejich každodenní život a potíže. Občas mi ale animace připadala poměrně zvláštní. Jako kdyby občas neladila k tomu zbytku - hlavně myslím scénu s vlaky a nádražím.

Moje celkové hodnocení jsou tři včelky z pěti. (Kdo viděl film, tak ví proč zrovna včelky.) Pokud máte rádi emocionální příběhy jako Titanic, tak rozhodně nebudete zklamáni. Ve filmu se najde spousta chvilek, kdy budete mít šanci se zasmát, nebo ucítíte na tváři kanoucí slzu. Film nedoporučuji těm, kteří těžko snáší romantické/rodinné filmy - pro vás by to bylo utrpení.

    

Poté, kolem 10 hodiny, jsem se šla podívat na Yoshinkan Aikido, kde probíhala krátká přednáška, ukázka bojového umění a workshop. Aikido je jedno z nejmladších japonských tradičních bojových umění, protože vzniklo před druhou světovou válkou a říká se, že je takové "tvrdší". Má své základy v boji s mečem - pohyby vypadají tak, jako kdyby někdo v rukou držel meč. Základem je tedy postoj tzv. kamai. Skupina Yoshinkan Aikido nám ukázala různé metody procvičování boje např. džuwaza, což je technika nahánění (jeden útočí druhý se brání) - tak hlavně trénují děti. Nejvíce fascinující byla ale ukázka randorí, když sensei, Jiří Kerpan (5. Dan AYF), bojoval s více lidmi najednou. Následně, když jsme už všechno viděli, tak jsme měli možnost vyzkoušet si to na vlastní kůži, kde nás členové Yoshinkan Aikido rádi naučili některé hmaty a pohyby.

V 11:30 začalo v Rotundě představení Malého divadla kjógenu, kde jsme tentokrát měli tu čest vidět dvě hry: 1. Papouškování a 2. Hlas za dveřmi. Než ale všechno začalo, tak nám bylo řečeno, že prý konečně po pěti letech jsou oficiální trička a že si je můžeme koupit v hale A2. Pro mne to byla první zkušenost s japonským divadlem - již jsem nějaké hry četla a některé jsem viděla na YouTube, ale to přece nejde srovnávat s přímým divadelním zážitkem, kdy sledujete herce při jejich skvělém uměleckém výkonu. Moc se mi líbilo napodobování japonského stylu vyslovování, pohybu a vzhledu kostýmu. Je vidět, že se jednalo o velmi důkladnou práci profesionálů, kteří dělají to, co je baví. Přísahám, že v jejich očích byla vidět ta jiskra, a že to jsou prostě lidé, kteří milují to, co dělají, a v tu chvíli, kdy jsou na scéně, nechtějí být nikde jinde. Jejich skvělou práci a vystoupení jsem si moc užila. Velice děkuji.



Potom už bohužel celý Animefest 2019 skončil. Na vyhlášení výsledků a zakončení celé akce se můžete podívat ve videu výše.

FOTO: Razjela/asianstyle.cz, Michal Hausknecht