ASIANSTYLE

O tom, že Čína měla na Japonsko z historického hlediska velký vliv, nemůže být pochyb. Abychom však mohli pochopit, jak se navzájem ovlivnily jejich jazyky, je nutná jejich alespoň základní znalost.

Japoština se skládá ze dvou slabičných abeced, hiragany a katakany, čínských znaků kandži a ve výjimečných případech i z latinky označované jako rómandži. Vývoj japonštiny se stále stává předmětem odborných sporů a diskuzí, nikomu se totiž zatím nepodařilo dostatečně prokázat jeden prajazyk, na jehož základech by se japonština vyvíjela. Jisté však je, že během svého vývoje byla japoština obohacena o velkou dávku slov z čínštiny, svým dílem však přispěla i korejština a ainština (jazyk původních obyvatel Japonska). V současnosti má na slovní zásobu japonštiny vliv především angličtina.

Japonština tedy představuje směs dvou abeced, kterým se dohromady říká kana, a znakového systému kandži. Katakana je většinou používána pro přepis slov přejatých z cizích jazyků, hiragana pro částice a kandži pro zachycení pojmů. Znaky kandži lze často číst více způsoby, pro specifikaci výslovnosti se proto používá jednoznačná hiragana. Právě fakt, že tyto z čínštiny přejaté znaky nezachycují výslovnost, ale označují nějaký pojem, by z teoretického hlediska napomáhal porozumění mezi japonštinou a čínštinou. V praxi však narážíme na několik překážek, které vzájemnému porozumění brání.

Tyto jazyky se liší nejenom gramatickou strukturou vět a syntaxí, ale i systémem, na nějž jsme narazili výše. Jen těžko totiž najdete japonský text, který by byl úplně prostý od kany, systému, který čínština nezná. V japonštině navíc existuje více možných čtení pro jeden znak, přičemž to správné vyplývá automaticky z kontextu. Přihlédnout též musíme k preferencím užití znaku v daných jazycích. Zatímco v japonštině se např. řeka řekne kawa, znak, kterým je toto slovo zapsáno, se čte jako chuan a bývá vnímán spíše jakožto vodní tok.

Podtrženo sečteno, Japonci a Číňané jsou v psaném projevu schopni porozumět významu některým kandži v druhém jazyce, celou větu však nepřečtou a v mluveném projevu si nebudou rozumět vůbec. Neschopnost porozumění během hovoru mimo jiné vychází i ze skutečnosti, že čínština pracuje s tóny, které udávají lexikální význam vyřčeného slova. Nejenže japonština tento systém nezná, slova přejatá z čínštiny do japonštiny byla přizpůsobena výslovnosti Japonců, v důsledku čehož si s původním vzorem nemusí být vůbec podobná. V potaz musíme vzít i vývoj výslovnosti původních čínských slov.

Pokud jste si tedy mysleli, že japonština a čínština si je velice podobná, není tomu tak. Velmi odlišná je též gramatická struktura těchto jazyků, o tom však zase někdy příště...