ASIANSTYLE

Japonci nemají problém vyznávat současně více náboženství. Jak vyplývá ze statistik, většina japonských domácností se hlásí obvykle k buddhismu a shintoismu zároveň. Ačkoli jejich život je započat v shintoistické svatyni, kde jsou neseni jako novorozenci a uvítání na svět. I tradiční svatbu v západním stylu s bílými šaty, předchází svatba podle shintoistického rituálu. Pro všední dny platí zas spíše konfuciánská pravidla. Nakonec se na sklonku života  lidé  přiklánějí spíše k buddhismu. Takže co z jednotlivých filozofií přetrvává v praktickém každodenním životě?



"Závazek vůči rodičům je vyšší než hory a hlubší než moře."

Konfucianismus převzatý z Číny vnesl do Japonska důraz na rodinu, vzdělání, povinou úctu k rodičům, nadřízeným, žen k mužům.

Z této ideologie by se dal vyvodit závěr: poddaní mohou revoltovat (povstat, bouřit se) proti panovníkovi, který se nějakým způsobem zpronevěřil svým povinnostem vůči nim. Nicméně, zajímavé je, že božský původ císaře již předem podobnou revoltu vylučoval.

"Dokonce i malý brouček má svou malinkou dušičku."

Shinto neboli shintoismus je původní japonské náboženství, založeno na principu, představě, jak chcete, že celá příroda kolem nás je ztělesnění božské síly. Každičká květina, strom, živý tvor nebo člověk, může v sobě zahrnovat božstvo. A to je důvod, proč bychom s naším okolím měli žít v harmonii. S touto harmonií se vciťujeme do postojů a myšlení druhých, tudíž jim neodporujeme a nehádáme se.

Harmonie, souznění, tyto dva slovíčka nám přináší pojem wa a pak tu máme další pojem amae, který znamená něco jako přání být nezávislý, touhu po nesobecké lásce a naprosté důvěře. Základ slova amai znamená sladký (na chuť) nebo také povolný, poddajný. Amae pochází původně ze vztahu rozmazlování a hýčkání, matka x dítě. Vzniká z pocitu a z potřeby být milován. V dospělé japonské společnosti najdete jeho pozůstatky ve vztazích, jako jsou manžel x manželka, učitel x žák, vůdce x následovník.

Traduje se, že princip amae stojí v pozadí některých zásadních odlišností japonské společnosti. Napomáhá jedinci včlenit se do kolektivu a splynout s ním. Také může za vysoký stupeň neverbální komunikace a silnou estetickou orientaci na kulturu. Tomuto principu se však dává i za vinu japonská nechuť pro přesnou a suchou logiku, studené, čistě obchodní vztahy.

S tímto principem souvisí vzájemná důvěra shin yo, kterou v Japonsku trvá získat značně dlouho. Evropané i Američané snadno navazují kontakty a nepřijde jim zatěžko pozvat domů člověka, kterého potkali teprve včera. Přesto vyjít vstříc získání takovému shin yo jde, stačí spolehlivé a důvěryhodné chování. Je nezbytné splnit vše, co jsme slíbili a slibovat jen to, co můžeme splnit. Dodržet všechny dohody, včetně ústních, kterými se často uzavírají obchody. Kdo tuto dohodu nedodrží, přestává být jednou provždy spolehlivým partnerem.

Amae i shin yo se zakládají na tom, že každý jedinec zaujímá ve společnosti přesně vymezené místo a podle něj se chová k okolí a okolí zase k němu. Proto je pro cizince tak obtížné se tímto principem zařadit do společnosti. I Japonci vytrženi ze svého prostředí, např. kvůli práci v zahraničí, časem ztrácejí tento přesný odhad.

"Lidský život je jako svíčka ve větru."

Buddhismus, prvotně indické náboženství, se do Japonska dostal z Koreje v roce 552, aspoň podle nejstarší japonské kroniky Nihon Shoki.

Buddhismus se shintoismem po staletí pokojně existují vedle sebe. Někdy se dokonce stává, že v areálu buddhistického kláštera nalezneme shintoistickou svatyni. V dějinách Japonska se náboženská nesnášenlivost vyskytla jen jednou a souvisela s křesťanstvím. Asi vás zajímá proč, že?

V roce 1549 se na březích ostrova Kyushu  v Japonsku poprvé objevili katoličtí misionáři s Františkem Xavérským. Na konci 16. století, regent (dočasný zástupce panovníka, správce říše)  Toyotomi Hideyoshi a  po něm v první polovině 17. století vojenský vládce, později shogun Tokugawa Ieyasu, začali pronásledovat misionáře a japonské křesťany. Nebylo to však pro jejich víru, ale z obav vlivu cizinců v zemi. Tak se počátkem 17. století stalo Japonsko téměř na 300 let cizincům uzavřeno. A to je možná i důvodem proč je v Japonsku okolo 1 miliónu křesťanů, to je méně než 1% populace.

Nevíte jak rozeznat buddhistický chrám od shintoistickou svatyně? Je to jednoduché. Do shintoistické svatyně obvykle vede cesta, která začíná velkou dřevěnou bránou torii. Svatyně je obvykle v pestré, nejčastěji červené barvě, s bílým nebo zlatým zdobením. Cesta k ní je obvykle lemována lucernami.



Zatímco buddhistický komplex bývá daleko střízlivějších barev. Dřevo je nejčastěji tmavě hnědé/šedé nebo má bílé stěny a černé tašky na střeše.



Shintoismus, buddhismus a konfucianismus se dodnes odrážejí v některých pojmech. Tak jako jsme výše zmiňovali princip shinto amae, prolíná se japonským životem další princip, o kterém se nekonvertuje. Je jím princip giri. Giri znamená povinnost z vyššího principu mravního. Je to náš osobní morální závazek, kterému musíme dostát, abychom neztratili tvář. V protikladu ke giri stojí ninjo, v překladu cit, citová vazba. Tedy děláme to, co nám radí city.

Tyto dva principy dominovaly starodávné době samurajů, ale co si budeme povídat, i v dnešní moderní době Japonska se tato váhavost mezi povinností a citovou náklonností vyskytuje. Uposlechnou rodiče, což je povinnost, nebo uposlechnout city a oddat se lásce? Není náhoda, že giri a ninjo posloužily, jako předlohy k mnoha hrám pro kabuki divadlo.

Aby toho nebylo málo, zamotám vám na závěr hlavu ještě dvěma slůvky, jež úzce souvisí s giri a ninjo. Prvním je on, závazek trochu jiného druhu. Každý člen společnosti má své on, to znamená závazek vůči ostatním členům společnosti, rodičům. Druhým je slovíčko ko, tedy oplácení závazku synovskou láskou.

V dnešní společnosti tyto principy fungují tak, že pokud pro nás někdo něco udělá, máme vůči němu závazek on. A požádali nás dotyčný o něco, je naší povinností mu vyhovět a laskavost oplatit. Tímto se člověk dostává do vzájemných závazků propojeného souručenství.

Pokud tedy cizinec hodlá žít v Japonsku a s Japonci, musí přistoupit na tyto principy a vztahy, sám se jich aktivně zúčastnit. Vypadá to na spoustu závazků, ale z těchto vztahů plyne i spousta výhod. Laik žasne, co se všechno v byrokratickém (formálním) Japonsku dá zařídit pomocí této sítě závazků.


ZDROJ: Minimum z Japonska - Alice Kreamerová
FOTO: ipad.wallpaperswiki.com, shintoshrinesofjapanblogguide.blogspot.com, xiantravels.com