ASIANSTYLE

Charakteristickým předmětem jsou dýky opracované do tvaru mandolíny anebo zrcadla, přičemž dýky se kladly do hrobů jako pohřební předměty. Pro keramiku z tohoto období je typická naprostá jednoduchost a červená barva. Na nalezištích je možné nalézt i keramiku s geometrickými vzory, která byla typická pro neolit. To nám poukazuje na zřejmé prolínání společenství z těchto období.

Počátek doby bronzové na korejském poloostrově se datuje přibližně od 9. či 8. století před naším letopočtem a konec do 4. století před naším letopočtem.
Neolitický člověk žil v jámách okrouhlého tvaru, vyhloubených v zemi a krytých přístřeškem ze slámy. Oproti tomu obydlí v době bronzové byla zakládána na vyvýšených místech a sdružována do osad. Půdorys obydlí byl obdélníkovitého tvaru. Většina obydlí se stavěla s výhledem na roviny podél řek, což mělo spojitost se zemědělstvím, které v této době bylo velmi důležité pro obživu. Objev obloukovitě zakřivených nožů a kamenných motyček ukazuje na pěstování rýže na Korejském poloostrově. Z toho můžeme vyčíst, že zemědělství v době bronzové bylo na vysoké úrovni.

Člověk doby bronzové díky vlastnictví bronzových zbraní brzy získal nadvládu nad neolitickým člověkem. Docházelo k jistému dělení korejské společnosti. Protože výrobky z bronzu byly vysoce ceněné a bylo velmi náročné je získat, vlastník bronzové dýky se těšil mnoha privilegiím ve společenství a jisté autoritě. Vrstvení společenství je možné zpozorovat i při pohřbech rituálech. Krycí kameny dolmenových hrobů váží v některých případech mnoho tun a byly přineseny z velké dálky, to ukazuje na bohatství a vliv pohřbívaných osob. Podle uspořádání dolmenů se usuzuje, že stavba probíhala dlouhou dobu a organizovaně. Také je dokázáno, že v dolmenových hrobkách byli pochováváni nejen vůdčí členové společenství ale také jednotlivci, kteří zjevně měli určitou moc. Usuzuje se, že se jednalo o nástupce kmenových náčelníků z neolitického období.

Tato společenství byla velmi stabilní a ekonomicky silná. A to nejen díky zemědělství, ale také díky válkám, k nimž docházelo mezi jednotlivými společenstvími a z nichž byla získávána tučná kořist. V této době se oheň stal běžným nástrojem a byly nalezeny stopy jeho užívání k vypalování osad v průběhu oněch válek.
Korejský poloostrov byl nakonec rozdělen na malinkatá území, jimž vládli náčelníci. Tato území se nazývala kmenovými svazy a ačkoliv se zachoval kmenový charakter, zahrnovala i území, kde žila jiná populace než samotný kmen. Postupně se rozvíjela politika a pomalu, ale jistě se formovaly první státy na Korejském poloostrově…