ASIANSTYLE

FILMASIA letos nabídla celkem 9 filmů, z toho 5 snímků bylo korejských, 2 japonské, 1 čínský a 1 taiwanský. Sice jsem se neúčastnila všech promítání, ale svého favorita jsem si přece jen našla.

Na zahajovací film Doba temna jsem se velice těšila a nebyla zklamaná. Song Kang Ho i Gong Yoo byli ve svých rolích skvělí, ale určitě se mi do paměti nejvíce zapsal Um Tae Goo jako kariérista a "zlý Japonec" Hashimoto. Člověk mu ten odpor ke všemu korejskému naprosto věřil. Místy mi to připomínalo Hanebné pancharty, ale to určitě nebylo na škodu, i když se ve filmu mísily žánry (jak u Korejců bývá zvykem), což ne všem může být po chuti. Rozhodně to byl ale jeden z těch lepších korejských filmů, které navíc můžete ukázat i svým "Asií nepolíbeným" kamarádům, a přesto by je mohl bavit.



Film uvedla Jeho Excelence Moon Seoung Hyun, který do své funkce velvyslance Korejské republiky v České republice nastoupil teprve nedávno a skvěle nás na film naladil. Po promítání pak na diváky čekal také raut s ochutnávkou korejských pokrmů. Fotografie ze zahajovacího večera naleznete zde.

Druhý den nás čekal "maraton" s taiwanským a čínským filmem. Psychicky jsme se s kolegyní na dlouhé stopáže obou filmů připravovaly dopředu, přesto jsme ke konci druhého snímku 1942 už lehce umíraly s postavami filmu. Ale abych nepředbíhala: taiwanský snímek Assassin byl vizuálně krásný tak, jak slibovaly upoutávky i recenze. Bohužel jsme možná zrovna ten den nebyly naladěné na symbolické filmy, možná nám chyběl čínský kulturní vhled a pochopení čínských frází, ale polovinu filmu jsme si lámaly hlavu nad tím, co se vlastně děje, odkud se vzaly nové postavy, jaké jsou mezi nimi vztahy? Druhý film 1942 byl určitě pro naše unavené mozky srozumitelnější, ale přesto příliš dlouhý. Téma počátku druhé světové války v Číně a to, jak čínská vláda obětovala svou provincii Henan včetně tamních obyvatel Japoncům, nebylo lehké téma na strávení a určitě v nás vyvolalo soucit, ale popravdě jsme se přímo se samotnými postavami nedokázali 100% ztotožnit. V konečném důsledku to tam vlastně zachraňoval Adrien Brody.

Třetí den už to byla jiná podívaná. V rámci zombie night se jako první promítalo Kvílení, které mě úplně odrovnalo (v dobrém slova smyslu). Napnutá jsem byla až do konce, a to přesto, že to byl film na Filmasii nejdelší (156 min). Všem milovníkům thrillerů určitě doporučuji. Bohužel mi pak následný Vlak do Pusanu přišel trochu mdlý. Ne, že by to byl špatný film, ale po zcela emotivním vyčerpání u Kvílení jsem se u Vlaku přistihovala, že se lehce nudím a příběh mi přišel až příliš jednoduchý. Preferovala bych tedy vidět první Vlak a pak Kvílení, abych si oba filmy naplno užila, i když chápu, že Vlak do Pusanu byl zaprvé hlavním tahounem, zadruhé na něj navazovala Stanice Soul. Na tu už jsem ovšem byla příliš unavená a rozhodla se jít domů.



Co mi také přišlo ten večer super byli zombíci ze Zombie Walk Brno, kteří se procházeli jak po kavárně Lucerny, tak dokonce zabrouzdali přímo do kina a nějakému tomu diváku pravděpodobně způsobili menší infarkt. Se zombíky byla možnost se také vyfotit u fotostěny a fotografie naleznete zde.

Sobotní Filmasii jsme s kolegyní trochu nevychytaly. Promítalo se v Malém sále, který má dohromady asi 30 sedadel - a my s prosbou o lístky přišly s křížkem po funuse. Červenou želvu už jsme naštěstí viděly v předpremiéře v kině Bio Oko, ale na Komornou jsme se opravdu těšily - tak snad třeba v další repríze. Podobně dopadla i snaha dostat se na Láska v Minami, a proto pro nás Filmasia předčasně skončila již v pátek.

Za mne tedy nejlepším filmem 12. ročníku Filmasie prohlašuji Kvílení, s dalšími korejskými snímky v závěsu (teď to zní, že nadržuji Korejcům, ale letos se to nějak sešlo).

FOTO: Filmasia