ASIANSTYLE

Spisovatelka Kiran Desai se narodila 3. září 1971 v Chandigarh v Indii. Dětství strávila v Pune a Mubai, než se ve čtrnácti spolu s matkou na rok přestěhovaly do Spojeného království a poté do Spojených států, kde Kiran studovala kreativní psaní jak na střední, tak i na vysoké škole. Její první kniha Hallabaloo in guava Orchard byla publikovaná v roce 1998. Její druhá kniha The Inheritance of loss, která vyšla v roce 2006 (v češtině vyšla pod názvem Dědictví ztráty v roce 2008), byla chválená kritiky nejen v Asii, ale i v Evropě a Spojených státech.

Píší se osmdesátá léta. Sai-ini rodiče zemřeli, není nikdo, kdo by platil její internátní školu. A tak ji pošlou bydlet k jejímu dědečkovi do Kalimpongu. Její dědeček Jemubhai Patel byl jako mladý poslán do Anglie, kde studoval právo, aby mohl jednoho dne být v Indii někým důležitým, ale také se tím Indii poněkud odcizil. Do Indie se vrátil a stal se všemi uznávaným soudcem, ale indické způsoby mu již nebyly vlastní. Tak jimi pohrdal, že i čapátí jedl vidličkou a nožem. Když uviděl Sai na prahu své vily Cho Oyu, měl z toho poněkud smíšené pocity, jelikož to bylo poprvé, co svou vnučku viděl.

Na druhé straně je tu Biju, syn soudcova kuchaře, který tvrdě pracoval, aby dostal svého syna do Ameriky (i když ilegálně). Kuchař si myslí, že jeho syn se tam má velmi dobře a synovy dopisy jsou jeho jedinou radostí. Biju mezitím sice domů píše hezké dopisy, realita je ale poněkud jiná. Tvrdě pracuje, ale plat není až tak dobrý, i když lepší než v rodné Indii. Zároveň se každý den potýká s diskriminací a snaží se najít způsob, jak získat zelenou kartu. Aby toho nebylo málo dorazí do Ameriky zprávy, že etnická skupina Gorkha, která protestovala a podepisovala petice, aby se mohla odtrhnout od indické vlády a založit vlastní zemi, přešla od protestů k násilným akcím a oblasti Darjeeling a sousedící Kalimpong jsou teď považovány za nebezpečné a okupované muži bojujícími za Gorkhaland.

Já osobně mám z této knihy smíšené pocity. Většinu jsem četla s chutí a byla opravdu zajímavá. Člověk se dozví něco nového o Indii a jejích stereotypech. Na druhou stranu ale příběh plyne tak pomalu, že člověk po chvíli zapomene, že tam nějaký příběh je. Také konec se zdá tak trochu neukončený a vynucený. Osobně bych hodnotila třemi a půl hvězdami z pěti.