ASIANSTYLE

Obě představení složená ze šesti scén z nejznámějších a nejpopulárnějších her proběhla v rámci Dnů kantonské opery pořádané Jihomoravským krajem ve spolupráci s jihočínskou provincií Guangdong a diváci je mohli vidět 15. října v brněnském Divadle na Orlí nebo o den později v prostorách Sono Centra. Na vystoupení byl po předchozí rezervaci vstup zdarma, což umožnilo vychutnat si úžasné umění čínské opery skutečně všem zájemcům a sály byly zaplněny téměř do posledního volného místa.

Kantonská opera, jeden z nejznámějších druhů čínské opery vůbec, v sobě obsahuje krom hudby, zpěvu a herectví také tanec, bojové scény i čistou akrobacii. To společně s velmi specifickým líčením a bohatými kostýmy, účesy a šperky vytváří velmi unikátní umělecký mix, který je úžasný a ohromující na pohled. Ona exotická odlišnost má však i svoje úskalí, protože bez kontextu jsou děj i symbolika tradičních divadelních her pro západního diváka poměrně těžko uchopitelné. Na brněnských vystoupeních byl tento problém dobře vyřešen jednak podrobným představením každé scény a pak v jejím průběhu také českými titulky na stropním panelu.

Soubor Kantonské operní společnosti, která vznikla v padesátých letech minulého století, se může pyšnit mnoha generacemi špičkových herců a často vystupuje jak v Číně, tak v zahraničí. Jako první předvedl na jevišti klasickou bojovou scénu z opery Liu Jinding překonává čtyři brány, v níž se mladá hrdinka (Mo Weiying) vydává ve zbroji se svým vojskem osvobodit císaře a uvězněné členy své rodiny. Utkává se s dvojicí nepřátelských generálů a vítězí i nad jejich armádou. Zajímavostí je, že ačkoli v tradičních hrách mohly ženy vystupovat v roli bojovnic, až do začátku 20. století je ztvárňovali jen mužští herci - ženy ostatně nesměly ani do podniků, kde se opery hrály. V ukázce si můžete všimnout jejího kostýmu symbolizujícího plnou zbroj s vlajkami na zádech představující její vojsko.

Po akčním úvodu následovala legendární romantická scéna z opery Pivoňkový pavilon mezi dcerou guvernéra Du Liniang (Wu Sihua) a mladým učencem Liu Mengmei (Lin Jiabao). Setkání se odehrává ve snu, který se mladé dívce zdá při procházce zahradou, a odstartuje další sled událostí, kdy část se odehrává i v podsvětí. Hru napsal celosvětově uznávaný čínský dramatik Tang Xianzu přirovnávaný k "čínskému Shakespearovi" a její děj je tak notoricky známý, že jej mají ve svém repertoáru téměř všechny typy čínských oper. 

Závěr první části patřil komické scéně z opery Zhong Kui provdává svou sestru, ve které se král duchů Zhong Kui (Wu Zedong) vydává se svým doprovodem a dary (stará lucerna, rozbitý deštník a další "cennosti") na svatební průvod. Ukázka byla plná akrobatických kousků a vtipných momentů. Pěti malým duchům doprovázejících svého vládce byste podle chování i nalíčení věřili, že to jsou děti - opak je ale pravdou a po odlíčení jste mohli vidět pětici sympatických mladých mužů.

Po krátké přestávce přišly na řadu tragické chvíle z opery Císař Li z dynastie jižních Tangů, kde se poraženému vládci Li Yu (Yao Zhiqiang) vyznává jeho milovaná císařovna Zhou (Mai Yuqing) ze zneuctění, kterého došla rukou vítězného a mstivého císaře dynastie Song. Ten neváhal ostatně zavraždit ani Liova bratra a zničit jeho vzácné rukopisy. Oba herci zahráli tuto ukázku skvěle a skutečně jste jim věřili onu vnitřní bolest, kterou měla scéna oplývat.

Pak přišel ke slovu Opičí král (Huang Chungqiang), který si od princezny Železný vějíř (Li Jiayi) potřeboval vypůjčit její magický vějíř z banánovníkové listu k uhašení Ohnivé hory. Princezna ovšem nebyla požadavku nijak nakloněna a došlo k velkému boji. Vše je přitom okořeněno hravostí a vtípky Opičího krále včetně famózního ovládání kouzelné hole, které v mnoha okamžicích roztleskalo celý sál. Tento úryvek z románu Cesta na západ je velmi populární a sloužil kupříkladu i jako námět vůbec prvního čínského celovečerního animovaného filmu (dvanáctý celosvětově) z roku 1941.

Závěr pak patřil scéně z opery Příběh císaře Tanga a konkubíny Yang, dramatickému a v důsledku tragickému příběhu opravdové lásky mezi císařem Ming Huangem (Ding Fan) a konkubínou Yang (Jiang Wenduan), jednou ze čtyř legendárních krasavic čínské historie. Ukázka byla důstojnou tečkou skvělého večerního programu, který nabídl možnost vychutnat si mistrovství herců i choreografii jednotlivých scén. Po závěrečné děkovačce se mohli diváci s herci v kostýmech ještě vyfotit, čehož využila nejen řada dospělých, ale i dětských diváků.

Na závěr snad lze vyslovit jen přání, aby podobné ukázky čínské opery a divadla byly u nás častější a české publikum dostalo příležitost poznat toto unikátní a světově proslulé umění podrobněji. Snad k tomu v budoucnu bude příležitost.