ASIANSTYLE

Velkou část svého života jste zasvětila zpěvu, bývala jste operní sólistkou SND (Slovenské národné divadlo) v Bratislavě – co Vás vlastně ke zpěvu přivedlo? Byl ve Vašem životě nějaký zlomový okamžik, kdy jste si uvědomila, že je zpěv pro Vás „to pravé“?
Mé první setkání s operním zpěvem bylo přes prvního učitele zpěvu Tadashi Miyamota. Byl jedním ze zakladatelů první evropské opery Fujiwara opera company v Japonsku. Tento slavný tenorista se náhodou jako důchodce přestěhoval do naší vesnice, kde jsem v mládí žila. Začala jsem k němu chodit na zpěv, tenkrát mi bylo 16 let. Jeho manželka paní Akiko mě učila hru na klavír. Byli to velmi příjemní lidé s evropským šarmem, kteří mi ukázali pravou hudební kulturu. Samozřejmě jsem byla očarovaná... 

Pan Miyamoto mi doporučil studovat operní zpěv na Hudební fakultě Seitoku Univerzity v Chibe. Tam bylo osudné setkání s Prof. Shoji Moroi. Učil mě jeden předmět: povinné dirigování. Shoji Moroi byl dirigentem, sbormistrem, skladatelem a čechistou. Znal se i s Václavem Havlem, byl nositelem medaile B. Smetany. V jeho pěveckém sboru jsem se seznámila i s neznámými českými a slovenskými skladbami. Byla jsem z nich nadšená a překvapená. Později mi prof. Moroi doporučil studium zpěvu v Bratislavě. Získala jsem stipendium z MŠ SR na 5 roků. Měla jsem štěstí, že jsem mohla studovat mezi operními hvězdami, jako jsou Magda Kožená, Štefan Kocán, Ľubica Vargicová a další. Bylo to krásné období. 

V Opeře SND jsem byla hostující sólistkou jen 7 let. Operního repertoáru mám poměrně málo oproti koncertnímu a písňovému repertoáru. Největší úspěch v opeře byla postava Žena v Schönbergově opeře Očekávání, kterou jsem uvedla jako slovenskou premiéru. Získala jsem výborné ohlasy i od zahraničních kritiků.   

Všeobecně se dá říci, že dobře zpívat v celovečerním recitálu písní je náročnější, než zpívat jednu operní postavu. Protože zpěvák na recitálu písní musí ovládat vše od znělého pianissima až po emocionální forte, hlas nesmí mít velké vibrato. Navíc na recitálu nemůže hrát rukama nohama jako v opeře, ani nemá kdy si za oponou oddechnout a pod. Při takovém vystoupení je nejdůležitější mít výborného klavíristu nebo doprovodnou spolupráci. Tehdy je možné podat opravdu vysoký výkon. Líbí se mi vietnamské písně od skladatelky a klavíristky Hoang Thi Kieu Anh. Její křestní jméno je Anh, ale od vysoké školy, kde jsme spolu studovaly, jí říkáme Anička. Anička komponuje na vietnamský text, nastudovala jsem přibližně 15 písní. Právě vietnamština je úplně jiná než japonština, pro mne zajímavá a zároveň náročná. S Aničkou jsem absolvovala turné v Čechách a ve Francii,  o Vánocích letošního roku budeme znovu spolu s ní muzicírovat na Slovensku.

Spolupráce se kterými umělci Vám nejvíce zůstala v paměti, případně Vás nějakým významným způsobem ovlivnila?

To je těžká otázka… protože tu je málo prostoru, abych vzpomenula na všechny umělce nebo pedagogy, kteří mi pomohli nebo společně tvořili krásnou hudbu…
Ráda vzpomínám na město Žilinu, mám tam blízké přátele, se kterými si můžeme povídat skoro o všem. Působila jsem jako pedagog zpěvu na Státní konzervatoři v Žilině několik let. Vážím si dlouholeté spolupráce se Štátnym Komorným Orchestrom Žilina, která trvá od roku 1996. Tam jsem se setkala s vynikajícími dirigenty a sólisty, a absolvovala s nimi několik turné po Evropě. Pro ně jsem nastudovala řadu koncertních repertoárů. Spolupráce s Operou SND byla sice krátká, ale intenzivní, pro mě to byla především výborná jevištní zkušenost.

Přišla jsem do Evropy bez znalosti slovenského jazyka. Na Vysoké škole múzických umění V Bratislavě, kde jsem studovala 1990 – 1995 operní a koncertní zpěv, cizincům poskytovali hodinu slovenštiny jen jednou za týden. Pro mne to bylo málo a navíc hodina probíhala velmi pomalu. Proto jsem se učila slovenský jazyk sama a praktikovala ho nejvíce v komunikaci na internátu, v obchodech a mezi přáteli. Ještě dnes mě občas opravuje můj manžel, jsem za to vděčná. Češi jsou inteligentní národ, většinou rozumí dobře i slovensky. Proto mluvím raději slovensky, i když teď 8 let žiji na Moravě.

Na začátku to byla více potřeba než inspirace. Pro koncertní a společenská vystoupení jsem těžce hledala adekvátní šperky ke svým šatům. Chtěla jsem je mít nejen pěkné, ale i stylové a vkusné. Proto jsem začala šperky vyrábět sama. Dnes šperky vyrábím i pro širší veřejnost, ale vždy vyrábím, co se mi líbí. Když mívám období s méně vystoupeními, odložím noty z mého stolu a na místo nich vytáhnu korálky a komponenty... Pro mne relax a radost!

Často se v mých špercích objevují hudební motivy: houslové a basové klíče, osmičky, čtvrtky... A preferuji motivy z Asie či mystiky : buddha, bambus, kaligrafie, jingjang, andílci, křížky atd. Mám ráda korálky z minerálů, protože každý kus je jiný a jedinečný. Věřím, že minerály žijí, dávají nám jistou energii.

Kreslení byla moje oblíbená činnost od malička. V období puberty jsem se věnovala víc hudbě než výtvarné činnosti, postupně zájem o výtvarnou činnost upadal do zapomění. Před 10 lety jsem byla doktorandkou na bratislavském VŠMU, psala jsem dizertační práci o rakouském skladateli Arnoldu Schönbergovi, který byl i amatérským malířem. Ten mě inspiroval, začala jsem kreslit znovu suchým pastelem krajinky a portréty. Zkoušela jsem i olejomalby a tušové malby.
A kaligrafie je pro mne nostalgií po domově, mám v Japonsku dvě profesionální tety kaligrafičky. V Evropě žiji dohromady 26 roků a mí přátelé příležitostně chtějí, abych jim nakreslila jejich jména a oblíbená slova japonsky. Dnes mám i svoje razítko, které použiji namísto podpisu na kaligrafii. Objednávky kaligrafie dostávám pravidelně i přes známosti nebo přes internet.
S přítelkyní Jitkou Jarmarovou, která maluje na hedvábí, spolu pořádáme „LiveArt“, prezentaci našich umění na živo. Nejčastěji v uměleckých kavárnách, restauracích, a na různých kulturních festivalech. Tam veřejně kreslíme a prodáváme naše umělecké a dárkové předměty.
Ale když naplno studuji nové skladby a připravuji se na vystoupení, zůstává mi velmi málo času. Výtvarná činnost mě obohacuje, ale zatím je jen moje hobby.

Můj kalendář pro nejbližší období vypadá takto. Na podzim mě čeká více vystoupení v Japonsku s českými a slovenskými písněmi. Bude i workshop zpěvu. Na podzim mám koncerty na Slovensku s triem Sen Tegmento. Před Vánoci výtvarný LiveArt, po Novém roce organizuji koncertní turné v Čechách a na Moravě.