ASIANSTYLE

Ačkoliv je paní Feng-yűn Song známá jako zpěvačka, je také básnířkou, skladatelkou, hlasovou pedagožkou, propagátorkou zdravého životního stylu a autorkou mnoha oceněných hudebních a divadelních projektů.

Od dětství se učila pekingské opeře. Byla mnoholetou osobní žákyní paní Shang Huimin, čelní představitelky rodové školy Shang, která je jednou ze čtyř nejvýznamnějších škol tradiční pekingské opery. Později studovala evropskou klasickou hudbu a zpěv u mnoha špičkových pedagogů. Od roku 1992 trvale žije v ČR a aktivně působí na české kulturní scéně. Ve své autorské tvorbě se pohybuje napříč takovými hudebními žánry, jako jsou lidová hudba, jazz, šanson, klasika či přírodní zpěv.


Váš hudební festival Songfest.cz se již velmi brzy dočká svého třináctého pokračování. Svým zaměřením a rozpětím je v České republice zcela ojedinělý. Byl tak plánován už od samého začátku?
Zpočátku jsme neměli žádné plány ani ambice na vytvoření takhle velkého festivalu. Původně šlo o slavnostní koncert při příležitosti příchodu čínského nového roku spojený se křtem mého prvního hudebního CD alba. Koncert slavil obrovský úspěch a tak jsme ho v následujících letech několikrát zopakovali. Potom jsme ale čím dál víc cítili potřebu jej rozšířit, aby odpovídal stále širšímu záběru naší produkce. A tak se nakonec zcela spontánně vyvinul do dnešní podoby.

Na co se mohou návštěvníci letošního Songfestu těšit? Co byste řekla, že je tím pověstným esem v rukávu?
Hlavní doménou Songfestu vždy byla jednoznačně hudba. A letos je navíc tohle směřování zesíleno vystoupením českých umělců opravdu světové úrovně. Iva Bittová je bezesporu jednou z největších osobností alternativní hudby, Lenka Dusilová patří k nejpopulárnějším českým autorským zpěvačkám, přidejte skvělou folkovou zpěvačku Zuzanu Lapčíkovou, velkou básnířku, autorku a zpěvačku Dagmar Voňkovou, královnu českého jazzu Janu Koubkovou, jedinečného kytaristu Vladimíra Václavka, herce Jaroslava Duška nebo houslistu Martina Zbrožka. Co jméno, to opravdové eso hudební scény. Zmínit mohu ještě svůj hudební projekt Trio PUO, který je jakousi miniaturou mostu mezi východem a západem. Upravujeme čínské a vůbec asijské písně z dálného východu a podáváme je ve formě autorského jazzu, šansonu a blues. Myslím, že každý, kdo se přijde podívat, si určitě najde to své.



Zmínila jste, že upravujete čínské lidové písně. Do této kategorie spadá tvorba různých etnických skupin. Máte mezi nimi nějakou oblíbenou?
Je pravda, že čínská hudba je jen abstraktní a ne zrovna moc přesný pojem. Pokud někdo vypráví, že to a to je charakterem čínské hudby jako celku, tak většinou neví, o čem mluví. Po staletí žily na území Číny desítky národů, které se navzájem ovlivňovaly, ale ta původní, autentická kultura každého z nich dodnes krásně vyniká právě v hudbě a písních. Mám ráda celé tohle široké a barevné spektrum různých národů, takže krom chanských písní mám ve svém repertoáru i písně miaoské, tibetské, mongolské či ujgurské. Zvlášť bych zmínila stepní písně, které v sobě ukrývají mnohem silnější a přirozenější emoce společně s odrazem divoké přírody.

V poslední době se fúze současné a tradiční hudby objevuje v Číně častěji – jako příklad lze uvést zpěvačku Dadawa. Jde spíše o dočasnou záležitost nebo začínající dlouhodobý trend? Dají se nějak srovnat s vaší skupinou Trio PUO, které se také zabývá hudební fúzí?
Na čínské scéně, stejně jako všude jinde ve světě, převládá stále pop. Hudební fúze tam není výjimečná, ale je to takové stálé hledání nových a nevšedních motivů. Dadawa je pak příkladem úspěšného projektu, který kombinuje tradiční hudbu s moderním popovým nádechem. I když na první pohled možná jde o podobné směřování, tak z pohledu hudebníka jde o zcela rozdílné projekty.

A v čem tkví hlavní rozdíly?
Zejména v hudebnících jako osobnostech. Za každým hudebníkem je spousta osobních zkušeností a kus života. To vše se pak neopakovatelně odráží v jejich hudbě. Jako příklad uvedu naší skupinu Trio PUO. Ačkoliv hrajeme jazz, není to podle jazzových standardů. Můj zpěv je ovlivněný zkušeností s pekingskou operou i klasickým zpěvem. Marek Novotný hraje na klavír, ale původně vystudoval zpěv, má zkušenosti s lidovou hudbou a byl na několika jazzových stážích v Norsku i Americe. Petr Tichý je jedním z nejžádanějších kontrabasistů a byl určitě ovlivněn studiem na Ježkárně (konzervatoř Jaroslava Ježka, pozn. redakce). A náš bubeník Jarda Kořán je vystudovaný fotograf a své zkušenosti z výtvarného umění promítá do svého hudebního projevu. Navíc si vytvořil – nebo spíš sesbíral – speciální perkusní set pojmenovaný „Orloj snivců“. To jsou nejrůznější kousky kovu, keramiky i dřeva. Najdete mezi nimi kus plechu z pračky, zvonek z kola, kamínky z pláže nebo kuchyňské misky. To vše dává dohromady neopakovatelnou zvukovou a hudební kombinaci.  

Jak jste se vlastně jako Trio PUO dali dohromady?
Začínali jsme v roce 2003 jako duo vokál a klavír společně s Michalem Nejtkem. Následně přibylo duo vokálu a perkuse s Jardou Kořánem v rámci jiného projektu. Nakonec jsme tyhle dvě dua spojili v trio a po čase, když přišla potřeba přidat basový zvuk, se k nám připojil i Petr Tichý.  



Když se vrátím trochu v čase - na vysoké škole jste si vybrala studium bohemistiky. To musí být v Číně docela exotický obor.
Je to v rámci Číny vlastně ještě mnohem exotičtější než třeba studium sinologie v České republice. Už jenom vzhledem k poměru počtu obyvatel a čínských bohemistů.

Co vás tedy vlastně k bohemistice přivedlo?
Myslím, že asi moje povaha. Většina lidí by si v podobné situaci patrně vybrala nějaký praktičtější, zaběhnutý obor jako je třeba angličtina. Já se nechala vést svojí zvídavostí. Tady je nutné říct, že jsem před tím mnoho let studovala pekingskou operu, ale kvůli problémům s očima nebylo možné pokračovat dál. Už na střední jsem měla dioptrie a to neodpovídalo požadavkům vysoké umělecké školy, protože technika očí je v klasické čínské opeře velmi důležitá. Ale stejně jako zpěv jsem milovala i jazyky kvůli jejich zvukomalebnosti. To také ovlivnilo následující výběr, kterým byla původně polština, ze které jsem přešla právě na bohemistiku.

Narazila jste během studia bohemistiky na autory nebo skladatele, kteří vás zaujali nebo inspirovali?
Vážná hudba pro mě byla vždycky srdeční záležitost – jakmile ji zaslechnu, tak není co řešit. Z té české to nejprve byli Dvořák a Smetana a později, když jsem začala v ČR hudebně působit a trochu více se rozkoukala, jsem našla své oblíbence i v Janáčkovi a Martinů. Právě Bohuslav Martinů je mi hodně blízký.



Čínština patří mezi tonální jazyky a často jsem slyšel tvrzení, že „čínštinou se nemluví, ale zpívá“. Dalo by se říci, že mají Číňané díky tomu tak trochu hudbu v krvi?
Určitý vliv to rozhodně má. Čínština je melodický jazyk, kde tóny udávají význam jednotlivých slov. Pokud chce řečník správně mluvit čínsky, musí se naučit myslet hudebně. Jinak bude chybovat. Zároveň ale jazyk odráží specifické jedinečné a hluboké rysy dané kultury – artikulace odráží mimo jiné povahu, způsob myšlení nebo emoční prožívání. To je také jeden z důvodů, proč některé jazyky jsou melodické více a jiné méně.

Brzy vstoupíme do nového čínského lunárního roku koně. Co máme od tohoto roku podle čínské tradice očekávat?
Ono nejde jen o lunární cyklus. Čínský kalendář vychází z pozorování tří planet - Slunce symbolizujícího prvek ohně, Měsíce zastupujícího prvek vody a Jupitera, jenž představuje prvek země – a popisuje, jak tyto planety energeticky ovlivňují chod světa. Nadcházející rok je ve znamení koně a zároveň v elementu dřeva, což jsou oba jangové symboly. Dřevo navíc představuje růst a přeneseně i naději. V každém případě můžeme čekat velmi dynamický rok. Podobně na tom byl rok draka. To je však mytologické zvíře, jeho směřování je lidem těžko pochopitelné a vypadá na první pohled docela chaoticky. Kůň je naopak zvíře z masa a kostí. Je jeden z nás. Proto budeme lépe chápat to, co se kolem nás bude dít.

Možná to bude i období nových začátků.
To je pravda, ale za přípravu nových začátků nesl zodpovědnost Had, jehož vláda teď pomalu končí. Ten, kdo si určil v minulém roce směr, bude bez problémů následovat energii koně. Na druhou stranu na ty, co si neurčili cíl, čeká velká výzva a budou si muset dávat dobrý pozor, aby je ten rok koně pořádně nekopnul.

Moc děkujeme za poskytnutý rozhovor a přejeme hodně štěstí v další tvůrčí činnosti.
Také děkuji a doufám, že se uvidíme na Songfestu při vítání Roku koně.


FOTO: facebook.com/fengyun.song