ASIANSTYLE

Vítání roku Opice bylo již 15. ročníkem Songfestu.cz a stejně jako ty předchozí se představil v několika českých a moravských městech a to vždy s unikátní kombinací programu. Svou pouť začal 3. února v Olomouci a závěrečné vystoupení se odehrálo 20. února v Českém Krumlově. A jak letošní vystoupení v různých městech viděli dva členové týmu AsianStyle?
 

Olomouc (očima Sany)

Jsem velmi ráda, že jsem vítání nového roku ve znamení ohnivé opice mohla započít právě v Olomouci. Vše se konalo v sále Divadla na Šantovce, které se nachází v nákupním centru Šantovka. Což znamená, že po nějakém to chytání posledních zimních slev a večeři v asijském bistru jsme se mohli s přáteli eskalátory příjemně přemístit přímo do dění.
 
Hlavní program započal v 19 hodin, již od 16 do 19 hodiny byl však zcela zdarma pro veřejnost přístupný doprovodný program. Celým večerem jsme byli provázeni optimistickým a naboso, hercem Jaroslavem Duškem, na kterého jsem se těšila, po boku půvabné Feng-yün Song. Prvním představení večera bylo vystoupení malých a šikovných žáků experimentální výuky čínštiny Konfuciova institutu.

Dále jsme se dostali k jednomu z hlavních hřebů večera a to vystoupení krásné Feng-yün Song a Tria Puo. Jednalo se o výborné zaranžování písní z Číny a Asie do jazzové úpravy.
Vystoupení bylo kouzelné a hudba i neuvěřitelně krásný zpěv Feng-yün Song mě chytl přímo u srdce.

Poté následovala přestávka, kde jsme si mohli dopřát čerstvě připravený čaj z Dobré čajovny či zakoupit nějaké zajímavé předměty, ale z důvodu velkého nátlaku lidí jsme si dopřáli svačinku jinde v obchodním centru, protože i přes docela malý, intimní sál Divadla na Šantovce bylo zcela plno.

Po přestávce jsme vyslechli a zhlédli nádhernou hru na erhu a yangqin v podání Gantulgy Bold a Zana Munkhbaatara, velmi krásné taneční vystoupení v podání Zhanga Aonana a stejně tak působivý hůlkový tanec, který pochází z oblasti vnitřního Mongolska, v podání Tang Xiaowen.

Nakonec jsme se dočkali zlatého hřebu večera - pekingské opery Opičí král. Jednalo se o úsek ze hry v podání dvou vynikajících herců přímo z Pekingu, přičemž se mi zastesklo se jít co nejdříve na nějaké představení pekingské opery v Číně podívat, jelikož mám pekingskou operu ze srdce ráda.



 

Praha (očima Erika)

Do Paláce Akropolis jsem dorazil kolem půl šesté, takže jsem měl spoustu času na prozkoumání doprovodného programu, který byl otevřený zdarma všem příchozím. Vzešly z toho dva šálky čaje Šarlatové roucho (ke slavnostní příležitosti jako stvořené), následovalo ochutnání famózních makových kuliček, sledování vystoupení taiji od členů Wushucentra a také napsání mého jména lektorkou čínské kaligrafie z Konfuciova Institutu v Olomouci.

Pak už se ale přiblížila sedmá hodina a přišel čas odstartovat festivalové hudební hody. Zástup diváků proudící do sálu byl opravdu úctyhodný a některým nakonec nezbylo než postávat u dveří. Sál potemněl a na pódiu se objevil ve stylovém oděvu a naboso známý herec a bavič Jaroslav Dušek, který nás pak provázel celým večerem. A vzápětí k němu přibyla i skvělá zpěvačka Feng yűn Song, aby společně diváky přivítali a připravili na to, co má nový rok Ohnivé opice za lubem.

Jako první hudební vystoupení přišlo trio Dereva, složené ze dvou sester a matky, které bez hudebního doprovodu zpívalo v tradičních krojích starobylé ukrajinské písně předávané z generace na generaci (a také po internetu, jak z nich vtipně vytáhl Jarda Dušek). Při jejich úžasném zpěvu muselo být každému jasné, proč byly letos označovány za „objev festivalu“. Bouřlivý potlesk si jednoznačně zasloužily a přidaly po něm ještě jeden přídavek.

Následovala Vonička česko-čínských písní v podání zpěvačky Feng-yűn Song za doprovodu kytaristky Evy Vogeltanzové. Šlo o české lidové písně, které byly ve druhé části převedené do čínštiny a diváci tak mohli alespoň sluchem porovnat zvukomalebnost obou řečí. Začínalo se jemně Uspávankou a jako květ rostliny pak ostatní zvukově rostly až k nádhernému finále.

Dalším číslem bylo Malování hlasem, ve kterém opět účinkovala zpěvačka Feng-yűn Song, tentokrát však v doprovodu bubnů, perkusí a improvizovaného nástroje Orloj snivců Jaroslava Kořána. V přídavku se jako druhý hlas přidal Jaroslav Dušek, který svými gesty a mimikou přiváděl obecenstvo k výbuchům smíchu. Přestože všechna ostatní hudební vystoupení byla báječná, toto byl pro mne nejlepší muzikální zážitek večera.



Po přestávce přišla řada na mini-koncert Orchestru zapomenuté země snivců, který doprovázela stejně laděná projekce. Šlo o čistou improvizovanou hudbu, která nevytvářela melodii, ale atmosféru. Byť měla projekce tuto atmosféru podporovat, mě osobně se nejlépe společně s hudbou „snilo“ se zavřenýma očima.

Následovala soutěž sedmi dobrovolníků o opičí amulety a další hodnotné ceny. Úkol byl zdánlivě jednoduchý. Co nejlépe napodobit opici. A nutno říct, že všichni do svého výkonu dali srdce a veškeré pohybové i hlasové nadání. Všichni si zasloužili svou odměnu, přičemž zástupce pražské ZOO komentoval, že šlo podle všech známek o šimpanze.
 
Pak už přišla chvíle na zlatý hřeb večera v podobě scénky z tradiční pekingské opery Opičí král, v níž ten pravý bojuje s démonem, jenž na sebe vzal jeho přesnou podobu. Za zvuku tradiční čínské operní hudby si diváci mohli vychutnat skvělé pohybové výkony, kostýmy i nalíčení obou představitelů, Wu Hongweie a Peng Xiaolianga z Pekingské divadelní akademie. Po scénce zůstala i malá hádanka – kdo byl onen pravý Opičí král. Ten v čapce nebo ten bez ní? Ale ať už na ní znáte odpověď nebo ne, letošní ročník Songfestu.cz opět potvrdil, že je nádherným uměleckým a kumštýřským festivalem, na který další rok (tentokráte rok Kohouta) vyrazím jednoznačně znovu.