ASIANSTYLE

Varování předem s tím, že celý článek jsou čistě jen mé subjektivní názory a proto nečekejte anotace k filmům, odborné rozbory snímků nebo jiné obsahové spoilery, ale jde jen o můj názor, jak bych popsal jednotlivé filmy, když by se mě na ně někdo zeptal, takže je jen na vás pokud hodláte investovat váš čas do čtení tohoto textu.

Stručně k doprovodným událostem a celkovému složení letošního festivalu (pokud jste se ještě nepročítali článkém mých kolegů):
Festival byl letos tedy rozdělen na dvě poloviny, přičemž filipínské snímky se promítaly v kině Světozor a druhá půlka festivalu zaměřená na současnou korejskou filmovou tvorbu se odehrávala v kině Lucerna.Vrámci letošní filmasie se letos konaly dvě recepce (zahajovací a závěrečná) vždy po projekci daného filmu. Zahajovací se konala v prostoru umístěném zrcadlově přes sál jako je bar kina Světozor. Závěrečná recepce se konala v prostoru kavárny Lucerna s pohoštěním korejské kuchyně.

A teď k samotným filmům:

Čingischán/Genghis Khan/Ang Buhay ni Genghis Khan

Po zahájení festivalu a uvedení tohoto znovu nalezeného "unikátu" člověk sedí přikován k sedačce a zhltne prvních pár minut, a tak po 5 minutách si začne uvědomovat, co to vlastně sleduje. Hlavním hercem je v podstatě anglický voiceover/vypravěč, který skoro až dokumentarně popisným stylem provádí diváka celým filmem. Film je celý namluven tagalským dialektem, proto scény, kdy vypravěč mlčí jsou exotické i pro uši ostřílených divákú asijské filmové tvorby. Od samotného filmu nečekejte žádné převratné umělecké kompozice, či jiné speciality na druhou stranu, jde v podstatě o nízkorozpočtový snímek, kterému se nedá nic vytknout a pokud divák vydrží 20 minut sledování a uvědomění si, co vlastně sleduje, určitě dokouká film s úsměvem v koutku úst.

Šedé volby/Badil

Ukázka, jak může fungovat demokracie na filipínských ostrovech a seznámení se s předvolební mentalitou Filipínců. Kupování si voličů v Evropě zrovna není moc veřejná a kladně hodnocená praktika. To neznámená, že jinde ve světě se tak neděje. Po krátkém seznámení s praktikou proti zamezení, aby volič nevolil vícekrát tím, že je mu ukazováček namočen do nesmyvatelného inkoustu po odhlasování, se zdá být "blbuvzdorná", ale dá se požít k takzvanému "lovení voličů dynamitem", což znamená přeplácení voličů s již preferovaným kandidátem, aby si nechali obarvit prst a již nemohli volit. S tímto vysvětlením je divák vhozen do osudů rodiny zajišťující přidělování "dotací" od starosty a jejich příběhu v průběhu 24 hodin před samotným otevřením hlasovacích místností. Film nic nepřehrává a scény s příběhy jsou uvěřitelné a hlavní hrdina se celou dobu drží v šedé zóně a divák si musí až na samotném konci udělat závěr nad jeho činy a rčením, že každý skutek je po zásluze potrestán.



Sedmdesátá léta/Dekada ’70

Vezměte kompozici Boyhoodu a obsah naplňte příběhem rodiny v průběhu Marcosova diktátorského režimu na Filipínách. Divák je postupně seznamován se členy rodiny a zlomovými událostmi, které rok po roce odrážejí, jak se každý člen rodiny postupem vyvijí/dospívá a reaguje na danou politickou a společenskou situaci po svém. Za sebe jsem rád, že jsem měl možnost snímek vidět, ale dostal štítek "jednou a stačí".



Lihis

Film obsahující dvě hlavní časové osy. V současnosti probíhá příběh mladé profesorky Ady, zabývající se ve své práci vyhlazením vesnice během Marcosova diktátorského režimu a příběh z doby kolem masakru, kde dominuje milostný trojúhelník dvou rebelů Adora a Cesara a rebelky Cecílie, jež je současně i matkou Ady. Takto velice provázane osudy dávají ve finále provázaný celek, který je divákovi odkrýván v průběhu celého filmu. Sám osobně jsem byl unešen z jedné ze závěrečných klíčových scén, kdy bylo díky zpomalení času a "epickému" umírání docíleno snad pětiminutového celku, který mi vehnal slzy do očí.



Veterán/Veteran/Beterang

Chápu, proč je tento film třetím nejnavštěvovanějším snímkem korejské kinematografie. Pokud máte rádi akční detektivní podívanou s typickými korejskými komedialními prvky, ve kterých násilí není problém, ale jen nástroj, jak dosáhnout svého, aniž by se musel člověk koukat na scény přeplněné počítačovými efekty, tak mohu tento snímek jen doporučit. Herci skvěle pasují do svých rolí a charaktery jsou vytříbeně zahrané. Pro mě nejlepší film festivalu.



Óda na mého otce/Ode to My Father/Gukje market

Celoživotní příběh člověka a jeho rodiny, která v roce 1950 utekla za pomoci amerického námořnictva ze Severní Koreje k příbuzným do Jižní Koreje. Při masovém nalodění však rodinu postihne tragédie, když se od rodiny odloučí otec, který se vrátí hledat nejmladší dceru, která je při naloďování pomocí provazového žebříku stažena zpátky do vody, a tak se v tu dobu dvanáctiletý Duk Soo stává hlavou rodiny. Film je velice široký, jelikož se střídají dramatické pasáže přes silně emocionální okamžiky, až po vtipné roztržky. Stejně tak filmem projdete postupně různá období od 50. let až po současnost. I když jsou zobrazeny vážná témata, tak je vždy vsunuta humorná scéna na odlehčení, proto jsem po filmu odcházel z kina v podstatě s úsměvem na tvaři. Zajímavostí je pracovní pobyt hlavního hrdiny v německém dole, což byl ve skutečnosti ostravský důl a scény z města byly točeny v Praze.




Vášeň a popel/Revivre/Hwajang

U tohoto snímku jsem byl bohužel dostihnut spánkovým deficitem, takže jsem vydržel vnímat prvních a posledních 20 minut, kdy je divák pozvolna seznámen se třemi hlavními postavami a jejich vzájemnými vztahy. Už z anotace jde usoudit, že film nebude komedie ani nic na nedělní lenivé odpoledne a divák musí mít opravdu zájem snímek s takovýmto obsahem vidět. Pasáže, ve kterých se hlavní hrdina stará o svou umírající manželku, jsou opravdu intenzivní a diváka nešetří.




Vnitřní krása/The Beauty Inside/Byuti insaideu

Tento snímek si v současnosti drží prvenství s nejvíce zhlédnutými snímky na stříbrném plátně v Koreji (15+ mil., tedy asi tak zhruba, jako by na něj šlo přes 2 mil. diváků v ČR). Osobně bych ho umístil ze všech tří nejsledovanějších korejských filmů představených na letošní Filmasii až na třetí příčku, ale to jen z důvodu, že u mě vítězí kombinace akce nad romancí, na druhou stranu chápu jeho úspěšnost. Film je vydařená romanťárna a početná obměna herců v roli hlavního hrdiny byla vskutku zajímavým elementem doplněným o záběry z Prahy v samotném konci filmu.



Závěrem mé díky čtenářům, kteří došli svýma očima až sem, a organizátorům filmasie, že mi umožnili opět nahlédnout na další kousky z asijské filmové produkce.