Rozpolcené ženy v díle Hitomi Kanehary

15:00 | 07.03.2019 Shirayuki 0 1

Hitomi Kanehara již ve svých mladých letech prožila mnohé, což se odráží zejména v psychologicky laděných dílech, v nichž nechybí témata jako sex, deprese a sebepoškozování. Příkladem jsou její do češtiny přeložené novely Autofikce a Hadi a náušnice.

Hitomi Kanehara FOTO: uzaigaijin/flickr.com

O autorce

Narodila se v roce 1983 v Tokiu jako dcera překladatele dětské literatury a vědce Mizuhita Kanehary, který ji již od dětství směřoval k literatuře. Se svou matkou měla velmi konfliktní vztah a její dospívání nebylo zrovna klidné. Již v jedenácti odešla ze školy, v patnácti utekla z domova a začala žít na vlastní pěst. Potýkala se se sebevražednými sklony, anorexií a narušeným psychickým zdravím. Začala přispívat e-maily do internetového kurzu svého otce, který jí později pomohl s vydáním jejich prvotiny Hadi a náušnice (Hebi ni piasu; 2003). Novela mimo jiné získala prestižní Akutagawovu cenu a autorka se tak spolu se svou vrstevnicí Risou Wataya stala nejmladší autorkou, které kdy byla tato cena udělena. V roce 2006 vyšla další její novela Autofikce a o rok později Hydra. V roce 2011 Hitomi odešla z Tokia do Okayamy kvůli hrozbě radiace vůči ní a jejím dětem, které měla se svým nakladatelem. V roce 2012 se přestěhovala do Francie, kde od té doby napsala několik dalších novel.

Styl

Zejména autorčina raná tvorba je velmi známá pro svou explicitu - sexuální obsah, pedofilie, anorexie a bulimie, násilí, tělesné modifikace a sebepoškozování. Autorka sama uvádí, že především v knihách Hadi a náušnice a Autofikce použila autobiografické prvky u hlavních postav a inspirovala se vlastním životem. Častým tématem v dílech je jakási zásadní volba, například v oblasti milostné. Pozdější díla jsou laděna spíše klidněji, zabývají se náměty rodiny, vztahů a mateřství.

Autofikce

Příběhem provází začínající spisovatelka Rin s psychickými problémy, která je pověřena napsat svou vlastní autofikci – příběh, který na první pohled působí jako autobiografie (životopis autora), ale ve skutečnosti jím není. Rin je mimo jiné alkoholička se zálibou v riskování trpící žárlivostí.

Hned první kapitola uvádí první ze tří dějových rovin – Rin cestuje se svým manželem na Tahiti, ale vztah záhy dovede k rozvodu svou bezdůvodnou žárlivostí (například když jí v letadle šel pro pití a ona si hned začala představovat, jak si to na záchodcích rozdává s letuškou, co na něj předtím dělala oči).

V dalších kapitolách retrospektivně provází svými pochybnými vztahy (otaku Šá, kterého potká na orgiovém večírku, Kocourek a jiní další), tématy jako jsou drogová závislost, alkoholismus, potrat a opět žárlivost, která její vztahy vždy zničí (společně s "náhodným sexem").

Autofikce tak ukazuje smutný život mladé Japonky, která se snaží najít samu sebe nebezpečným, téměř nechutným způsobem.

Hadi a náušnice

Hlavní hrdinka Rui Nakazawa je asi dvacetiletá, blonďatá lolitka, která si však navzdory svému nevinnému vzhledu libuje v sado-maso praktikách, tetování, piercingu a dalších tělesných modifikacích. Její jméno je japonským přepisem "Louis", což indikuje její zálibu v luxusních výrobcích (Louis Vuitton).

Na večírku potká zhruba stejně starého punkera jménem Ama, který ji upoutá především svým vzhledem - červené vlasy, množství piercingů, tetování a rozeklaný jazyk. Navzdory nevšednímu vzhledu je mladík milý romantik. Začnou si sice spolu, ale Rui přesto ve vztahu cosi postrádá, konkrétně na poli sexuálním, protože Ama jí není schopný vyplnit její masochistické představy.

Rui se rozhodne nechat si udělat tetování a rozeklaný jazyk (split) po staré metodě - jazyk se nejprve propíchne a průměr piercingu se postupně rozšiřuje, poté se do díry vloží provázek, zaváže se na uzel a postupným utahováním se jazyk nakonec rozdělí (pozn.: jedná se o velmi nebezpečnou a bolestivou metodu, která může vést k nevratné deformaci, když se jazyk nerozdělí přesně, mnohem bezpečnější je tuto těžkou modifikaci provést skalpelem nebo laserem). Zajde tedy do salónu Desire, kde se poznává se Šibou - bisexuálním podivínem se zálibou v sado-maso praktikách, který ji nesmírně přitahuje (protože je sadista a ona masochista, dochází k jistému primitivnímu souznění). Nechá si od něj propíchnout jazyk a za tetování zaplatí v naturáliích - sexem.

Rui se však nedaří zaplnit prázdnotu a upadá do stále hlubších depresí, alkoholismu a příliš rychle si zvětšuje piercing jazyka, což vyvolává nesnesitelnou bolest, která ani tak pro ni není úlevou od utrpení, a tak začne přemýšlet o sebevraždě. Ani její vztah s Amou nevzkvétá, zejména poté, co mladík na ulici ubije výtržníka, který Rui obtěžuje. Protože byl muž členem yakuzy, nastane vyšetřování a Rui se svého přítele snaží ochránit - obarví mu vlasy, aby neodpovídal popisu svědků. Ama však náhle zmizí a dlouhé dny se pohřešuje, až do chvíle, kdy policie najde jeho zohavené tělo. Rui podezřívá Šibu, dokonce najde i důkazy, ale ani na konci vlastně není jasné, zda je opravdu pachatelem, a pokud ano, co bylo opravdovým motivem vraždy.

Kniha je, stejně jako Autofikce, šokujícím svědectvím života dnešní mládeže žijící v konzumní pokrytecké společnosti a snažící se najít únik ze světa prostřednictvím alkoholu, drog, sexu a sebepoškozování.

Novele se dostalo i filmového zpracování v roce 2008.

ZDROJ: en.wikipedia.org