ASIANSTYLE

Wu Ming-Yi, plodný spisovatel, malíř a ekologický aktivista, do literárního světa vstoupil úspěšnou sbírkou esejů Deník blázna do motýlů, kterou se rozhodl publikovat v roce 2000. Následovalo volné pokračování s názvem Motýlí cesta, postupně se pak přidala sbírka Tygří bůh a netrvalo dlouho, než tento Taiwanec přišel i se svým prvním románem Cesty snění. O několik let později se na pulty dostává román Muž s fasetovýma očima, který mezi mnohými čtenáři vyvolal značně pozitivní reakce. O čem a jaký tento román vlastně je?

Ačkoliv název, jako tomu bylo například v díle Deník blázna do motýlů, většinou poskytne alespoň minimální vodítko, co se v dané knize bude dít, v případě Muže s fasetovýma očima by mohla představivost některých poněkud rychle dosáhnout svých hranic. O to lepší však bývá pohled na zmateného biologa, kterému první řádky místo zvětšené verze chodící mouchy nabídly příběh ženy trpící smrtí syna i manžela. Příběh, vyvíjející se hned v několika liniích, nám však představuje i druhorozeného chlapce Atalího, jenž je dle starých tradic nucen opustit svůj rodný ostrov, a další nespočet zajímavých postav, které má čtenář možnost sledovat v nepřetržitém boji s vlastním životem. 

Přímá úměra mezi degradací přírody a degradací představ je po celou dobu doprovázena ještě vlivem vnějších událostí, které autor zobrazuje jako finální produkt necitlivého přístupu člověka k matce přírodě. Jakýsi zdvižený prst a celkové vyznění knihy pak jednoznačně přispělo k další nálepce - ekologický román. To, že literatura zabývající se ekologickými problémy se na Taiwanu objevila již v osmdesátých letech 20. století v souvislosti s tehdy probíhajícím enviromentálním hnutím, pak v doslovu s citem objasňuje překladatelka Pavlína Krámská.

Pro určitou snovost a další prvky pro tento žánr typické se román dostal do zařazení k magickému realismu, přičemž jedním z jeho dalších představitelů je například Haruki Murakami. Třebaže určitá spojitost s ním lze najít, mně osobně celkový dojem z Murakamiho textů u Wuových děl chybí. Velice pozitivně bych však ohodnotila nepřehlédnutelný počet vnitřních odkazů, které toto dílo nabízí, a spisovatelovu schopnost do textu přirozeně zakomponovat vědecké poznání ekologického rázu, čímž vlastně nenásilně rozšiřuje obzory každého čtenáře.

Kniha je to tedy každopádně zajímavá a pokud se zajímáte o taiwanskou literaturu, tak rozhodně stojí za přečtení!