Tajemství zábavních čtvrtí v Japonsku

14:00 | 07.01.2019 Razjela96 0
Když se řekne japonská zábavní čtvrť, tak si většina z nás vybaví vůni zeleného čaje, lampiony, drobné stánky s občerstvením a veřejné domy. Tento svět byl vždycky zahalen rouškou tajemství.
Flowers in the Wind by Utagawa Toyokuni
Flowers in the Wind by Utagawa Toyokuni FOTO: publicdomainfiles.com
Ihara Saikaku se rozhodl, že něco málo lidem prozradí. Lidem, kteří se tam vstoupit báli, styděli nebo prostě si to nemohli dovolit.

Podle Seidenstickera (1) bylo město Edo (2) na přelomu 18. a 19. století největším městem na světě. Bylo ono sídlem šóguna – opravdové politické moci, která kolem sebe shromažďovala výdělečnou sílu. Nacházeli se tam (polovina obyvatelstva) obchodníci a umělci. Další nejpočetnější skupinou byla vojenská aristokracie, byrokrati, kněží (zastupující buddhistickou nebo šintoistickou církev) a samozřejmě i baviči. Mezi buddhistickými chrámy a šintoistickými svatyněmi, hlavně během svátku, se nacházeli: malé elegantní krámy, žongléři, akrobati, šermíři, hudebníci, kejklíři a mladé krásné ženy, jež poskytovaly intimnější služby.


Ihara Saikaku se zařazuje mezi 3 génie období Genroku (3) (1688-1704). Původně se věnoval básním, ale poté se rozhodl psát nízkou formu sešitových příběhu a tak vznikla jeho první erotická próza "Největší rozkošník". Tohle bylo první dílo nového žánru tzv. ukijo-zóši tzv. sešity z prchavého světa. Jeho díla se soustředí na příběhy ze svobodných měšťanských měst a hlavně takzvaných zábavních čtvrtí, kterým se japonsky říká sakariba.

Knihy údajně vznikaly na základě jeho vlastních zkušeností. Tím myslím přesně výlety do zábavních čtvrtí, kde pozoroval, jak to tam všechno funguje. Jeho díla jsou velmi pestrá, a proto nedokážeme již v dnešní době posoudit, co je pravda a co není. Jeho díla i dnes pohoršují slabší charaktery. I přesto si každý Japonec ihned spojí předmoderní literaturu s jeho díly.

Jeho nejznámějším dílem je kniha "Největší rozkošnice", která pojednává o ženě, která ničí i dnešní předsudky. Největší rozkošnicí je již starší paní, která mladíkům vypráví příběh svého mládí. Stařenka vzpomíná a čtenář buď začíná trochu žárlit nebo babičku odsoudí a nadává jí do prostitutek. Hrdinka měla lepší a horší momentky ve své "kariéře" - dělala prostitutku, konkubínu, komornou, sekretářku, dohazovačku atd. Její kariéra bohužel skončila a to poměrně pro ni bolestivým způsobem - postupným stárnutím.

Nechci všem tady prozrazovat, jak naše rozkošnice dopadne, ale mohu říct, že všechno skončí úplně jinak, než jste pravděpodobně čekali. Nejdůležitější je, že díky takovým dílům se dozvídáme, jak vypadaly zábavní čtvrti v Japonsku a jak lidé mohli žít v této době. Není to rozhodně vznosná literatura, ale mohu ji určitě doporučit, jelikož si myslím, že většinu čtenářů jistě pobaví.




Dnešní zábavní čtvrti již nemají skoro nic společného s tím, jak to vypadalo v období Edo. Je samozřejmé, že i dnes ve městech najdeme nevěstince apod., avšak první, co se nám může vybavit jsou pačinko, host cluby, roztomilé kavárny a stánky s občerstvením. Všechno se diametrálně změnilo. Lidé ale pořád touží po nějaké formě pobavení, díky které budou moci aspoň na chvíli utéct od nudné a monotónní reality, která je každý den obklopuje.


(1) Edward Seidensticker byl známý americký japanolog, který se především věnoval japonským dějinám a literatuře.

(2) Dnešní Tokio.

(3) Dalšími jsou Čikamacu Monzaemon a Macuo Bašó. Čikamacu Monzaemon psal divadelní hry pro divadlo džóruri a kabuki. Macuo Bašó skládal haiku.
 

ZDROJ: SAIKAKU, Ihara. (1967) Největší rozkošnice. 1. vydání. Praha: Odeon. ISBN 01-107-67., SEIDENSTICKER, Edward G., 1983. Low City, High City: Tokyo from Edo to the earthquake [online]. 1.vyd. New York: Alfred A Knopf. ISBN 9780394507309. Dostupné také zde, SORENSEN, André, 2002. The Making of Urban Japan: Cities and Planning from Edo to the Twenty First [online]. 1.vyd. London: Taylor & Francis Group [cit. 2018-05-05]. ISBN 0-415-22651-1. Dostupné zde.

Diskuze

Momentálně nepodporujeme Internet Explorer 9