ASIANSTYLE

Válka představovala vyvrcholení dlouholetého nepřátelství, které se od roku 1931 projevovalo celou řadou rozsáhlých ozbrojených incidentů. Japonsko v této době již okupovalo Korejský poloostrov a ovládalo Mandžusko.
 

Ovšem Japonsko chtělo víc a v Číně, kde proti sobě neustále bojovali komunisté a nacionalisté, spatřovalo víc než jen snadnou kořist.
 

Japonsko bylo zapsáno velmi dobře ve Společnosti národů, díky čemuž mu byla svěřena správa nad Korejským poloostrovem. Ale od roku 1931 útočilo cíleně na Čínu a to se žádnému ze členských států nelíbilo. V roce 1933 bylo Japonsko mezinárodně odsouzeno za agresi vůči Číně, což Japonsko odmítlo. Opustilo Společnost národů a následovaly další útoky na Čínu, Mongolsko a Mandžusko za účelem rozdělit Čínskou vládu.

Poslední kapkou bylo prohlášení Japonska o Washingtonské úmluvě. Kdy ji prohlásili za neplatnou a spolu s Německem a Itálií podepsali pakt proti Kominterně.
 

Když 7. července 1937 došlo k incidentu na mostě Marca Pola,  druhá čínsko-japonská válka mohla začít.
 

Stětí čínského vojáka

Japonská armáda bleskurychle obsadila města Tchien-ťin a Peking. Během dvou měsíců se jejich postup trochu zpomalil a jak Čína, tak Japonsko měli na kontě vítězství i prohry. A pak přišlo dobití Nankingu dne 13. prosince 1937. Ve světě je to známo jako "Znásilnění Nankingu" a jde stále o velmi vážný problém v čínsko-japonských vztazích. 

Mezi válečné zločiny spáchané v Nankingu patří vyhlazení měst, přes které japonská armáda šla, kdy bylo také mnoho čínských vojáků zajato a popraveno, a to ještě před tím než se do Nankingu vůbec Japonsko dostalo. Pak následovalo zabíjení civilistů, především mužů, o kterých se domnívali, že mohou být čínskými vojáky. Jejich smrt byla hrůzná, byli obvykle rozděleni do menších skupin a zastřeleni, setnuti či pohřbeni zaživa. Mezi další zvěrstva, k nimž v Nankingu docházelo patřilo i popravování raněných lidí v nankingských nemocnicích. 

V průběhu rabování domů Japonci zabíjeli i všechny civilisty, které byť jen potkali v ulicích města. Smrt jim většinou přinesl bodák nebo meč, ale stávalo se, že mnoho civilistů upálili zaživa ve vyrabovaných domech. Těmto strašlivým věcem předcházelo ještě mučení, mrzačení a znásilňování. 
 

Hirohito

Nikdo není schopen odhadnout počty mrtvých ani počty znásilněných, jisté ale je dle dobových svědectví, že byly znásilňovány ženy všech věkových kategorií, včetně dětí a nezachránily se ani jeptišky. Hrůzné na tom bylo také to, že rodina znásilňované ženy byla často nucena k tomu, aby se na tom podílela. Pokud nebyla žena zabita, byla pak obvykle zavřena do armádního nevěstince. 

V Nankingu byl roku 1985 otevřen památník věnovaný obětem masakru a stojí na místě jednoho z mnoha hromadných hrobů.

Přestože jde o událost, k níž došlo již před několika desetiletími, stále působí zlou krev v japonsko-čínských vztazích.

ZDROJ: Tanaka Masaaki, What really happened in Nanking, Higashinakano Shudo, The Nanking Massacre: Fact Versus Fiction
FOTO: wikipedia.org