ASIANSTYLE

Keď príde na tému obľúbených historických postáv, tak tu mám jednoznačnú dvojicu žien, na ktorú by som rada upozornila. Urobím to retrospektívne a začnem v 20. storočí s Masako Katsuramou. Tá predovšetkým v 50. rokoch minulého storočia patrila medzi svetovú elitu biliardu. Biliard sa dodnes považuje predovšetkým za mužský šport a vo svojej dobe bola Masako skutočne raritou. Na konte má v tomto športe niekoľko ženských prvenstiev a zaslúžene nesie prezývku "prvej dámy biliardu“. Odhliadnuc od všetkých športových úspechov, na Masako milujem práve jej ženskosť, ktorú pri hre ukazovala. Jednoducho bola šarmantnou a odhodlanou dámou, ktorá sa tvrdou prácou dostala na výslnie v čisto mužskej spoločnosti. 

 
World's Champion Billiard Tourn., Carl Mydans, Life Magazine © Time Inc.

Druhou dámou je Katsushika Oi, ktorá žila v 19. storočí. Dnes sa verejnosť zhoduje, že išlo o talentovanú a všestrannú umelkyňu, ktorá sa však stratila v tieni svojho otca. Bola totiž dcérou Katsushika Hokusai, jedného z najslávnejších maliarov z obdobia Edo. Jeho dielo Veľká vlna pri Kanagawe je jedným zo symbolov japonskej kultúry, ktorý poznajú ľudia po celom svete.

Katsushika Oi sa stala umelkyňou bez pomoci otca, avšak keď sa mu na sklonku jeho života zhoršilo zdravie, tak mu Oi prišla na pomoc. Jej otec však väčšinu svojich najúspešnejších kúskov vytvoril len pár rokov pred svojou smrťou, a preto sa polemizuje, akou mierou sa na nich podieľala jeho dcéra. Samotné dielo Veľká vlna pri Kanagawe vytvoril Katsushika Hokusai približne 10 rokov predtým, než skonal vo veku 88 rokov. Aj preto sa objavuje otázka, či toto majstrovské dielo nevznikalo aj v talentovaných rukách Katsushika Oi.

 
Nightscene in the Yoshiwara od Katsushika Oi a spoločné dielo, na ktorom pracovala Oi (kvetinová výzdoba) s jej otcom (mýtický lev)

Nech je pravda akákoľvek, nie je pochýb, že Katsushika Oi bola výnimočná žena. Predsa len talent jej nikto nemôže odoprieť a svoj umelecký vrchol dosiahla vďaka vlastnej tvrdej práci. Po otcovej smrti dokonca založila vlastnú školu. Bohužiaľ, nakoniec sa Oi stratila v prúde času a jej tvorba je opradená tajomstvami. Ja som si Katsushika Oi zamilovala v animovanom filme Miss Hokusai z roku 2016, ktorý bol vytvorený podľa rovnomennej mangy. Film získal niekoľko ocenení a možno aj preto bol natočený v roku 2017 o Oi aj TV film Kurara: The Dazzling Life of Hokusai's Daughter, v ktorom si zahrala hlavnú úlohu populárna Aoi Miyazaki.

Dlouho jsem přemýšlela, jakou historickou postavu bych mohla zmínit, ale nakonec mi pomohl jeden seriál a také to, že odjakživa obdivuji silné a inteligentní ženy, které se nebály vzepřít osudu. Právě proto jsem si vybrala císařovnu Ki, která se z role konkubíny Toghon Temüra, jenž si ji velmi zamiloval, dokázala dostat až na pozici císařovny. Tato dáma byla velmi krásná a k tomu i vzdělaná v tanci, hudbě, kaligrafii a poezii. Uměla rozmlouvat, rozuměla politice i ekonomii a měla odvahu. Ačkoli se jí do Mongolska nechtělo, dokázala v tom najít výhody. Více se o jejích osudech můžete dočíst v tomto článku.Také bych vám ráda doporučila i korejský seriál Empress Ki z roku 2013, v němž ji ztvárnila Ha Ji Won.


Císařovnu Ki ztvárnila v seriálu Empress Ki populární herečka Ha Ji Won

Ahn Jung Geun. Jeho jméno je neodmyslitelně spjato s korejským bojem za samostatnost, proti japonské invazi. Do dějin se zapsal hlavně jako vrah japonského prince Ito Hirobumi, v té době premiéra Japonska. K této události došlo na nádraží v čínském městě Harbin v roce 1909. Ahn Jung Geun, jako člen ozbrojeného korejského hnutí odporu, zastřelil prince Ito, poté byl zatčen a uvězněn. Během soudního procesu požadoval, aby byl souzen jako válečný zajatec a ne jako obyčejný vrah, ale bohužel nebyl vyslyšen. Jeho rozsudkem se stala smrt oběšením. Jeho tělo bylo pohřbeno v neoznačeném hrobu a pokusy ho najít a převézt do vlasti stále pokračují.

Abychom rozuměli historickému pozadí této události, pojďme si shrnout, co se v té době s Koreou dělo. Korea podepsala v roce 1905 s Japonským impériem nedobrovolně takzvanou Eulsa dohodu, díky které byla Korea zbavena suverenity a stal se z ní protektorát Japonského impéria. O 2 roky později další dohoda vložila do japonských rukou také korejskou diplomacii, soudnictví, jmenování vládních činitelů a armádní a policejní síly. Důvody, proč se k vraždě prince Ito rozhodl, vyjmenoval Ahn Jung Geun během soudního procesu a můžete si je přečíst na wikipedii.

Samozřejmě není mojí oblíbenou historickou postavou proto, že někoho zabil, ale proto, co ho k takovému rozhodnutí a činu vedlo. Pokud si dáme práci prozkoumat jeho život, zjistíme, že se jednalo o vzdělaného člověka s láskou k vlasti tak velkou, že byl ochoten spáchat zločin a obětovat svůj vlastní život. Byl zastáncem takzvaného panasianismu. Věřil, že Korea, Japonsko a Čína by se měly spojit v boji proti evropským zemím s koloniálními snahami a nastolit v Asii mír. Prince Ito vinil z toho, že podává japonskému císaři lživé informace o mírových vztazích mezi Japonskem a Koreou a doufal, že jeho odstraněním se mohou vztahy mezi zeměmi opět narovnat. O tom, že se nejednalo o obyčejného vraha svědčí také jeho kaligrafické práce, včetně pojednání o sjednocení Asie, které o mnoho předběhlo myšlenku Evropské Unie nebo Spojených Národů. Je považován za patriota a korejského národního hrdinu. Zajímavým faktem je také to, že i téměř 100 let po své smrti, je Ahn Jung Geun stále hybatelem diplomatických vztahů mezi asijskými zeměmi. Jižní Korea, která požádala oficálně Čínu o spolupráci a informace ohledně nalezení jeho těla, byla odmítnuta. Čína toto rozhodnutí odůvodnila faktem, že Ahn Jung Geun pochází původně ze severokorejské provincie a tak tedy žádost o spolupráci musí přijít od obou korejských zemí současně. 

Jakožto milovnice umění a všeho s ním spjatého si nemůžu dovolit nezmínit významného vynálezce knihtisku v Asii. Je jím Číňan Pi Sheng a jeho vynález tisku jednotlivých znaků. Sazbou dnešní doby rozumíme formu z kovu ve tvaru ploché desky, ve které jsou vyhrazena místa pro tzv. sázení liter, což jsou tiskové formy jednotlivých písmen či znaků. Jak to tedy dřív praktikovali v Číně, ptáte se jistě. Nejdříve se znak vyryl do hlíny, poté se vypálil a vzniklé litery se opatrně vložily do kovové desky, "přilepily" se směsí popela, vosku a kalafuny, na desku se položil navlhčený papír a hlazením se otiskl požadovaný text. Celý proces a podrobnosti vzniku naleznete v přiloženém videu.

Konfusius patří k nejznámějším historickým postavám v Asii. Žil ještě před naším letopočtem v Číně a můj obdiv míří hlavně k jeho základním myšlenkám o pokoře, harmonii a spravedlnosti, které svým způsobem formovaly celé smýšlení Číny a obecně Asie. A že si je pozdější vykládání konfucianismu trochu přizpůsobilo k obrazu svému, je věc druhá. Jeho heslem bylo zdokonalování se, a to je myslím důležitá myšlenka vždy a pro každého. Poděkovat mu můžeme i za sepsání jedné moudré věštecké knihy – I-ťing (Kniha proměn) – kterou mohu jen doporučit.