ASIANSTYLE

I Sung Man byl jihokorejský politik, první a poslední vůdce státu prozatímní vlády Korejské republiky a prezident Jižní Koreje v letech 1948 až 1960. Jeho tři období prezidentsví v Jižní Koreji (srpen 1948 až duben 1960) byla silně ovlivněna napětím studené války na Korejském poloostrově a skončila rezignací po lidových protestech proti sporným volbám. I Sung Man byl považován za protikomunistického a prokapitalistického diktátora, který nařídil tisíce mimosoudních zabití komunistických stoupenců v Jižní Koreji. Zemřel v exilu v Honolulu na Havaji.

I Sung Man se narodil jako třetí syn v provincii Hwanghae ve venkovské rodině skromných poměrů. Měl 5 sourozenců, ale jeho dva starší bratři zemřeli v dětství.

Jeho rodokmen sahá až ke králi Taejongovi (Tchädžongovi) a je doloženo, že patřil do 16. generace potomků velkého prince Yangnyeonga. V roce 1877, když mu byly 2 roky,jeho rodina se přestěhovala do Soulu, kde získal tradiční konfucianistické vzdělání. Když mu bylo devět let, stal se prakticky slepým kvůli neštovicím. Jeho lékař, doktor Allen, byl americký misionář, který ho vyléčil. V roce 1894 byl I Sung Man zapsán do školy Pai Chai, americké metodistické školy, kde vystudoval angličtinu. Poté pracoval jako hlavní pisatel novin Hyeopseong-hoe Hoebo a Maeil Sinmun. Během tohoto období získal peníze vyučováním korejštiny pro Američany.



I Sung Man byl zapojen do spiknutí, které se chtělo pomstít za atentát na císařovnu Myeongseong, nicméně se mu podařilo vyhnout obvinění. Dále zorganizoval několik protestů proti korupci a vlivům Japonska a Ruska. Po vstupu do státní služby byl zapleten do spiknutí, které mělo za cíl odstranit krále Gojonga (Kodžonga), a byl uvězněn v Gyeongmucheongském vězení. 

Dvacátý den od uvěznění se pokusil o útěk, ale byl chycen. V roce 1904 byl propuštěn, když vypukla rusko-japonská válka, a v roce 1905 se setkal s Theodorem Rooseveltem na mírové konferenci v Portsmouthu v New Hampshire. Pokusil se přesvědčit USA, aby pomohly zachovat nezávislost Koreje. Tento pokus byl však neúspěšný. I Sung Man pak i nadále zůstal ve Spojených státech. Získal bakalářský titul na Univerzitě George Washingtona v roce 1907 a následně magisterský titul na Harvardské univerzitě. Toto završil v roce 1910 titulem Ph.D. z univerzity v Princetonu.

V srpnu 1910 se vrátil do Japonci okupované Koreje a sloužil jako koordinátor a misionář YMCA (= Young Men's Christian Association). Na Havaji začal publikovat časopis Tichý oceán a v roce 1918 založil křesťanskou církev Han-in. V prosinci 1918 byl také zvolen jedním z korejských vyslanců na mírovou konferenci v Paříži, ale nedostal cestovní povolení.

Po Hnutí 1. března v roce 1919 byl jmenován ministrem zahraničí v prozatímní vládě v Noryangu, premiérem prozatímní vlády Korejské republiky v Šanghaji a na post prezidenta v prozatímní vládě v Hansungu.

V červnu z postavení prezidenta Korejské republiky oznámil nezávislost Koreje a 6. září byl jmenován úřadujícím prezidentem prozatímní vlády v Šanghaji. Od prosince 1920 do května 1921 pobýval právě v Šanghaji. Nedokázal nicméně kvůli konfliktům uvnitř dočasné vlády účinně jednat jako výkonný prezident. V říjnu 1920 se vrátil do USA, aby se zúčastnil Washingtonské námořní konference, během níž se pokoušel předložit problém korejské nezávislosti, avšak neúspěšně. V září 1922 se pak vrátil na Havaj, aby se zaměřil na publikaci, vzdělání a náboženství. O tři roky později byl jako prezident prozatímní vlády v Šanghaji obžalován ze zneužití moci a z funkce byl odvolán.

I přesto se začátkem roku 1933 účastnil konference Ligy národů v Ženevě, aby opět vyvolal otázku korejské nezávislosti. Útok na Pearl Harbor a následnou válku v Pacifiku, která začala v prosinci 1941, využil, aby přesvědčil prezidenta Franklina D. Roosevelta a Ministerstvo zahraničí Spojených států ke schválení existence korejské prozatímní vlády, což se mu podařilo. Po kapitulaci Japonska 2. září 1945 byl převezen do Tokia na palubě amerického vojenského letadla. Po návratu do Koreje převzal funkci předsedy Ústředního výboru pro podporu nezávislosti. 



V tomto okamžiku dával najevo svůj silný protikomunistický názor, oponoval návrhům Sovětského svazu a Spojených států na Moskevské konferenci o opětovném založení správy pro Koreu a odmítal spolupráci mezi komunistickými a nacionalistickými stranami. Odmítl také vstoupit do Výboru pro spolupráci mezi USA a Sovětním svazem. 

Korejské nacionalistické hnutí bylo po 10 letech roztrženo frakcionismem a bojem a většina vůdců hnutí za nezávislost se nenáviděla navzájem stejně jako nenáviděla Japonce. V listopadu 1947 uznalo Valné shromáždění OSN nezávislost Koreje a zřídilo Dočasnou komisi Organizace spojených národů pro Koreu. Následně v květnu 1948 proběhly volby Jihokorejského ústavního shromáždění a I Sung Man byl bezkonkurečně zvolen, aby sloužil v Jihokorejském ústavním shromáždění, ve kterém byl následně zvolen předsedou.

Ústava Korejské republiky byla přijata 17. července 1948 a On měl velký vliv na vytvoření politického systému, podle něhož musel být prezident Jižní Koreje zvolen Národním shromážděním. To nevyhnutelně vedlo 20. července 1948 k jeho zvolení prezidentem Korejské republiky. Avšak brzy poté, co vstoupil do úřadu, přijal zákony, které vážně omezovaly politický nesouhlas. Mezi ním a jeho levicovými protivníky došlo k mnoha sporům. A poté bylo dle všeho mnoho jeho levicových oponentů zatčeno, v některých případech i zabito.
Počátkem roku 1950 měl I Sung-man ve svých věznicích na 30 000 údajných komunistů. A kolem 300 000 podezřelých sympatizantů se zapsalo do oficiálního "reedukačního" hnutí nazývaného Bodo League. Když v červnu ze severu zaútočila komunistická armáda, ustupující jihokorejské jednotky popravily vězně a několik desítek tisíc členů této skupiny.

ZDROJE: britannica.com, biography.com, wilsoncenter.org, shmoop.com a vlastní
FOTO: gettyimages.com