ASIANSTYLE

Jeho příběh se začíná odvíjet v Číně, kde byl vzdělanci považován za nejkultivovanější nápoj. Nikdo ale přesně neví, kdo a kdy ho poprvé ochutnal. Tradují se dva staročínské příběhy. První z nich vypráví o císaři Šen-nungovi, který odpočíval ve stínu stromu, zatímco v jeho kotlíku nad ohněm bublala voda. Šumící vítr svál z větví nedalekých stromů několik zelenkavých lístků a snesl je do horké vody. Císaře zaujala vůně vycházející z kotlíku natolik, že se rozhodl nápoj ochutnat. Zjistil, že kromě lahodné chuti a příjemné vůně přináší i povzbuzení pro jeho tělo a mysl, a tak začal nápoj pít pravidelně. Druhá legenda připisuje čaji božský původ. Buddhistický mnich Bódhidharma přísahal všem věřícím, že celý svůj život zasvětí modlení. Vyčerpán však brzy usnul. Po probuzení se velmi rozhněval na svoji slabost a ze samého vzteku si vyřízl obě oční víčka. Na místě, kam je zahodil, pak vyrostl keř, z jehož lístků se připravuje nápoj zahánějící únavu - čaj. Tolik nám tedy o původu čajovníku říkají legendy.
 
Předpokládá se, že čaj byl v Číně znám již několik tisíc let před začátkem naším letopočtu, avšak doložené zmínky o něm pochází přibližně z období prvního století našeho letopočtu, kdy se čaj stal součástí slavnostního ceremoniálu u císařského dvora. Již tehdy byl čaj vyzdvihován pro své léčivé vlastnosti. Slavný čínský lékař Chua Tchuo žijící ve třetím století n.l. ve svém díle zmiňuje čaj jako vynikající prostředek ke zvýšení pozornosti a soustředění. Zvláštní je, že ačkoliv lahodnost čajových lístků byla čínské šlechtě a lékařům známá po dlouhá staletí, mezi prostými lidmi se začal šířit poměrně pomalu a masovou oblibu si získal až ve stoletím desátém, kdy se stal nápojem vskutku národním. V této době bylo zvykem z hygienických důvodů pít převařenou vodu a díky čajovým lístkům tak lidé získali zdravotně nezávadný lahodný nápoj. Čaj se stal důležitou součástí čínského hospodářství, již v pátém stoletím jím mohly být placeny daně. Čajovníkové plantáže patřily bohatým klášterům, vysokým státním úředníkům a majetným statkářům. Čaj byl vysoce ceněnou surovinou - z lístků se připravoval nápoj, léky i cigarety, ze semen olej a z květů vonné chrámová svíce.
 


Největším znalcem čajových lístků a mistrem v přípravě čaje byl čínský básník Lu Jü. Čaji zasvětil celý svůj život a v roce 780 dal světu proslulé dílo, které je dodnes mezi čajomily chováno ve velké úctě. Jeho spis Čcha ťing (Klasické pojednání o čaji) je dokonce nazýván čajovou biblí. Lu Jü přistupoval k čaji v duchu taoismu, důraz kladl na pečlivý způsob přípravy nápoje. Jeho myšlenky jsou dodnes pijákům čaje velkou inspirací.
 
Až do období vlády dynastie Ming (1368-1644) se v Číně vyráběl výhradně čaj zelený. Lisovaný do cihliček zůstával dlouho čerstvý a vydržel tak putování do vzdálených míst světa. Za dynastie Ming se již lístky nelisovaly, ovšem sypaný čaj nevydržel dlouhé cesty do Evropy a ztrácel své jedinečné vlastnosti - příjemnou vůni a chuť. Číňané tak byli donuceni vyvinout dva zcela nové druhy čaje - černý a květinami aromatizovaný čaj. Výroba čaje se tak přizpůsobila potřebám trhu a zahraničního obchodu.  
 
Dlouhá historie pití čaje v Číně s sebou samozřejmě přináší mnohé neobvyklé zvyky a tradice. Tato země je proslulá svým uměním čaje, které představuje souhrn znalostí, jak pěstovat keře čajovníků a zpracovávat křehké čajové lístky. Nedílnou součástí tohoto umění je i vnitřní cit pro jemnou a elegantní čajovou keramiku a sbírání nejrůznějších starých písní, básní a historek o čaji. Čínské umění čaje zahrnuje také vědění, jak čaj pít - uvolněně, klidně, vychutnat si odpočinek a vnímat všemi smysly uvolnění, které čajové lístky přináší. Osvěžující nápoj ze sušených čajových lístků je v Číně nejrozšířenějším a nejoblíbenějším prostředkem k uhašení žízně. S šálkem čaje Číňané začínají i končí svůj den, pracují i odpočívají. Bez čajového nápoje se neobejde žádné rodinné setkání či přátelské posezení. Čaj se stal nezbytnou součástí společenského i rodinného života. V Číně se pije především čaj zelený, oblíbený je však i čaj částečně oxidovaný (oolong), Pchu-erh a bílý čaj.
 
FOTO: en.academy.ru,