ASIANSTYLE

ZROZENÍ RAMENU - ''Ramen je složitý a jeho historie je chaotická.''
Ačkoli je nyní ramen kultovní japonský pokrm, je to vlastně přistěhovalec. Chūka soba a Shina soba v podstatě znamená ''čínské nudle'', ale mají velmi odlišné konotace. Chūka soba se stal nejpoužívanějším výrazem po druhé světové válce a má něco společného s oživením. To později nahradilo Shina soba, jako politická konotace ''Shina'' se stal kontroverzní, protože to slovo se používalo v Číně v době, kdy Japonsko bylo imperialistickou asijskou mocností. Ale není nyní v Číně jídlo, které by se velmi podobalo dnešnímu japonskému ramenu.

Existují tři hlavní mýty o původu ramenu. ''První a nejnápaditější'' pochází z knihy vydané v roce 1987. Píše se v ní o legendárním feudálním pánovi - Tokugawa Mitsukuni - který údajně jedl ramen již v roce 1660. Celé je to založeno na historických záznamech čínského uprchlíka, který mu dával rady o tom, co má přidat do své polévku, aby byla chutnější - včetně česneku, zelené cibulky a zázvoru.
Přinejmenším se toto jídlo alespoň podobalo dnešnímu ramenu, ale v žádném případě není v přímé historické souvislosti - nikdo nemůže potvrdit, že se tato polévka postupně vyvinula do misky tak, jak se jí dnes. Nicméně, v Ramen Museum of Yokohama popularizovali tento příběh.

Druhý a další věrohodný příběh pochází z 19. století. Přístavní města jako jsou Yokohama a Kobě přitahovali Čínu, stejně jako západní země, kteří s nimi šířili nudlovou polévku s názvem Laa-mien (nudle v kuřecím vývaru). Japonci tohle jídlo nazývají Nankin soba (Nanjing nudle) po hlavním městě Číny. Tato polévka je téměř identická s ramenem dneška. Tuhle verzi Yokohami ramenu inspirovanou Tokijskými trhovci, začali podávat nudlovou polévku ve starých Ueno a Akasuka čtvrtích Tokia, až ve 20. století.



Třetí příběh je velmi podobný tomu druhého, ale připisuje vynález pouze jedné osobě. V roce 1910 otevřel Ozaki Kenichi v okrese Asakusa v Tokiu svůj obchod s názvem Rai Rai-ken. Ozaki Kenichi byl celní agent v Jokohamě. Jeho verze ramenu zní povědomě každému, kdo jedl v poslední době ramen.
Rai Rai-ken dělal sójovou omáčku na bázi ochucovací omáčky a servíroval ji s nudlovou polévkou. Odkazoval se na Shina soba s chāshū (vepřová pečeně), Naruto (rybí koláč), vařený špenát a nori (mořské řasy) - ingredience spolu tvoří autentický model Tokijského ramenu.

RANNÁ LÉTA
Solt tvrdí, že není možné vynalézt recept - produkt pochází z konce 19. a začátku 20. století, kdy bylo Japonsko urbanizované a stávalo se stále více průmyslovou zemí. Ramen tak byl ''správné jídlo ve správný čas''. Lidé žili ve venkovských oblastech, kde si vytvářeli svá vlastní jídla. Stále více a více lidí mělo práci ve městech a vydělávali peníze na jídlo v restauracích. Ramen tak byl rychlým jídlem plným kalorií.

Nedostatek času potřebný k přípravě a konzumaci nudlové polévky, a jeho srdečnost s porovnáním se Soba, které neobsahovaly maso ve vývaru, lze také použít pro stravovací potřeby a životní styl městských pracovníků v roce 1920 a 1930.

Ramen se stal také jednou z průmyslově vyráběných potravin - nudle pomocí stroje se vyrábí od roku 1910. V tomto okamžiku to bylo stále vnímáno za cizí. Zahraniční jídlo bylo považováno za zdravější a výživnější než tradiční japonské jídlo (protože mělo více masa, pšenice, oleje a tuků). Zní to teď pro některé šíleně, ale nezapomeňte na to, že v historii se méně starali o to, jaké množství tuků a jiného jejich jídla obsahují.


ZDROJ & FOTO: tofogu.com