ASIANSTYLE

Heianská šlechta byla z našeho pohledu velmi povrchní. Charakter člověka byl úzce spjat s jeho vzhledem a věřilo se, že jen krásný a pečlivě upravený člověk, splňující všechna složitá pravidla týkající se vzhledu, může být dobrým člověkem. Když se někdo dopustil nějakého přestupku proti pravidlům, ať už šlo o sebemenší maličkost, znamenalo to pro něj veřejné potupení, o němž se hovořilo ještě dlouho.

Na všechna pravidla zde není dost prostoru, protože jich je opravdu spousta. Podíváme se tedy jen na základ toho, jak by měl správný heianský šlechtic vypadat.

Oblečení

Dvorská šlechta se příliš nepohybovala a praktičnost oděvu ustoupila jeho nádheře. Hlavně pak u žen oblečení neumožňovalo téměř nic jiného než krátké přecupitání do jiné místnosti a pak dlouhé sezení. Ženy nosily dlouhá kimona složená z mnoha vrstev hedvábných rób a jejich heslem bylo: Čím více, tím lépe! Obvykle vystačily s 12 vrstvami, ale výše postavené šlechtičny byly schopné na sebe navléct i vrstev 40. Každá z nich pak musela být s velkou pečlivostí sladěná. Každý barevný odstín musel náležet ženině postavení, příležitosti a ročnímu období.

Muži to měli o něco snazší. Základem oděvu bylo spodní kimono, z něhož vykukovaly jen okraje a kalhoty či suknice. Přes to nosili svrchní kimono, které mělo delší široké rukávy a sahalo ke kolenům. I u mužů barva všech částí oděvu podléhala jejich postavení a příležitosti, při jaké ho měli na sobě.

Postava

Opálená pleť a štíhlé tělo patřilo rolníkům, kteří byli neustále venku na poli a neměli dost jídla. Každý krásný šlechtic byl oplácaný, s buclatými tvářemi, a čím světlejší pleť, tím lépe. U žen se preferoval vodopád dlouhých černých rovných vlasů, které se jim volně rozprostíraly po kimonu. Muži si vlasy zastřihávali a nosili je svázané do speciálního uzlu čnícího nad hlavu. Většina mužů také nosila bradku či knírek. Obé si ovšem museli pečlivě upravovat a protrhávat, protože příliš hustý vous byl považován za nepřijatelný. Obočí si hlavně ženy, ale zřejmě občas i muži, zcela vytrhávali. Místo něj si pak palcem pokrytým černým pudrem vysoko na čele nakreslili dvě tlusté čáry.

U obličejových rysů se u žen pokládal za pěkný malý nosík, úzká ústa a úzké oči. Vzhledem k tomu, že ideál muže tehdy vypadal (a i se tak choval) velmi zženštile, preferovaly se podobné rysy nejspíš i u nich.

Líčení

Bledá pleť sama o sobě však nebyla šlechtě dost dobrá. Muži i ženy proto každý den používali hutný rýžový pudr, kterým si pokrývali celý obličej a krk. Na něj si pak nakreslili obočí a ženy přidaly trochu červeně na rty. Dvorské šlechta si navíc černila zuby. Každý den si je potírala černou mazlavou hmotou, jak nejvíce to šlo, až se nakonec zdálo, že žádné zuby vůbec nemají. Považovalo se totiž za nezdvořilé je někomu ukázat. Důvody byly samozřejmě estetické. V kontrastu s bíle napudrovanou pletí se zdály i nejbělejší zuby žluté a heianským Japoncům evokovaly moučné červy. Navíc černidlo fungovalo i jako prevence před zubními kazy.

Jak tedy můžeme vidět, heianský ideál krásy je na hony vzdálený současným trendům. V Asii se doposud udržela tradice bělostné pleti, avšak nežene se to až do extrému. S obtloustlou postavou a začerněnými zuby také nesklidíte mnoho slávy a o použitelnosti nádherných, avšak složitých kimon se nedá ani mluvit. Buďme tedy rádi, že tyto estetické hodnoty můžeme obdivovat jen na papíře.




ZDROJ: Howtobeheian.wordpress.com, Asianhistory.about.com
FOTO: Shealah Craighead (White House), wikipedia.org