ASIANSTYLE

První část rozhovoru naleznete zde.

Proč se váš otec bojovému umění jako jediný nevěnoval?
 
Můj dědeček se zúčastnil boxerského povstání proti 8 západním mocnostem. Hodně lidí v té době zemřelo, ale on se zachránil. Chtěl pak tedy, aby jeho syn raději studoval, než bojoval, protože to bylo zakázané a viděl, jak moc je to nebezpečné. Takže můj tatínek hodně studoval.
 

Ve filmech o bojovém umění často vídáme mnichy ze shaolinských klášterů. Studoval jste bojové umění v klášteře?
 
Nestudoval. Shaolin je známý hlavně z filmů. Pravdou je, že velcí Mistři vzešli z prostého lidu a později odešli do klášterů učit ostatní. Po světě se hodně šíří, že Shaolinský styl přivedl do Číny Ind, který se jmenoval Tamo, ale tak to není. Tento muž neuměl velké bojové umění, ale uměl meditovat a recitovat posvátné knihy. Když dospěl do určitého stavu, jeho žáci se nemohli skoro ani hýbat. Tamo se k tomu vyjádřil a říkal, že když se člověk učí jen meditací a statickým cvičením, může to být nebezpečné. Je důležité k tomu zařadit i pohyb. Tamo začal později učit Yijinjing, ale bojové umění neuměl. Co se týče taoistického cvičení, bylo tajné.


 
Proč jste opustil Čínu a co vás vedlo k tomu, abyste se usadil zrovna v ČR a začal zde vyučovat bojová umění?
 
Původně jsem vůbec nezamýšlel jet do Čech, ale mám dceru jménem Zhai Hua, která se od dětství věnuje bojovému umění a je v něm velmi dobrá. Slyšela, že lidé na západě mají velký zájem o čínská bojová umění, a tak si přála odjet na západ šířit bojová umění. Později při jedné příležitosti s jedním známým odjela do Čech.
 
Potom, co Zhai Hua přijela do České republiky, učila 2 roky Čechy i Slováky. Jednou z jejích studentek byla také Zuzana, která se později odjela učit do Číny čínštinu. Zhai Hua jí řekla, aby v Číně vyhledala jejího tatínka, tedy mne. Poté, co mě vyhledala, ptal jsem se jí, co se chce přesně naučit cvičit a ona řekla, že něco pro zdraví. Naučil jsem ji tedy sestavu Wudangského taiji. Toto cvičení jí hodně pomohlo. Říkala, že nic tak dobrého ještě necvičila. Cítila energii. Volala zpět do Čech a říkala, že mě musejí dostat do Čech, protože jsem hodně dobrý. Když o mě čeští studenti slyšeli, zakoupili mi letenku a vyřídili mi vízum. Potom jsem to už nemohl odmítnout, i když jsem sem vůbec neměl v plánu jet. Myslel jsem, že tu budu tak měsíc nebo maximálně 3.
 
Zhai Hua měla zrovna v plánu se zúčastnit soutěže v Malajsii a chtěla, abych je naučil nějaké lepší sestavy. Dost lidí tam tehdy jelo a skončili s dobrými výsledky. Když se vrátili do Čech, přemlouvali mě, abych tu zůstal a dál je učil. Bál jsem se ale, že kdybych se vrátil do Číny po dlouhé době, moje dřívější plány by skončily. Neuskutečnily by se. V té době, co jsem pracoval v Číně, jsem měl naplánovaný velký business. Když bych tu byl krátce, nevadilo by to, ale kdybych tu zůstal dlouho, můj business, firma a plány by se rozpadly. Lidé, které jsem měl pod sebou, by si našli jinou práci.
 
Nakonec jsem tu byl přes půl roku, a když jsem se pak vrátil zpět do Číny, zjistil jsem, že se vše změnilo a celá pracovní situace byla jiná. Dcera mě pořád prosila, abych se vrátil a učil bojové umění v Čechách. Já wushu učím moc rád. Lidi, které jsem vyučoval v Číně, jsem vyučoval zdarma, protože jsem měl práci a vydělával jsem si jiným způsobem. Ty dvě školy, které jsem s přítelem v Číně měl, byly dobré a žáci chtěli, abych se zase vrátil zpět do Číny.
 
Rozuměl jsem businessu a ekonomii, dříve jsem se zabýval specializovaným materiálem dováženým z Evropy do Číny a přemýšlel jsem, že bych v tom pokračoval dál v Čechách. Že bych zajišťoval jakousi spolupráci mezi Evropou a Čínou. Když jsem se šel pak zeptat na ambasádu, řekli, že to není problém. Jenže když jsem chtěl ten business rozjet, zjistil jsem, že nemám dobrého tlumočníka, abych mohl komunikovat s obchodními partnery. Co se týkalo překladu v bojovém umění, měl jsem lidi, kteří mi překládali, ale neměl jsem po ruce nikoho, kdo by mi překládal z hlediska obchodu. Přemýšlel jsem, jak to rozjet, ale musel jsem také z něčeho žít. Dcera mi řekla, že můžu zatím učit bojové umění. Během krátké doby se objevilo hodně studentů, kteří měli zájem, takže už jsem ani nemohl dělat nic jiného a nemohl jsem odejít. Věnoval jsem se totiž studentům.
 
Protože jich bylo hodně, byl jsem tu řadu let. Po té dlouhé době jsem pak zjistil, že moje dvě školy v Číně zanikly. Když jsem se byl potom podívat v Číně, vše, na čem jsem v minulosti pracoval, bylo pryč a tak jsem tu zůstal dále.

 

Jak dlouho zde tedy máte školu bojového umění?

Od roku 1999.

 
A co čeští žáci? Jste s nimi spokojený?
 
Většina žáků, kteří se mnou cvičí, to bere jako koníček a nemají hlubší či vážnější cíl. Proto na ně nemám žádné požadavky a pouze doufám. Nemohu na ně mít požadavky, když nemají žádný cíl. Nejsem spokojený ani nespokojený. Pořád jen doufám.
 

Stále opakujete, že doufáte, ale v co přesně?
 
Doufám v to, že budou cvičit dobře, ale nemohu po nich chtít nic velkého, protože si to platí. Ale v Číně, kde jsem učil žáky zdarma, jsem chtěl výsledky a nejen to, aby byli dobří. Během dlouhé doby, co tu vyučuji, jsem pochopil, že jde všem spíše o zábavu a nemají velké cíle. Takže mé doufání se proměnilo v marné doufání. Dám příklad.

Když jsem tu byl 2. - 3. rokem, tak jsem měl plán, že vytvořím wushu tým. Tyto studenty jsem učil zdarma navíc, mimo kurzy. Naučil jsem je hodně sestav a moc jsem se jim věnoval. Oni měli velký zájem a radost ze cvičení. Dal jsem do toho hodně úsilí a času. Říkali mi, že se jim to líbí a budou poctivě trénovat a cvičit, ale potom to nikdo moc nedodržoval. Všechny sestavy uměli, ale nesnažili se je dostatečně trénovat. Bavilo je „učit se“, ale nebavilo je „opakovat a pilně trénovat“.
 
 
Proč jste chtěl tento tým vytvořit?
 
Za prvé, k tomu, aby se opravdu mohla šířit kultura čínského bojového umění, tak je zapotřebí nejdříve vytrénovat dobré žáky, na které je kladen požadavek, aby byli schopni cvičit správně a měli patřičné gongfu. Pouze takto může být ztělesněna pravá hodnota udržení zdraví a bojové využití čínského wushu. Pokud se někdo nechce věnovat po delší čas cvičení s patřičným úsilím, ale trénuje pouze např. po 2 večery týdně, není schopen něčeho dosáhnout. Proto jsem vytvořil wushu tým, který jsem vyučoval zdarma, abych pomohl žákům mít možnost více trénovat, ale s požadavkem, aby poctivě cvičili čínské wushu, jak nejlépe dovedou.
A za druhé, když se vytvoří wushu tým, je možno cvičit kungfu mnohem lépe:

1. Je možnost pořádat vystoupení, aby lidé mohli ocenit čínské wushu a lépe se s ním seznámit
2. Je možné se účastnit nejrůznějších mezinárodních soutěží ve wushu a reprezentovat tak ČR.
    

Bude následovat ještě 3. část rozhovoru, takže nezapomeňte sledovat náš web.


FOTO: wushu.cz