ASIANSTYLE

Každý z vás již určitě slyšel o obrázcích v kávě, které se za poslední roky staly velmi populární po celém světě. No řekněte sami, veselý obrázek kočky nebo snad šklebící se příšerky hned udělá i obyčejný, přesto lahodný nápoj zajímavějším a jedinečným.

Kde se ale toto kávové umění vzalo? 

Popravdě, kávové nebo také latte umění se vyvíjelo nezávisle v různých státech po představení espressa a rozvoje mikropěny, někdy také nazývané jako mokrá pěna.

Jedná se o mléčnou pěnu vytvořenou za pomocí parní trysky na přípravu espressa, která se používá zejména u kávových výrobků s aplikovaným latte uměním. Jejím opakem je tzv. makropěna, popřípadě suchá pěna, mající větší bubliny a používající se převážně pro cappuccino. 



Nutno podotknout, že z počátku bylo latte umění nejvíce rozvinuto především v Itálii. 

Další důležitou zemí pro kávové umění byly Spojené státy, kde má své podstatné místo jistý David Schomer, jenž se zasloužil o rozvoj mikropěny ("sametová pěna" a "mléčná textura"). Jeho práci se dá připsat i srdcový vzor a růžička, jejíž technika byla znovu-obnovena poté, co David spatřil fotku kávy z Cafe Mateki z Itálie. Spolu s Italem Luigi Lupim pomohli rozvinout latte umění a také tzv. Cappuccini decorati.

Pro kávové umění je podstatná především mikropěna a také crema. Crema je emulzí kávového oleje a uvařené kávy, zatímco mikropěna, jak již bylo zmíněno výše, je mléko vyfoukáno nebo vyšleháno v pěnu. 



Dále je důležitý i kontrast mezi creamou a mikropěnou, které se díky odlišným bázím přirozeně oddělí a umožní tak tvořit zajímavé obrazce. 

V latte umění jsou dva hlavní styly výroby: volné nalévání, kdy je vzor dělán během vlévání pěny do nápoje, a lept, kdy je obrazec za pomocí různých nástrojů do pěny kreslen teprve až po jejím nalití do kávy. Volné nalévání je nejpopulárnější především v Americe. 

Lept technika

O technice a historii bylo už informací dost. Přejděme proto k jednomu z nejznámějších asijských představitelů a tvůrců latte umění. 

Je jím šestadvacetiletý Japonec Kazuki Yamamoto, ze kterého jeho kávové kreace udělaly internetovou celebritu. 

Barista začal pracovat v tokijské kavárně, když mu bylo dvacet, přičemž zpočátku experimentoval s kreslením ozdobných lístků do horké pěny. Jednoho dne ho kamarád ponouknul, aby do pěny nakreslil nějakou anime postavičku. Po tomto prvotním úspěchu si Yamamoto uvědomil svůj talent a přešel ke složitějším návrhům, jejíchž fotky nahrával na svůj twitter účet. 



Mladý barista má nyní přes 100 000 lidí sledujících jeho účet, který velmi často obohacuje svými novými výtvory, jako jsou ilustrace kreslených postav, krajinky, obličeje herců i hudebníků, ale i složitějšími 3D postavičkami. 



Yamamoto není jediný, kdo s oblibou kreslí do kávy předtím, než ji naservíruje zákazníkům. Jeho mladší, třiadvacetiletý spolupracovník Kohei Matsuno, který je stejně jako Yamamoto původem z Osaky, se také nechal zasvětit do tajů kávového umění.

Jeho střed zájmu je velmi široký - od anime postaviček se dostal až k Lady Gaga a rovněž se nebojí ztřeštěných nápadů zákazníků.

"Mám rád kávu, ale také rád překvapuji lidi," svěřil se Matsuno The Salt. "Rád si vybírám věci, které se zdají být pro kávové umění neuskutečnitelné."

Nedávno se Matsuno začal věnovat i slavným uměleckým dílům, jako je Výkřik od Edwarda Munche. 



Párátko a lžíce jsou pro Matsuna hlavními nástroji, pokud chce dosáhnout jemných detailů. Mléko a pěna jdou první, poté se používá párátko, aby se mohlo aplikovat "stínování" espressem. Celý proces zabere zhruba tři až pět minut, což sice znamená, že nápoj není vždy naprosto vařící, když se dotkne rtů zákazníků, ale přeci jen se říká, že pro umění se musí trpět.



Jistě, že máme latte umělce po celém světě, ale podle Matsuny se zdá, že je tento druh nejpopulárnější právě v Japonsku. Otázkou zůstává, proč se obtěžovat s mistrovským dílem, když vzápětí jen tak zmizí v něčím hrdle?

Tato otázka byla položena filozofovi designu Leonadru Korenovi, který psal o japonské estetice. Koren poukázal na dva hlavní koncepty: wabi-sabi a mono-no-aware. Oba způsoby myšlení nesou podobnou myšlenku a to, že "mnoho věcí je překrásných právě proto, že jsou pomíjivé a křehké."



Pro pochopení, Japonci milují metaforu japonských třešňových květů, protože japonské třešně kvetou pouze týden nebo dva, což vyjadřuje emocionální jímavost z vědomí, že se jedná pouze o dočasný stav. 

Pokud si připomínáte třešňové květy v poezii, což Japonci dělají, proč by to se to samé nemohlo dělat i s kávou?

Není to špatný přístup k životu, když se nad tím zamyslíte - vždy vidět pomíjivou krásu ve všedních věcech. 





ZDROJ: en.wikipedia.org; businessinsider.com; npr.org
FOTO: hongkiat.com; en.wikipedia.org; ​npr.org