ASIANSTYLE

Před téměř 60 lety skončila korejská válka a vzpomínky na ni se vytrácejí z generace na generaci. Ale vzpomínky zůstávají velmi živé pro odloučené rodiny a jsou pravdivou připomínkou bolestivé historie války.

Umělkyně Lee Eun Sook, z druhé generace odloučených rodin, jejíž otec opustil čtyři děti na severu a zemřel před dvěma lety, udržuje blednoucí vzpomínky naživu pomocí zapomenutých jmen rozdělených rodin na jihu a severu, což je hlavním tématem její světelné instalace.

Tato výstava byla zatím viděna jen v zahraničí. Její první světelná instalace, představující 5 000 jmen rodin odloučených během korejské války, byla poprvé představena v Berlíně u Braniborské brány v roce 2007.

Světelná instalace přilákala obrovskou pozornost, neboť byla na titulních stranách hlavních novin v Německu. Výstava byla také žhavým tématem v předních médiích, jako například BBC, Reuters a CNN.


Umělkyně Lee Eun Sook zapózovala pro fotografii ve svém studiu v Soulu

„V Koreji jde stále cítit bolest z odloučení. A myslím si, že tato smutná realita se dotkla srdcí mnoha diváků,“ řekla umělkyně v nedávném rozhovoru pro The Korea Herald. „Někteří lidé plakali a někteří mi řekli, že byli dojati a ohromeni mým uměleckým dílem,“ prozradila.

Od 23. února do 10. března představí svou novou instalaci na oplocení z ostnatého drátu blízko Freedom Village v Imjingak, blízko hranic se Severní Koreou. Instalace dlouhá 25 metrů bude obsahovat jména odloučených rodin s fotkami, jež budou rozzářené zářivkami z fluorescenčních barevných nití a ultrafialovým světlem.

„Chtěla jsem to zobrazit podél demilitarizované zóny, ale armáda to nepovolila,“ podělila se s námi umělkyně. „Ale je významné, že je to vystaveno na tak symbolickém místě,“ dodala.

Dále řekla, že doufá, že její instalace bude pokračovat na dalších jiných historická místa v zemi, jako je např. Gwanghwamun. „Poté, co jsem se vrátila z Německa do Koreje, jsem zjistila, že světla v centru Soulu se jevila až moc jako ze zábavního parku. Rozvíjím svůj nápad na umístění v Gwanghwamun, ale myslím, že zahrnu i moderní historii země.“

Výstava v Imjingak je také první výstavou, kterou pořádá po odchodu z Koreje v roce 2000.

Lee Eun Sook, která v roce 1979 absolvovala Ehwa Womans University se zaměřením na textilní umění, pořádala již několik výstav v Koreji, které se setkaly s tvrdým hodnocením od kritiků. „Řekli, že použité materiály a fluorescenční barvy vypadají příliš levně,“ práskla na kritiky.

Lee Eun Sook začala svou druhou kariéru v Německu poté, co jí byla nabídnuta možnost se podílet na skupinové výstavě korejských a německých umělců. „Kurátorka z Frankfurtu nad Mohanem mne v Koreji oslovila na jedné výstavě a řekla mi, že jsem tou, kterou hledá, a líbilo se jí, že hodně mých děl je zhotovených ručně,“ řekla umělkyně. „Zjistili, že téma mé práce souvisí s jejich speciálem o rodinách oddělených během války.“



„Doufám, že lidé v Koreji cítí totéž a vnímají bolest a vzpomínky lidí z oddělených rodin skrz mé dílo,“ dodala nakonec.


FOTO & ZDROJ: koreaherald.com
FOTO: flickr.com