ASIANSTYLE

V poslední době bylo možné v různých médiích po celém světě zaznamenat až poplašnou zprávu, ve které se tvrdilo, že se japonské Ministerstvo školství (dále již jen jako MEXT) rozhodlo zavřít humanitní a sociální obory na všech 86 veřejných vysokých školách. Ale je tomu opravdu tak? Trochu si nastalou situaci rozeberme. Jen upozorňuji, že jsem do článku nezapracovala teze o počátku utlačování demokracie v Japonsku za vlády současného premiéra Abeho.

 

Dne 8. června dostaly všechny veřejné vysoké školy písemné oznámení od ministra školství Šimomury Hakubana, ve kterém jim sděloval, že by měly zavřít humanitní a sociální obory nebo alespoň jejich náplň změnit na něco s větším užitkem, že by se školy měly zaměřit na to, aby jejich obory mnohem lépe odpovídaly potřebám státu.

 

Některé školy, jako například Tokijská univerzita či Kjótská univerzita, odmítly takové oznámení uposlechnout. Jeden z ředitelů dokonce označil tuto žádost za antiintelektuální. Na druhou stranu alespoň 17 škol souhlasilo s tím, že omezí počet přijímaných studentů do humanitních a sociálních oborů, včetně oborů zabývajících se právem a ekonomií. 26 škol prohlásilo, že nějakým způsobem upraví zmiňované programy podle navrhovaného programu MEXT do roku 2016 nebo později. Podle novin Jomiuri to ovšem také znamená, že se zruší přes 1300 míst pro nové učitele.

 

Tohle všechno bylo řečeno zhruba do poloviny září. Ale nyní, na začátku října, věci vypadají zase trochu jinak. Podle některých japonských deníků se ministr školství snaží vzít zpět oznámení, které poslal, a to zrovna ne nejlepší cestou.

 

Například podle novin Mainiči a jejich článku s titulkem poměrně jasně vysvětlujícím situaci – Oznámení o rušení oborů byla chyba, oznámení mířilo jen na pedagogické obory, tvrdí MEXT v panice, aby zklidnilo situaci, ale omlouvat se nebude – se MEXT snaží udobřit veřejné mínění, které zpráva o zavírání humanitních oborů velmi pobouřilo. V článku je citovaný Oniši Takaši, ředitel Rady pro vědu v Japonsku, který prohlásil, že se velmi strachoval o osud humanitních a sociálních oborů, ale poté, co slyšel vysvětlení MEXTu, tak se mu ulevilo, že to tak není. Jedná se o docela rázné změnění postoje, neboť ještě v červenci tvrdil, že taková ukázka pohrdání humanitními obory je velkou ranou pro japonské vzdělání.

 

Onišiho úlevné sdělení přišlo po třicetiminutové tiskové konferenci, na které jeden z nejvýše postavených úředníků z MEXTu Tokiwa Jutaka vysvětlil „pravý význam“ oznámení, jež došlo v červnu vysokým školám. Tokiwa vysvětloval, že dopis byl zamýšlen jako povzbuzení pro školy, aby se připravily na těžkou budoucnost (těžkou zřejmě z finančního hlediska, pozn. autora). Dále také vysvětloval, že vzhledem ke snižující se porodnosti není nutné, aby bylo vychováváno tolik učitelů, protože budou nepotřební.

 

Oniši souhlasil s tím, že je potřeba určitá reforma (vysokého) školství, ale také prohlásil, že ať dopis čte, jak chce, nikde v něm nevidí ani zmínku o nějaké takové reformě. Tato chyba byla nakonec svedena na nějakého úředníka MEXTu, který dopis mylně sepsal. K takovému prohlášení samozřejmě obyčejní Japonci nezůstali chladní a hned se k němu vyjadřovali na oblíbeném Twitteru: „Vedení MEXTu říká: 'Úředník, který dopis napsal, postrádal schopnosti k napsání takových úředních dopisů.' Páni, to je impozantní ukázka, jak svalit vinu na někoho jiného.“

 

Tak si to shrňme. Budou se zavírat humanitní obory na veřejných vysokých školách v Japonsku? S velkou pravděpodobností nebudou. Jistě dojde k nějakým zmenšováním oborů, protože, jak již bylo v článku řečeno, dochází k velkému snížení porodnosti, a tak vysoké školy mají potíže kvalitně naplnit své obory, nemluvě o tom, že humanitní a sociální obory nejsou tak dobře finančně podporované jako například obory technické. Jisté řešení by možná bylo zavést více programů vyučovaných v angličtině a ještě více se otevřít zahraničním studentům. Ale to je ve hvězdách, na vedení každé školy a případné reformě školství, na které se podle deníku Mainiči pracuje již od roku 2012.

 

Japonsko se již delší dobu potýká s problémy ve školství, v jeho řízení i v celém jeho systému. Tato situace je jen nabalení dalších „drobností“ do velkého pytle, který jednoho dne již nevydrží. Sami Japonci vědí, že je potřeba něco udělat, ale zatím to vypadá, že nikdo neví, co přesně je třeba udělat, aby se situace zlepšila. Navíc podle nejnovějších statistik úroveň vyššího vzdělání v Japonsku klesá. Dříve byla Tokijská univerzita nejlepší z celého asijského regionu (má 23. místo), ale letos ji předběhly Singapurská univerzita a Pekingská univerzita. Určitě je třeba japonské školství reformovat, ale zavíráním oborů to jistě nebude.

 

Jen ještě krátký dodatek – není to poprvé, kdy se v japonských poválečných dějinách objevil názor, že by se humanitní a sociální obory na veřejných školách měly zavřít. V březnu 1960 tehdejší kabinet ministra školství Kiši Nobusukeho (děd současného premiéra Abeho) prohlásil totéž s doplněním, že veřejné školy by se měly zaměřit především na přírodní vědy a technické obory. Vzdělání v humanitním a sociálním směru by mělo být přenecháno školám soukromým. V té době Japonsko bylo rozhodně chudší, než je nyní a soustředilo se na rozvoj především v průmyslu. Již od 90. let (prasknutí bublinové ekonomiky) se Japonsko nachází v ekonomické stagnaci a stále na ni hledají lék. Možná se tomu tímto způsobem chtělo pomoci… (Zde by dalo navázat na to, že MEXT má pod sebou i sport, tj. přípravy na nadcházející Olympiádu. Zde by se určitě peníze ze zavřených oborů daly využít. A s teoriemi by se samozřejmě dalo pokračovat. Jak si současnou situaci vysvětlíte, je jen a jen na vás.)