ASIANSTYLE

Podle článku Buisness Insider z roku 2013 mezi nejkvalitnější pracovníky dle státu patří:

1. Švýcarsko
2. Finsko
3. Singapur
4. Nizozemsko
5. Švédsko
6. Německo
7. Norsko
8. Velká Británie
9. Dánsko
10. Kanada

Analýzy opět BI z roku 2018 uvádí následující řazení:

1. Finsko
2. Švýcarsko
3. USA
4. Německo
5. Dánsko
6. Nizozemsko
7. Švédsko
8. Norsko
9. Island
10. Nový Zéland

Většina z Vás se určitě zeptá: „Kdepak je ale Japonsko?” Teď se dostáváme k jádru problému. Japonský pracovník je na západním trhu naprosto nekvalitní a neproduktivní. To, co např. Fin dokáže udělat za dvě hodiny, tak Japonci to bude trvat daleko více. Je to způsobeno úplně rozdílným přístupem k práci. Na Západě je kvalitním zaměstnancem člověk, který dokáže řešit problémy sám, je nezávislý, nepotřebuje ke všemu procedury, ale svůj vlastní selský rozum a především pracuje rychle s dostatečnou přesností, protože nikdo po něm neočekává, aby něco bylo naprosto perfektní. V Japonsku je tomu úplně naopak. Každá kaiša (jap. firma) má na všechno svoje pravidla a procedury - zaměstnanec tedy nemůže např. skládat něco v továrně podle sebe, jak je mu to pohodlné, což snižuje jejich produktivitu a přitom i výkon celého podniku. Pokusy o zlepšení tzv. KAIZEN, KAIZEN, KAIZEN se snaží všechno zjednodušit, ale ve srovnání s ostatními státy, co se týče kvalitních pracovníků a jejich výkonů, tak jsou poměrně pozadu. Potvrzuje to i Japan Times, které napsalo, že podle dat OECD (3) v roce 2016 bylo Japonsko mezi státy s nejmenší produktivitou - 41,54$ za hodinu, kdežto průměr pro OECD byl 46,98$/h (v tomhle sestavení bylo Japonsko předposlední - podařilo se jim pouze předběhnout Jižní Koreu, pokud bereme v úvahu ty významnější ekonomické mocností) a pro G7 (kam Japonsko patří a opět nepotěšilo - bylo poslední) 55,39$/h. Pro srovnání: USA bylo velmi úspěšné a mělo výsledek 63,26$/h.



Problémem ale je, že japonský zaměstnanec by asi nebyl moc schopen pracovat jinak (avšak je to velmi individuální - každý jedinec je přece jiný), protože i japonská společnost je postavená na neustálých pravidlech, která pouze komplikují dorozumívání mezi ostatními. Stačí jen špatně použít jednou ze zdvořilostních úrovní, udělat chybu v nějakém slovíčku a Japonec, který má nějaký obrovský „cit pro morálku a spravedlnost”, se vám nikdy víc neozve. Aby bylo pro Japonce jednodušší se dorozumět, tak si vymysleli nepsaná pravidla, která ovlivňují vlastně každý krůček jejich kariéry a nesoukromého života. Dalším problémem je třeba to, že obyčejný zaměstnanec nepůjde domů, dokud jeho šéf se nachází v kaiši a tento stejný manažer zas nechce moc brzo odcházet, aby si jeho podřízení nemysleli, že se nevěnuje záležitostem firmy a dochází tady k jakémusi novému druhu prázdného pracovního koloběhu a plýtvání elektrickým proudem.

Podle mého názoru skvělým řešením zvýšení produktivity Japonců je dovolit gaidžinům (4) z různých zákoutí světa pracovat v japonských firmách. Postupné propojování kultur a globalizace, před kterou se tak Japonsko bránilo, se dostalo nakonec i na ostrovy. Japan Times straší Japonce návalem nekvalitních pracovníků z takových států jako jsou např. Filipíny, Vietnam a Nepál, ale vždyť se nemusí jednat o takové extrémy. Do Japonska však může přijet nějaký velmi kvalifikovaný programátor z Finska, který bude pracovat třeba v Nintendu u dalšího dílu ゼルダの伝説 (zeruda no densecu), tedy The Legend of Zelda. Nový zákon, který se objevil v Japonsku dovoluje přijíždět cizincům do Japonska pracovat. Japonská vláda si totiž uvědomuje, že Japonsko postupně umírá a budou v budoucnu chybět mladí lidé, kteří budou vydělávat peníze na důchody pro starší generace. Jak přesně funguje ten nový zákon? Cizince se bude rozdělovat do dvou skupin:

1. Méně kvalifikovaní pracovníci, kteří budou moci pracovat v Japonsku po dobu 5 let a nesmí s sebou přivést rodinu.

2. Více kvalifikování pracovníci, kteří budou moci do Japonska přijet s rodinou a postupem času si budou moci obnovovat vízum, a dokonce požádat i o trvalý pobyt.

Obě skupiny musí úspěšně udělat jazykovou zkoušku japonského jazyka.

Obrovský pokrok, kterého cílem je, aby se Japonsko opět vrátilo na pozici největší ekonomické mocnosti a mohlo znovu soupeřit s USA.

Velmi zajímavým aspektem je také již proslulá neochota Japonců vůči cizincům, a proto premiér Šinzó Abe řekl, že je Japonci by neměli nutit cizincům své vlastní hodnoty, a že je důležité vytvořit prostředí, ve kterém společnost koexistuje.

Japonsko dodnes samozřejmě patří mezi ty nejvýznamnější ekonomické mocnosti, ale již není státem, který by mohl soupeřit např. s USA, jak tomu bylo v osmdesátých letech. Nový zákon se snaží vyřešit problém malé porodnosti a posledních ekonomických výsledků. Za pár let uvidíme, jak tato opatření pomohla.

(1) Velmi typický slogan pro japonské firmy, který znamená, že je nutné neustálé a postupné zlepšování určitých procedur, které mají zjednodušit, a hlavně zkvalitnit práci všech zaměstnanců, aby kaiša byla ještě úspěšnější.

(2) Nomikai, který je zapisován znaky 飲み会 znamená doslova chlastací sešlost, která je velmi důležitou součástí japonského soužití ve firmě, jelikož to, co se stalo v kaiši, zůstává v kaiši. Nejsou to pouze párty, kde kamarádi z práce chodí spolu večer si to v nějakém klubu užít. Jedná se spíše o něco, co je očekáváno, protože ten, co nepůjde, tak bude vyloučen ze skupiny a nikdy nezapadne mezi své kolegy. Dalo by se říct, že se jedná o něco ve smyslu, že nový pracovník opilý do němoty je symbolem ochoty skamarádit se s ostatními, protože je tam s nimi, pije s nimi alkohol a opíjí se tam s nimi, stejně jako další lidé z firmy.

(3) Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

(4) Cizincům.

ZDROJ: buisnessinsider.com japantimes.co.jp theguardian.com