ASIANSTYLE

I když je to ze Soulu kousek, přesto je to skok do oblasti se zcela odlišnou přírodou a podnebím. Čedžudo, jak se mu také říká, leží v subtropickém pásmu a jeho fauna i flóra se výrazně liší od té pevninské. Jeho nejvyšší hora je vyhaslá sopka Hallasan (zkráceně Halla), vysoká 1950m s velkým kráterem na vrcholu. Sopka byla naposledy aktivní roku 1007.



Asi nejčastější otázka pokládaná novomanželům, proč se rozhodli zrovna pro Čedžu a ne třeba i jinou zem, má velice prostou odpověď. V 60. letech měli Korejci mnoho problémů při získávání cestovního pasu, a tak se ujal zvyk trávit líbánky na tomto ostrově. Dnes je možné cestovat již kamkoliv, ale i přesto tisíce párů nejraději tráví svou svatební cestu zde.

Po příletu na tuto jedinou korejskou provincii vás ihned u východu letiště budou zdravit sochy prvních lávových "dědků", kterým se zde říká harubangové. Kamkoli se hnete, tam uvidíte postavičky podivných skřítků s vypoulenýma očima, velkým nosem a dlouhýma ušima, vyřezávaných z tmavě šedé lávy. Nejstarší dědci se na Čedžu objevili již kolem 10. stol. a od té doby si je lidé stavěli ve vesnicích a i u svých obydlí jako ochranné strážce. Naprostá většina dnešních dědků je ale samozřejmě jen napodobenina.



V minulosti neměl tento ostrov dobré vztahy s pevninskou Koreou a i dějiny se na obou místech vyvíjely trochu jinak. Svébytnost obyvatelé Čedžu prokazují i odmítáním mýtu bájného Tanguna, který sestoupil z nebes a založil korejskou říši. Oni věří ve tři bůžky, Ko, Jang a Pu, kteří nesestoupili z nebes, ale vyhrabali se na povrch z podzemí. Místo, kde se tak údajně stalo, je pokládáno za svaté a u tří patrných děr, které se zachovaly, se několikrát do roka konají vzpomínkové slavnosti. Místní lidé i tvrdí, že pokud napadne sníh (což není na tomto místě zcela běžné), tak právě u těchto 3 děr roztaje nejrychleji.



K pobytu na tomto ostrově neodmyslitelně patří fotografie pořízená na asi 10 metrů vysoké, bizarně tvarované čedičové Skále dračí hlavy, nacházející se na pobřeží. Nikdo by dále neměl vynechat vesničku Songup v jihovýchodní části ostrova, která byla od 15. stol. až do roku 1914 hlavním správním střediskem celého ostrova. Je to běžně obydlená vesnice, jejíž obyvatelé dostávají pravidelné státní příspěvky na údržbu svých obydlí v co nejpůvodnějším stavu. Můžete tu nalézt i pár zachovalých, až několik staletí starých stromů.
Velmi působivý je i pohled na vodopád Čongbang, jehož vody se řítí do moře až z výšky 23 metrů. Je to jeden z mála takovýchto vodopádů na světě. 

K jedněm z největších pozoruhodností ostrova ovšem patří  takzvané "mořské ženy", nazývané henjo. Jsou to vesměs potápěčky, které vydrží pod vodou na jedno nadechnutí i 4 minuty. Potápí se do hloubky až 20 metrů, kde sbírají jedlé řasy, mušle a chobotnice. V minulých staletích bylo zde zcela běžné, že žena takto živila celou rodinu, a muž, který se na tuto práci nehodil, se staral jen o domácnost. To bylo a i stále je v některých částech Koreje zcela nepředstavitelné.
Tyto ženy nepoužívají žádnou speciální výstroj, pouze jednoduché oblečení, většinou černé barvy.
Mladé dívky se do této práce moc nehrnou, a proto většinou potkáváte pouze starší ženy ve věku okolo 40 až 50 let. Protože se tyto starší dámy nerady fotí, ale turisté jejich fotky vyhledávají, lze na plážích potkat mladé henjo ve slušivých plavkách, které se s vámi za menší odměnu vyfotí. Ty se však žádnému potápění ve skutečnosti nevěnují.



Musím uznat, že tento ostrov má opravdu své kouzlo. Je zajímavý ze všech hledisek a mně je jasné, kde budu trávit svou vlastní svatební cestu. Za úkol si dávám fotku s pravou henjo! Taky by se vám tento ostrov líbil nebo byste přeci jen zvolili něco více "civilizovanějšího"?

FOTO: hancinema.net 
FOTO: hancinema.net 
FOTO: flickr.com 
FOTO: odditycentral.com