ASIANSTYLE

Pokud jste několikrát jeli linkou metra C z centra Prahy směrem na Háje, thajskou restauraci Yam Yam Thai Food & Café (oficiální stránky, facebook, foursquare) jste určitě minimálně jednou zahlédli. Stanice metra Vyšehrad má totiž prosklenný vestibul a podnik, za teplého počasí s rozměrnou zahrádkou přikrytou stínem z velkého slunečníku, stojí hned pár metrů vedle. V blízkosti restaurace se také nachází Kongresové centrum, Nuselský most a hotel Corinthia. Yam Yam má ještě dvě pobočky sídlící v Dejvicích a ve Vodičkově ulici blízko Václavského náměstí. Tam jsem nikdy nebyl, chodím jen na Vyšehrad, odkud jsem si také nechal několikrát jídlo dovézt. Doma si občas připravuji thajské kari nebo Pad Thai (thajské potraviny ve Francouzské ulici č. 66 nemám daleko, takže čerstvé suroviny jako koriandr, galangal, citrónová tráva, thajská bazalka a další speciality jsou snadno k dostání), tudíž thajské restaurace tolik nenavštěvuji jako třeba korejské nebo vietnamské. Ale kdybych měl vypíchnout dva thajské podniky, kde mi nejvíce chutnalo, tak volím malostranský Noi a právě vyšehradský Yam Yam, kde jsem byl vícekrát. Ten je hodně známý díky pálivým jídlům. V minulosti byla uvnitř restaurace zeď slávy, kde byl vyfocen každý, kdo dokázal do 30 minut sníst velmi pálivou polévku Grung Tab Tom Yam (momentálně v jídelním lístku jako „Dangerous“) obsahující papričky Naga Jolokia (v syrovém stavu mohou mít kolem 1 milionu Scovilleho jednotek pálivosti (SHU) a patří tak mezi nejpálivější papričky světa) a Scotch bonnet (100 tisíc až 350 tisíc SHU). Před konzumací musel odvážlivec podepsat glejt, že jí polévku na vlastní nebezpečí a když se mu ji povedlo sníst v limitu, nemusel ji platit. Na tuto extra pálivou laskominu jsem měl jako fanda ostrých jídel samozřejmě dlouho políčeno.



Jít na věc jsem se však rozhodl až tento týden kvůli článku. A jak to dopadlo s často na internetu proklamovanou nesnesitelnou pálivostí a avizovaným propoceným trikem? Polévka dá sice zabrat, pálí fest, je jí hodně a je v ní dost semínek z papriček, ale podařilo se mi ji celou sníst za 14 minut a jen se mi orosilo čelo. Nikdo mě pak nefotil a 80 Kč na účtence nechybělo. Sníst polévku nebo další dvě jídla z Hell menu (ještě hovězí s červeným kari a kešu oříšky) by určitě nešlo bez pomoci mléka, či mléčných šejků a nápojů s kokosovým mlékem, které v Yam Yamu mají parádní. Doporučil bych skvělý Mango keo. Nápojovou část tu mají vůbec propracovanou. Nechybí ani domácí limonády včetně skvělé malinovky. V restauraci vaří vedle thajských specialit v lehce nadstandardní cenové hladině i pár jídel z okolních asijských zemí. Z předkrmů to u mě vyhrály křupavé krevetové placičky s koriandrem a sladkou chilli omáčkou, a tygří krevety grilované s vínem a česnekem. S polévkami jsem kromě „Dangerous“ neměl zatím tu čest, ale variace s kokosovým mlékem vypadají lákavě. Klasikami v thajských restauracích jsou především kari s jasmínovou rýží a nudle Pad Thai. Oboje z Yam Yamu bych hodnotil celkem vysoko. Červené kari s litchi bylo dobré, voňavé a krémové. Pad Thai s krevetami nemělo chybu. Snad ještě více mi chutnaly smažené nudle Yammy Yammy s hovězím masem, vejcem, chilli a cukrovými lusky. Před saláty jsem dal pokaždé přednost dezertům. „Tiramisu“ s litchi bylo fajn, ale epesní krupicová kaše s kokosovým mlékem, banánem, sezamem a mátou (viz foto) ho jasně předčila. Pro mě je to jeden z důvodů, proč se opět do Yam Yamu zajít najíst. Několik kritických výtek adresovaných obsluze a délce čekání na jídlo, které jsem našel na netu, se naštěstí ani jednou nepotvrdilo a vše bylo, jak má být.




FOTO: asianstyle.cz - tombac