ASIANSTYLE

​Když se řekne Nara, lidem většinou vytanou na mysli spíše věčně hladoví jelínci než nespočet památek, které se nachází v někdejším hlavním městě Japonska. Jak slavní sudokopytníci, tak významné chrámy a pagody ale trpí absencí turistů, byť v prvním jmenovaném případě to nakonec možná bylo k dobru věci – jelínkům se totiž zlepšilo trávení, informoval britský The Guardian s odkazem na deník Asahi Šimbun.

Narští jelínci (známí také pod japonským názvem „šika“) jsou často dostatečným důvodem k tomu, aby si turisté na cestě z Kjóta do Ósaky udělali denní zastávku v Naře. Na rozdíl od rohatců všude jinde po světě, tato posvátná zvířata – považovaná v šintoismu za božské poslíčky – postrádají jakoukoliv plachost. 

Naopak se rádi nechají pohladit a ještě radši očuchávají náhodné kolemjdoucí, jestli náhodou nedrží něco k snědku. Nejčastěji je lidé krmí malými koláčky senbei, které se vyrábějí z mouky a rýžových otrub. Za pouhých 100 jenů (zhruba 22 korun) se tak kdokoliv může stát velkým terčem místních jeleních gangů, což už samo o sobě má velký instagramový potenciál. Čísla mluví za vše – předloni Naru navštívilo 2,6 milionů lidí, což je skoro desetkrát více než v roce 2012.



Vše změnila pandemie koronaviru a uzavření hranic turistům. Už v březnu, kdy jsem Naru navštívil, byla jejich nepřítomnost citelně znát. Na zahraniční návštěvníky nespoléhalo jen hospodářství celého města, ale také jídelníček jelínků. Místo odpočívání v centru města, v parku a poblíž památek se začali vydávat za potravou přímo do vlakových stanic, obytných čtvrtí či do lesů v okolí Nary, k radosti i nelibosti místních. 

Návrat k přirozené potravě ale přinesl pozitivní vedlejší efekt – jelínkům se výrazně zlepšilo zažívání. Během nejrušnějších turistických sezón byli sudokopytníci překrmováni, o to více pak pili. V extrémních případech spolykali i igelitové sáčky. Samotné senbei pak nemají kdovíjak vysokou nutriční hodnotu, zvířata proto trpěla průjmy a dalšími zdravotními problémy, uvedl pro deník Asahi Šimbun předseda nadace, která se stará o ochranu narských jelínků. Důkazem, že stav jelínků spěje k lepšímu, jsou podle něj méně zapáchající a „tvarem téměř perfektní“ jelení bobky, ať to pro někoho zní jakkoliv nevábně. 

Místní se ovšem obávají, že se zvířata mohou vydat dál mimo centrum či město natrvalo, což by podle tamějších podnikatelů citelně podlomilo celou ekonomiku Nary. Experti si jsou nicméně jistí, že se s návratem turistů do města vrátí i jelínci do parků. 

Zdroj: The Guardian, Asahi Šimbun, vlastní
FOTO: Viet Tran