ASIANSTYLE

Endemit je rostlina nebo živočich, který se vyskytuje jenom na jediném místě na celém světě. Takovým příkladem může být koala medvídkovitý v Austrálii, panda velká v Číně nebo váleček český v České republice.

V Japonsku také najdeme spoustu zajímavých endemitů.

Jako prvního z nich uvedu tzv. „velkou pepřovou rybu“ オオサンショウウオ科 (ósanšóóka), která získala svůj název kvůli své specifické metodě obrany. Když se cítí ohrožena, tak vydává ze svého těla pach připomínající japonský pepř. Musíme ale zdůraznit, že tato ryba není ve skutečnosti ryba, ale velemlok japonský, a je to druhý největší velemlok na světě. Tohoto 1,5 metrového obojživelníka můžete potkat v noci (během dne není aktivní) v chladné vodě, kde se pomocí svých nozder a svého dokonalého čichu prodírá řekou, aby mohl najít nějakou kořist. Na první pohled na nás může působit trochu neobratně. Na pohled druhý pravděpodobně také. Jeho pahýlovité končetiny mu šikovnost doopravdy nezajišťují.



Podle mne velmi roztomilým a pro Japonsko typickým zvířetem, jež je zároveň endemitem, je serau malý. Nelze jednoznačně říct, co to je. Kdybych měla za úkol ho popsat, tak bych pravděpodobně řekla, že vypadá jako kříženec kozy a jelena. Podle výzkumu ale nemá s jelenem nic společného. Serau údajně patří k podčeledi ovcí a koz, je příbuzný kamzíka a gorala. Serau malý dosahuje maximální váhy 45 kg a v kohoutku neměří více než 75 cm. Snad nejúžasnější na nich jsou malé 10 cm růžky a krásné velké oči. Najdeme je v japonských horách nebo v jehličnatých a smíšených lesích na ostrově Honšú, Šikoku a Kjúšú. Výborně šplhají a skáčou.





Jedním z prvních japonských slovíček, které jsem se naučila, bylo slovíčko さる - 猿 (saru), což japonsky znamená opice. Velmi ikonickým obrázkem jsou rozkošné chlupaté opice s červenými tvářičkami, které se velmi rády vyhřívají v japonských onsenech. Tito miláčkové jsou tzv. 日本猿 (nihonzaru) (dosl. překl. japonská opice) - česky jim říkáme makakové červenolící. Jsou jediným druhem primáta, kromě člověka samotného. Jsou schopné odolávat velmi nízkým teplotám a dokážou se prohrabat vrstvou sněhu silnou 1,5 metru. Tělo makaků červenolících měří 50-75 cm. Samice váží kolem 9 kg, samec 11 kg.



Dalším japonským endemitem, tentokrát ze světa rostlin, je javor shirasavánský, který najdeme v horských lesích na ostrově Honšú a Šikoku. Velmi často je zaměňován s javorem japonským kvůli podobnému tvaru a zlatavému zbarvení listů. Není moc vysoký. Maximálně dorůstá 15 metrů. Jeho kůra je šedivohnědá a hladká. Tento strom je velmi odolný vůči mrazu, díky čemuž patří do 5. zóny odolnosti. Nebude si vůbec stěžovat, když ho necháme pohlcovat paprsky letního světla. K svému růstu nutně potřebuje vlhkou půdu, špatně snáší sucho.

Na ostrově Honšú opět najdeme další japonský endemit, smrk koyamův, který dorůstá do výšky 20 metrů a průměr jeho kmene může mít 1 metr. Kůra je šedohnědá až černohnědá a u starších exemplářů rozpraskaná do šupin. Ve volné přírodě najdeme jen stovky jedinců. Smrk je ohrožován tajfuny, a proto podle IUCN (International Union for Conservation of Nature) (česky: Mezinárodní svaz ochrany přírody) patří do jednoho z nejvíce kriticky ohrožených druhů.

Posledním endemitem, kterého vám představím, bude smrk lesklý. Jedná se o 30 metrů vysoký jehličnatý strom, jehož kůra je šedohnědá, drsná a rozpraskaná do šupin. Vyhledává spíše vlhké oceánské klima a roste zpravidla ve vulkanických podkladech. Je prakticky rozšířen po celém Japonsku, na ostrově Honšú, Šikoku a Kjúšú.

Jak vidíme, v Japonsku najdeme spoustu zajímavých živočišných druhů, které nás okouzlí svou vyjímečností, nebo rostlin, kterých si pravděpodobně obyčejní smrtelníci (jako já) ani nevšimnou.