ASIANSTYLE

Než se dostaneme k zajímavějším aspektům saké v Japonsku, tak si potřebujeme ujasnit jednu čistě jazykovou záležitost. Saké neboli správně japonsky 酒 (sake) není rýžové víno, ale pojmenování pro alkohol celkově - sake tedy znamená alkohol. Jestliže byste si chtěli dát rýžové víno, tak byste museli požádat o 日本酒 (nihonšu).

Všechno začalo nejstarším náboženstvím šintó, ve kterém je alkohol velmi důležitou součástí některých náboženských obřadů např. sansankudo - během tradiční šintoistické svatby, když pár rituálně vypije saké z kalíšků šuki. Když se ale v Japonsku objevil buddhismus, tak se také několikrát objevily pokusy potlačit tuto silně zakořeněnou kulturu pití, ale jak vidíme, nepodařilo se to.

V dnešní době se kultura pití hlavně projevuje v životě pracovníků japonských firem (kaiša), kteří se po náročném dni stráveném u počítače nebo v kanceláři, jdou společně napít do baru a potom se vrací domů prvním ranním vlakem. Této události se říká 飲み会 (nomikai) a jedná se o velmi důležitý aspekt větších koncernů, který je úplně běžný. Na případné opití se nehledí vůbec špatně - nevadí to tedy spolupracovníkům ani nadřízeným, ale nelíbí se to samozřejmě lidem, které tito opilci, ať už na ulici nebo ve vlaku, obtěžují. Tato sešlost je v podstatě považována za povinnou, jelikož ten, kdo nepůjde s ostatními na nomikai, tím tak narušuje harmonii své skupiny. Tím se uzavírá jakási tichá, nikdy nahlas nevyslovená smlouva, že všichni, kteří se zúčastní nomikaie a drží v ruce sklenku, tak patří do určité uzavřené skupiny lidí (spolupracovníci jedné firmy), a lze tedy říci, že platí pravidlo: Co se stalo v kaiši, zůstává v kaiši.

Fenomén japonské kultury pití ale spočívá ještě v něčem úplně jiném. Spousta lidí chválí Tokio za obrovskou rozmanitost barů s různými druhy alkoholu z celého světa, a proto se hlavní město Japonska proslavilo jako jedno z nejlepších míst pro pití alkoholu na světě. Máte možnost si na jednom místě dát britskou pintu nějakého Guinness nebo Kilkenny, ochutnat skvelý bourbon Four Roses, který mimochodem dnes patří do japonské Kirin Company, nebo makgeolli, což je specifický druh korejského rýžového vína. Lidé v obrovských skupinách (třeba i 15 osob) jdou společně do jednoho z tokijských barů ochutnat různé alkoholické variace.

Mezi zajímavější typické japonské alkoholické nápoje patří např. džizake, což je svého druhu craftované nihonšu - něco jako craftovaná piva v České republice. Potom tady máme šóčú, které se rozděluje do 6 hlavních podskupin a každé se liší použitými ingrediencemi - ty se spíše podobají středoevropským pálenkám. Dalším zajímavým typem alkoholu je tzv. amazake - velmi sladké a jemné zároveň, které se pije především během březnového macuri.

Můžeme tedy říct, že japonská kultura pití se velmi vyvinula a poskytuje potěšení pro všechny chuťové buňky na světě, ať už máte rádi tvrdý, slabší, hořký nebo sladký alkohol.

ZDROJ: BUNTING, Chris. Drinking Japan: A Guide to Japan's Best Drinks and Drinking Establishments. North Clarendon: Tuttle Publishing, 2011. ISBN 9784805310540.