ASIANSTYLE

Letos jsem byla na Animefestu podruhé a tak jsem také trochu srovnávala. Musím říci, že tentokrát jsem si mnohem víc užila programu, stihla víc věcí a nikde nebloudila. Nabídka asijských dobrot byla bohatější a atmosféra stejně skvělá jako loni. Moc mě potěšily magnetky na památku, program a vizitky pro press. Náramky byly letos také parádní a já hrdě celý den nosila ten pro vědmy. Musím ocenit, že si organizátoři dávají tak záležet a věnují se Animefestu naplno. 

Jakmile jsem dorazila a setkala se s ostatními redaktory Asianstyle, dostala jsem díky Verči (AngryDaeguni) příležitost krátce vyzpovídat členku hlídky Milenu, která vystupovala pod jménem Žvejka HubaBuba. Rozhovor bude jistě zajímavý i pro vás. My za něj samozřejmě Mileně děkujeme.



Co je povinností hlídky?
Povinností hlídky je dávat pozor na návštěvníky a hlídat, zda třeba někdo nekrade. Pokud máme například v rotundě frontu, tak koordinovat lidi ve frontě a postupně je pouštět do sálů. Prostě dohlížet na návštěvníky.

Jak ses k této zajímavé činnosti dostala?
V roce 2017 jsem byla na Animefestu jako návštěvník a když se blížil další ročník (2018), vyšlo najevo, že chybí lidi na natáčení scének. Tak jsme se s kamarádkou přihlásily, natáčely jednu scénku a následně jsme dostaly nabídku, zda se nechceme přidat k organizátorům. Řekly jsme si, že to zkusíme, že nás to třeba chytne. Mě to chytlo moc a tak jsem tu už druhým rokem jako organizátor. Moc mě to baví a užívám si to.

Která část programu Animefestu se ti nejvíc líbí a co tě nejvíc zaujalo?
Nejvíc mě zaujaly převážně přednášky, které se týkají Japonska, např. 2. světová válka z pohledu Japonska, a pak mě zaujala i přednáška o tom, proč (ne)jet do Koreje. Letos jsem se dostala i na Festdance, který jsem si opravdu užila. 

Kdybys měla porovnat tento a minulý ročník, který ti připadne lepší (nebo horší) a v čem?
Minulý rok jsem byla vlastně ještě nováček, tak jsem si to moc neužila a byla jsem strašně nervózní, ale tento rok mám už nějaké zkušenosti, tak už vím, jak na lidi a jak mám pomáhat ostatním, třeba nováčkům, proto mohu říci, že tento rok zatím vypadá dobře. Chyb je méně, program nestojí, žádné záseky, jde to jak má.

 

Jak už jsem řekla, letos jsem toho stihla víc, ale také jsem tak nějak poletovala a nasávala atmosféru chvíli tam a pak zase tam. Neodolala jsem ani nákupnímu šílenství a koupila si řetízek s hvězdičkou u velmi šikovné slečny Dori, jejíž výtvory najdete zde a také ochutnala lahodný mandarinkový nápoj u stánku s japonskou keramikou. Chtěla jsem stihnout umění Ikebany, ale nakonec jsem viděla jen výsledky. Bavilo mě poznávat nové lidi, potkávat a fotit opravdu dokonalé cosplaye a objímat se s plyšovými furry.

Vždycky mě zajímaly gejši a jejich život, může za to kniha od Arthura Goldena, tak jsem si nemohla nechat ujít přednášku Gejša: Tajemství za stěnami čajovny, kterou Nela „Newi“ Netková velmi důkladně zpracovala. Její výklad byl zábavný a kolikrát zapojila i publikum. Ochotně odpovídala na otázky a dokázala zaujmout. Nejvíc mě bavila část týkající se líčení, účesů a oblékání gejš. Překvapil mě fakt, že čím starší gejša, tím méně make-upu a více přirozené krásy. Také se mi líbilo, že přednášející využila fotografie, videa a kresby. Pustila nám například hru na shamisen. Po této přednášce jsem musela jet domů a přiznám se, že se mi svět anime vůbec nechtělo opouštět. V každém případě jsem rozhodnuta vyrazit na Animefest i příští rok.

Byl to historicky první Animefest, kterého jsem se účastnila. Na brněnské výstaviště jsem přijela okolo desáté hodiny ranní a hned mě čekala první překážka - vstup do areálu. Nejdříve jsem zkusila hlavní vstup, ale to bych nebyla já, aby se podařilo něco na poprvé. Takže jsem byla přesměrována k bočnímu vchodu, kde mi milí členové organizačního týmu dali roztomilou magnetku a cedulku press. Také jsem si vzala festzin a program, aby mi nic zajímavého neuteklo. 

Měla jsem velká očekávání a ta se mi také vyplnila. Všude pobíhali návštěvníci a vystupující v cosplayích. Jak jsem čekala, převažovaly cosplaye postav z Boku No Hero Academia a překvapivě frčely i zvířecí onesie. Atmosféra celého festivalu byla uvolněná, zato program byl pěkně nabušený a člověk nevěděl, kam jít dřív a jakou aktivitu podniknout jako první. Na výběr bylo hraní na konzolích a PC, soutěžení v hudebních hrách, kreslení na špičkových tabletech Wacom, focení zkušenými fotografy a mnoho dalšího. Prostě mi z toho všeho pěkně třeštěla hlava a já nevěděla, kde mi vlastně stojí. Ale užila jsem si to naplno a těším se na příští ročník.

Původně jsem měla v plánu navštívit spoustu přednášek, ale protože jsem měla v plánu trošku moc aktivit, tak jsem byla nakonec ráda, že jsem se spokojila s přednáškou nazvanou Doll Photography. Bravurně se jí zhostila Catalina Bordoy ze Španělska, kterou možná někteří znáte pod přezdívkou Orchid Dolls. Je součástí projektu Figubo soustředícího nejlepší fotografy japonských bishoujo figurek a panenek, které byly zejména inspirovány anime, řadí se mezi nejlepší evropské fotografky BJD panenek, měřítkových panenek a nendoroidů a na portále MFC má za sebou tři desítky nejlepších fotek dne. Nejprve se nám slečna představila a poté jsme se pustili do aranžování scény. Vytvořeno bylo prostředí s gamerkou Glitch, které mělo spoustu vychytávek a doplňků. Na klíně měla notebook, na uších velká sluchátka a osvětlení notebooku simulovala žárovka na drátku. Poté se pořídilo několik snímků, z nichž se následně vybrala jedna nejlepší.

 

Dále si na své přišli grafici a nadšenci do úprav fotografií. Nejdříve se z fotky ve Photoshopu ořízly zbytečné části, pak začalo pravé kouzlení. Zaostření očí, retuš nosíku, retušování loga na notebooku a mnohem, mnohem více úprav, které jsou prostě nezbytné. A navíc bezztrátově, takže jsme vždy mohli začít znovu, kdyby se nám něco nepozdávalo. Výsledná fotografie opravdu vyzařovala pravou gamerskou atmosféru. Aby ne, slečna sama přiznala, že má vystudovaný grafický design a že ji právě nejvíce baví upravování výsledných fotek. Dále se konalo krátké Q&A, během kterého jsme se třeba dozvěděli, že celé aranžmá s panenkou stálo něco okolo 600 eur, což je zhruba 15500 Kč. Není to levný špás že? Ale když vezmeme v potaz, že dobré pozadí vytvoříte doslova z čehokoliv, tak je cena panenky už jen detail. Přednáška mi dala do budoucna další zkušenost s profesionálním focením a úpravami ve Photoshopu, kterou jistě moudře využiji. Přednášející vše detailně vysvětlovala a já si přednášku moc užila. Také jsem poté zašla na menší výstavku fotografií panenek, která byla na chodbě.
 

 
 

Na Animefestu bylo tolik lidí, že jsem tomu ani nemohla uvěřit. Všechny cosplaye byly velice povedené a já se jich nemohla nabažit. Velice se mi líbily i místní stánky, kde jsem jako obvykle nechala spoustu těžce vydělaných peněz. Ale stálo mi to za to. Nejvíce mě potěšil malý gachapon s kapslemi, který měli v jednom stánku. Gachapony jsou v Japonsku stále hitem a v kapsli najdete opravdu cokoliv od kočičích čepiček po miniaturní barevná hovínka. Já jsem ve své kapsli měla roztomilý hrášek a samolepku králíčka s hodinkami. Dále jsem dlouze kroužila okolo stánku české firmy Hololatex, která se specializuje na obojky z PVC a latexové oblečky. Nejen že jsem si koupila jeden pěkný obojek s rolničkou, ale dokonce jsem ukořistila fotografii s roztomilou Kameko Epitaph, jednou z členek týmu Hololatex. Poté jsem si ještě pořídila plyšového pejska shiba inu, plakát One Punch Man a znovu jsem se shledala s Wylfi, autorkou roztomilých tučňáčků, které jste mohli spatřit i na letošním ročníku Lustr, který se věnuje umění. Festival se tedy opravdu vydařil a já se těším na další ročník.

  
 

Můj další den na Animefestu začal v 10:30, když jsem vstoupila do Rotundy na vystoupení japonské skupiny Samurai Sword Artist Kamui, které představitelem je Šimaguči Tecuró. Ten se proslavil stvořením choreografie bojů pro Tarantinův film Kill Bill. Během krátkého rozhovoru se dozvídáme, že jeho skupina již existuje 28 let a nejvíc ho inspirovalo japonské divadlo kabuki a tradiční japonský šerm. Potom nám pán Šimaguči prozradil detaily z natáčení filmu Kill Bill - herci prý byli velmi ochotní a rádi spolupracovali. Největším překvapením byla pro mne zpráva, že manželka známého choreografa je zpěvačkou, nazpívala jednu píseň pro Attack on Titan a již tento týden má koncerty, které se budou konat ve Francii a Německu.





Celé představení začalo klasickou hudbou z Kill Billu a člověk si ihned dokázal vybavit tu skvělou napínavou atmosféru krve, pomsty, kung fu a japonského šermu. Skvělá show, která rozbušila srdce každého v sále. Odvážila bych se možná i říct, že to byla ta nejpravdivější tříšť japonskosti přímo na jevišti. Pro mne od malička bylo Japonsko zemí odvážných bojovníků a bojovnic, kteří toužili po spravedlnosti potažmo pomstě a svými ostrými meči dokázali porazit každého protivníka. Dětská představa, která nejspíše v mém podvědomí přetrvává dodnes. Samozřejmě vím, že Japonsko je rozmanitější, ale nějaká část mne, nějaká moje představa, byla uspokojena.

Potom následoval krátký workshop, kdy diváci měli možnost si na vlastní kůži vyzkoušet, jak vypadá procvičování takové bojové choreografie. Hned poté bylo poslední vytasení meče, několik uměleckých švihů a krátké zakončení celého představení.

Následně se konaly ukázky jednotlivých způsobů útoků, technik seků (kendžucu) a tasení meče. Obětí ostrého meče (šinken) byla bambusová rolka tatamiomote, která má údajně stejný odpor jako lidské tělo. Během tohoto představení byla dokonce vyvrácena mylná představa mnoha lidí, že katana je tak ostrá, že je schopná rozpůli padající šátek. Tohle je tedy lež, ale je dostatečně ostrá, aby se ní člověk oholil. Měli jsme také dokonce možnost sledovat krátké souboje zdatných bojovníků, kteří nám ukázali, jak by vypadaly skutečné boje samurajů.

Poté jsem šla se známými do Deskoherny, kde jsme měli možnost vyzkoušet si velmi esteticky vypadající deskovou hru. Neznáte ji, a už rozhodně ji neumíte hrát? Nebojte! Jsou tam lidé, kteří vám doporučí nějakou zajímavou deskovku a dokonce vám i vysvětlí i pravidla. Já jsem s mými kamarády vyzkoušela hru Azul a každý z nás vytvořil krásnou mozaiku.

 

Potom jsme se rozhodli najíst. Já třeba ochutnala taijaki s fazolemi azuki a bylo to naprosto výtečné. Kromě toho jste mohli zkusit ramen, moči, daifuku i jiné druhy japonských sladkostí (wagaši). Kromě toho jste si mohli pořídit trika s nejrůznějšími postavami z anime a také spoustu dalších velmi originálních kousků oblečení a ozdůbek.

Následně jsem v 18:30 šla na přednášku Gejša: Tajemství za stěnami čajovny, na které Nela „Newi” Netková vyprávěla o životě profesionální japonské společnici. Nebudu již přesně popisovat detaily, jelikož již o tom psala kolegyně, a popíši pouze můj dojem z této přednášky. Téma bylo velmi rozsáhlé, takže zpracovat takové obrovské množství materiálu bylo určitě problematické, ale podle mého názoru jsme se dozvěděli o gejšách všechno nejpodstatnější.

Za mne další velmi povedený a atrakcemi nabitý den na Animefestu.

Animefest jsem nikdy nebral jako festival, kde člověk navštíví mnoho přednášek, spíše jen pár vybraných. To se taky projevilo na mé návštěvnosti přednášek. Většinou jsem je neviděl celé a jediné, co jsem viděl celé, bylo vystoupení Kamui - The Samurai Sword Artists. Šlo o vystoupení souboru Kamui z Japonska, kdy předváděli bojové samurajské scény s jistou dávkou jevišťnosti. Vše, co bylo k vidění, krásně popsala kolegyně výše.

Pro mě je animefest spíše o pokecání si s cosplayery, obejítí všech stánků a zajímavostí s přáteli, a letošek nebyl ani zdaleka výjimkou. Popovídal jsem si se známějšími i méně známějšími cosplayery, pořídil pár selfies a dál brouzdal po výstavišti, zkrátka jako vždy. Kamarádce jsem také dával lekci v shogi, což je taková japonská šachová varianta. Dle mého názoru se jedná o jednu z nejzáživnějších variant šachů a naučit se hrát shogi dobře zabere hodně času. Sám v tom nejsem nijak moc dobrý, ale naučit jsem to kamarádku snad nějak naučil, dokonce ji to i celkem bavilo, takže jsme potom zkusili ještě tři další partie.

 

Sobota byla i ve jménu návštěvy míst mimo výstaviště a to třeba i nedalekého Bistra Ramen, kde vaří skvělý ramen, kteý jsem bohužel ani nedojedl, jak jsem byl ze snídaně najezený. Večer se šlo na afterpárty. Animefest Asianstyle Afterparty se konala již čtvrtým rokem a znovu nezklamala. Jedna stage plná K-Pop songů a vystoupení, druhá stage plná J-Rock/Pop či anime songů a následně i nějaké té tvrdší taneční muziky. Do konce párty jsem však nevydržel, neboť jsme se s přáteli vydali do brněnského Yume Anime Baru. Docela zajímavý zážitek...

Pokud bych měl nějak letošní animefest hodnotit, tak jedině kladně. I když jsem v pátek dorazil docela pozdě a v neděli odjížděl poměrně brzo, tak jsem si letos tento festivalový skvost užil snad nejvíce ze všech tří návštěv, co jsem zde podnikl. Organizátorům patří veliký dík a snad se uvidíme i za rok.

V sobotu jsem nejdříve šla vyzvednout hotovost, protože jsem měla v plánu hodně utrácet. V pátek v pavilonech ještě nebyli žádní prodejci, a tak bylo jasné, že žně začnou v sobotu. Prvně jsem omrkla, co se tak prodává. No, snad všechno. Od psacích potřeb z Japonska, přes anime hrnečky, plyšáky, plakáty, figurky, oblečení po keramiku a katany. Po projití všech polí jsem se s Eunkou a Terkou účastnila rozhovoru se spoluorganizátorkou festivalu. Pak jsme šli s Anež (anya0305) a Kájou (Razjela96) do Ramen Brno, kde měli podávat speciální ramen ku příležitosti Animefestu. Byl to Naruto Ramen a opravdu mi moc chutnal. 

Po něm jsem zašla na přednášku Svět japonských idolů, kde jsem se dozvěděla zajímavé informace o japonském popu obecně, jeho konceptech, a potěšily mne i ukázky zástupců jednotlivých konceptů. 

 

Následovala nákupní horečka, ve které jsem si pořídila keramickou mističku na rýži s obrázky kočiček, ručně šitou plyšovou chobotničku, klíčenku s kočičkou Chi z anime Chi's sweet home a jako pravá Starlight (členka fanclubu stejného jména korejské popové skupiny VIXX) jsem musela mít přívěsek s hvězdičkou. 

Z dalších přednášek jsem nemohla vynechat Gejša: Tajemství za stěnami čajovny. Také jsem se těšila na přednášku o Hikkikomori. Ta ale byla zrušena, a tak jsem se šla podívat na epizodu anime Vzestup hrdiny štítu. Hlavním hrdinou je Naofumi Iwatani, který byl povolán do světa hrdinů. Byl zvolen jako hrdina Štítu a společně s hrdinou Meče, Kopí a Luku má brát království proti katastrofám, jež jej sužují. Bohužel na Iwataniho se pověsí prolhaná a zákeřná žena předstírajíc dobrotu a snahu pomoci. Později ho zradí, okrade o veškeré věci, co s sebou má a obviní ho z pokusu o znásilnění. Jako by to nestačilo, je to dcera samotného krále. Iwataniho se pak všichni straní a je nucen trénovat sám, a horko těžko si vydělává, aby se nějak uživil. Od okamžiku, kdy si koupí otroka, polo-člověka Raphtalii, se však karty začnou obracet. Domů jsem se vrátila vyčerpaná zážitky, a moc šťastná. Už se těším na další Animefest.

 

Na výstaviště jsem dorazila spolu s Eunkou, se kterou jsme se sešly na nádraží. Po příchodu na výstaviště jsme se setkaly s Terkou a dalšími redaktory. Já jsem ještě cestou šla vyzvednout nazgûla, tedy mého bráchu v cosplayi, a pak jsem se připojila k ostatním. Chvíli jsme všichni byli v A1 vedle promítání, pak jsme se odpojily od nazgûla a šly si projít stánky. Koupila jsem si výherní lísteček, za který jsem získala dvě placky Blackpink. Pak jsme s Verčou (AngryDaeguni) a Kájou (Razjela96) vyrazily na ramen do Ramen Brno, kde jsme se setkaly s Kubou (DEADiX) a daly si specialitu dne - Naruto ramen. Pobavil mě návod na konzumaci ramenu, který ležel na každém stole, hlavně jeho poslední kroky - lehněte si na podlahu a rozplačte se. Po obědě jsme se vydali zpět na výstaviště. Zastávka na kafe ovšem u nás, závisláků (nebo teda spíš mě, závisláka), nemohla chybět.



Když jsme dorazili zpět na výstaviště, rozdělili jsme se a já se vydala k fontáně, kde měl probíhat K-Pop random dance, organizovaný Nikol z CZHW flashmob týmu. Zpočátku se vyskytly nějaké technické problémy, ale pak vše dobře dopadlo a random dance proběhl a dopadl dobře. Dokonce jsem si i střihla neplánované taneční sólo, protože se jednou stalo, že jsem na jednu písničku šla tančit sama. Po skončení random dance jsem se ještě procházela areálem, znovu si prošla stánky, zakoupila skvělého Animefest dráčka, chvíli se posadila v A1 a sledovala stream z rotundy a pak jsem šla ven a dala si kafe, protože jsem měla moc krve ve svém kofeinovém systému. Cestou jsem rozdala několik objetí několika furríkům a lidem s cedulemi free hug a s furríky jsem se i vyfotila (a fotila jsem i je samotné). Také jsem potkala pár kamarádek, se kterými jsme si dobře popovídaly a daly si jídlo. Pak už byl čas běžet na tramvaj, abych stihla autobus. Sice jsem na Animefestu moc dlouho nepobyla, ale za ten čas strávený tam jsem si skvěle odpočinula, načerpala síly, potkala spoustu super lidí a moc si čas strávený na Animefestu užila. Příští rok určitě plánuji jet na Animefest znovu.

  

Sobotní program začínal od samotného rána na plné obrátky. Už od 9 ráno začínala přednáška Jany „Yuffie“ Kilianové. Jako v minulých letech, i letos si na úvod své přednášky připravila krátký úvodní film ke své letošní přednášce o historii pirátství ve videoherním průmyslu. Přednáška byla v Rotundě, takže je možno zhlédnout ji již nyní. V rámci víkendového AF mělo speciální otevírací víkendový provoz i nové otevřené bistro Ramen Brno v centru Brna. Od Jiřího „Pratcho“ Vyzourka byla možnost se dozvědět, s čím se zakladatelé tohoto podniku museli potýkat a co ve snaze otevřít takto specifický zážitek se snahou zachovat autenticitu a zkušenosti nasbírané v samotném Japonsku, ale současně za použití lokálních surovin pro naší chuťovou paletu, překonat.

Během sobotního dopoledne byla třeba možnost zhlédnout vystoupení s praktickými ukázkami pana Tecuróa Šimagučiho, jehož práci jste mohli vidět ve formě choreografie Kill Bill, bojových scén a vystoupení jeho souboru Kamui - The Samurai Sword Artists. Překlad během vystoupení zprostředkovával pan Jakub Zeman, který v druhé polovině vyhrazeného času představil ukázky Hakuzan dódžo a praktické ukázky technik, kterým se věnují. Diváci nepřišli zkrátka ani co se týče sekání rohoží japonským mečem tamešigiri.

Další z mnoha přednášek byla od každoroční přednášející stálice v české anime komunitě,Tadeáše „Meon“ Jojka, s názvem Jak si plnit sny pomocí anime. V přednášce byli představeni tvůrci anime a samotné anime, která můžou pomoct divákovi setrvat v realitě a ne realitu překonat. Během přednášky se dotknul i tématu hikikomori. Nechyběla ani možnost dozvědět se, co se na diváka letos valí za anime. Každé anime bylo okomentováno československými velikány Janem „hintzu“ Horgošem, Pavlem „Grek1“ Chmelem nebo Oliverem „MrTigerHD“ Černickým.



Velice zajímavým panelem bylo setkání hlavních organizátorů předních conů pořádaných v ČR a SR, jako jsou Advík, Akicon, Animefest nebo Comics Salon & AnimeSHOW. I tento panel se konal v hale A2 na studio stagi a hlediště bylo téměř plné. I zde byla možnost klást otázky jednotlivým hostům. Jedním z témat, o kterých se hovořilo, bylo stravování a úroveň nabízeného jídla v rámci jednotlivých conů. Letošní organizátory musím pochválit za výběr gastro partnerů působících na conu, zejména za šíři od české klasiky až po specifické speciality.



Účastníci měli možnost se setkat a případně si nechat zodpovědět otázky od lidí, kteří mají vlastní zkušenosti s cestováním a bydlením napříč Asií, ať v rámci vzdělávacích pobytů nebo pracovních projektů. Příkladem byly sobotní přednášky od Zdeňka „Varo“ Váni, zaměřené na Japonsko a japonskou firemní kulturu, Proč (ne)jet do Jižní Koreje od Anny „Kim“ Greplové a Moniky „Polli“ Hálové nebo třeba přednáška o Indonésii od Michaely „Misha“ Boškové. Každý z těchto přednášejících má vlastní osobní zkušenosti s danou zemí, takže účastníci měli jedinečnou možnost dozvědět se něco nového.

FOTO: Razjela96/asianstyle.cz, Jiry, Eunka/asianstyle.cz, TerkaS/asianstyle.cz, angrydaeguni/asianstyle.cz, Barbora Malíková, anya0305/asianstyle.cz