ASIANSTYLE

Posílání zpráv v Japonsku má velmi dlouhou tradici. Dočteme se o tom i v sérii knih z období Heian (794 –1185) o princi Gendžim, který všem svým milenkám a dvorním dámám posílal vroucné láskyplné básně a ty mu pak velice rády odpovídaly a nabídly mu svou rozkoš.

Dopisy v Japonsku, ale nesloužily pouze k nenápadnému, velice básnickému vyjadřování lásky nebo k sexuálním nabídkám. Co se týče některých historických důkazů, tak existují dopisy a zásilky šlechtických rodů z období Kamakura (1185–1333), které nám říkají, že tehdejší kurýři na koních byli schopni během sedmi dnů překonat vzdálenost 500 km (tj. mezi sídlem císaře v Kjótu a sídlem šóguna v Kamakuře). Potom ji dokonce dokázali zkrátit a celá cesta jim trvala pouhé čtyři dny. Již ve 13. století bylo zřízeno pravidelné poštovní spojení Kjóto - Jih Japonska (a opačně), a to dokonce na ostrov Kjúšú, kde se nacházel pro Japonsko velmi důležitý strategický bod - Dazaifu.

V období Edo (1603–1868) už byl systém poštovních spojení velmi propracovaný, jelikož se objevili pěší kurýři (říkalo se jim hikjaku dosl. létající nohy), kteří pracovali ve dvojicích. Organizace jejich práce byla následující - jeden kurýr chodil (spíše běhal) s těžkým truhlíkem na holích, v němž byly balíky, a hned vedle něho byl druhý, který ho vystřídal, jakmile byl jeho kolega unaven. Po 30 km se nacházela poštovní stanice, kde byla další dvojice. Ta od nich truhlík na holích převzala a běžela dále. Trénovaní hikjaku dokázali běžet dokonce 10 km/h, takže přeprava zásilky z Kjóta do Eda trvala asi kolem 90 hodin - v "expresním" tempu kolem 60 hodin. Ale nejdůležitějším mezníkem v dějinách japonské pošty je rok 1664, kdy si obchodníci z Ósaky otevřeli vlastní spojení mezi Ósakou a Edem, a díky tomu byly poštovní služby konečně zpřístupněny i pro neurozené.

V období Meidži (1868–1912) byl jednou z prvních inovacích převzatých ze Západu právě evropský poštovní systém, neboť poštovní spojení spojení vytvořené obchodníky bylo velmi drahé a opravdové "zlidovění" pošty začalo až vydáním první japonské poštovní známky v roce 1871.



Jak vypadá japonská pošta neboli 郵便局 (júbinkjoku) v dnešní době? Půjdete na poštovní stanici a budete mít připravených ¥82 (17 CZK) - v případě, že chcete poslat dopis normálně a ne např. doporučeně. Následně požádáte o 切手 (kitte) poštovní známku a 封筒 (fútó) obálku, kam na přední stranu napíšete adresu japonsky nebo anglicky.

Typická japonská adresa může vypadat následovně: 〒106-0044東京都港区東麻布1-8-1 ISビル4F GPlusMedia. Pojďme si ji tedy trochu rozluštit.

〒 = symbol pošty v Japonsku
106-0044 = poštovní směrovací číslo
東京都 = prefektura - Tokio
港区 = konkrétní část prefektury tzv. (ku) - Minato
東麻布 =  čtvrť - Higaši-Azabu

1-8-1 = specifikace místa; v Japonsku totiž nejsou ulice, které známe z Evropy, a proto je nutný nasledovný systém konkretizace - tím chci tedy říct, že město je rozděleno do čtvrtí, a ty jsou opět rozděleny do ještě menších kousků - pomocně jim můžeme říkat čtvrti - čtvrti.

1 = čo neboli kód čtvrti - čtvrti
8 = ban neboli číslo - další dělení, tentokrát čtvrti - čtvrti
1 = číslo budovy
IS ビル4F = název budovy a patro

V anglické verzi by to vypadalo následovně: GPlusMedia IS Bldg. 4F, Higashi-Azabu 1-8-1 Minato-ku, Tokyo 106-0044.

Máte tedy napsanou adresu, nalepenou známku a můžete již bez obav poslat svůj dopis nějakému svému japonskému kamarádovi, který bydlí na druhém konci Japonska.

ZDROJ: JANOŠ, Jiří. 99 zajímavostí z Japonska. Praha: Albatros, 1984. ISBN 13-824-84. 
gaijinpot.com