ASIANSTYLE

Pan Kang má 39 let a vlastní čistokrevného pomeraniana Sancha. Z každé služební cesty mu přiveze nějakou hračku a na Nový lunární rok ho obleče do nového oblečku a vydá se s ním navštívit svou matku. Tu dokonce nazývá Sanchovou babičkou. Pan Kang a jeho žena říkají, že děti jsou příliš drahé a jejich výchova nese s sebou příliš velký tlak. Proto svou lásku a zájem dávají mazlíčkovi.

Nejsou zdaleka sami. Zverimexy a služby pro mazlíčky v Koreji jen kvetou, ovšem porodnost neustále klesá. Problémem jsou vysoké náklady na vzdělání a bydlení a extrémně dlouhé pracovní dny. Rodiče bývají pod tlakem, protože musí dítěti hradit vzdělání celé roky. Pan Kang prohlásil, že už tak mu stačí, že za Sancha měsíčně utratí okolo 100 000 wonů (1 915 czk).

Jihokorejci často pracují přesčas, trpí stresem a dělají jim starosti vysoké náklady na vedení domácnosti. Manažer společnosti Samjong, který vedl ekonomický průzkum, prohlásil: "Domácích mazlíčků přibývá, protože se stále více lidí rozhodlo, že nebudou mít děti nebo ani nevstoupí do manželství."

V roce 2018 vlastnilo domácí zvíře 28% korejských domácností, v roce 2012 jich bylo 18%. Průmysl zabývající se krmením a potřebami pro domácí mazlíčky z toho těží. Zákaznící jsou ochotni platit velké sumy už proto, že své chlupáče považují témeř za své děti. Nechávají se ovlivnit i vzhledem výrobku a reklamou. Například čistička vody pro kočky ve tvaru kaktusu je dvakrát dražší než obyčejná čistička, přesto se jich každý den prodají desítky, jak uvedl majitel jednoho zverimexu. A tak je to se vším. Dokonce i pohřební služby pro domácí mazlíčky jsou stále populárnější. 

Ano, Korejci se nebojí do svých chlupatých miláčků investovat. Přesto uvádějí, že je to stojí méně než péče o dítě. Divíte se jim? Co si o této problematice myslíte?