ASIANSTYLE

V Japonsku ale máme co do činění s úplně daleko rozsáhlejším dopadem než v ostatních zemích. Co s tím hodlají udělat?

Japonská ekonomika byla na začátku nového tisíciletí poměrně klidná. Problémy začaly s rokem 2008, když začala nejhlubší poválečná recese, kdy dokonce došlo k největšímu propadu HDP. V roce 2009 došlo k rekordně velkému poklesu exportu zboží a služeb, což také významně Japonsko ekonomicky ohrozilo. Krátkodobé oživení ekonomiky v roce 2010 ukončilo zemětřesení a tsunami v roce 2011, po kterém se Japonsko velmi rychle vzpamatovalo a všechno se víceméně normalizovalo.

Japonsko je pravděpodobně jedním z prvních států na světě, který již má vymyšlená opatření a řešení, která jim dovolí vypořádat se s rychle stárnoucí populaci a nestabilní ekonomikou. Nutné byly fiskální reformy např. zvýšení daní, omezování a úprava struktury veřejných výdajů a veřejný dluh v ekonomice s rychle stárnoucí populací. První změny začaly s rokem 2010, když politická strana DPJ přijala Novou růstovou strategii (s cílem splnit ji do roku 2020) - vytvoření 1,4 mln nových pracovních míst, zkvalitnění zdravotních služeb, posílení ekonomických partnerství, zaměření se na cestovní ruch, revitalizaci regionů a vývoj nových technologií.

Podle výzkumu WHO bude po roce 2060 až 40% japonské společnosti starší 65 let a průměrná délka života bude dokonce dosahovat 85 let. Dalším problémem, který těsně souvisí se stárnoucí populací je velmi nízká porodnost - 1,37 dítěte v roce 2009. Na základě statistik National Institute of Population and Social Security Research v roce 2030 budou na důchod jednoho seniora pracovat pouze dva lidi, co je pro jakoukoli společnost naprosto nepředstavitelné - v roce 1960 na důchod jednoho seniora pracovalo 11 lidí.

Tohle téma bylo i literárně zpracováno. Cucui Jasutaka v roce 2006 napsal velmi kontroverzní knihu Konec stříbrného věku. Cílem tohoto díla bylo upozornit celou japonskou společnost na obrovský problém stárnoucí populace. Námět byl totiž zpracován velmi morbidně. Máme totiž co do činění s Hunger Games, kde účastníci jsou senioři, kteří se vzájemně vyvražďují, aby si mohli vybojovat klidný život - pouze jeden z každé čtvrti mohl přežít. V knize tato tzv. Stříbrná bitva byla velmi populární a dokonce byla promítána v televizi, co se mohlo trochu podobat Big Brother, ale mnohokrát drastičtější. Důkladné popisy vražd a dosti vulgární jazyk můžou buď čtenáře zaujmout, nebo odpudit. Jedna věc je ale jistá. Určitě to narušilo japonskou společnost a více upozornilo již dříve si tohle všechno uvědomující vládu na blížící se velkou populační krizi.

Dnes se Japonsko snaží tento problém vyřešit různými způsoby např. změnou migrační politiky, která se snaží nalákat gaidžiny (cizince) jakožto náhradní pracovní sílu, která by částečně mohla ulehčit život dospělým Japoncům, kteří již vydělávají na důchody seniorů. Dlouhodobá opatření, která vláda postupně uplatňovala jsou jedinou nadějí, která zbývá japonské společnosti. Podle mého názoru je ale základem zjistit, že problém existuje. Jakmile se zjistí jeho existence, lze ihned vymyslet nějaká opatření, co si myslím, že se rozhodně japonské vládě podařilo. Otázka spíše zní, jak tyto reformy budou fungovat v praxi. Tohle se ale dozvíme až za pár let.


ZDROJ: STUCHLÍKOVÁ, Zuzana. Japonská ekonomika v letech 2007–2010. Acta Oeconomica Pragensia. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 2013, 2013(2), 55-68. ISSN 1804-2112.
MURAMATSU, Naoko a Hiroko AKIYAMA. Japan: Super-Aging Society Preparing for the Future. The Gerontologist. 2011(4), 425-432. ISSN 1758-5341.