ASIANSTYLE

Jak to všechno začalo?
Kdysi jsem chtěl pracovat v nějakém mezinárodním hostelu či penzionu a lákalo mě zjistit, jak se od sebe liší východní a západní styl. Jako cíl svého pátrání jsem zvolil Austrálii, která mi imponovala nejen možností zlepšit si angličtinu, ale i faktem, že jsem v ní měl i nějaké přátele.

Co se ti tedy podařilo vypátrat? Jaké jsou hlavní rozdíly?
Našel jsem jich spoustu. Nehodnotím sice člověka dle národnosti, ale rozdíl v jídle, chápání lásky či přátelství je značný. Lidé v Austrálii jsou více otevření a nezabývají se tolik maličkostmi. Co se týče jídla, oni milují pečivo a brambory, my rýži. Zaregistroval jsem však i rozdíly ve velikosti nákupního vozíku nebo uličky v supermarketu, u nás jsou značně menší. Rozdíly v hudbě nebo oblečení asi nemusím zmiňovat…

Po čem z toho se ti stýská nejvíc?
Život v Japonsku je poměrně pohodlný. Najdete tu velké množství restaurací i obchodů, neplatíte poplatky za dopravu a všechno je rychle dostupné. Austrálie mi ale i přesto pořád chybí. Lidé jsou tam nabití pozitivní energií a zeptat se někoho, jak se má, je běžný způsob jak říct "hello". V Japonsku se navíc neobjímáme, na to si taky budu muset zase zvyknout.


Yusuke s přáteli

Zdá se, že sis Austrálii celkem užíval. Co se stalo pak?
To je pravda, byl jsem moc spokojený. Jednoho rána jsem se ale vzbudil a nemohl jsem pořádně dýchat. Když jsem s tím šel k doktorovi, dostalo se mi doporučení, abych se vrátil do Japonska a tam pořádně zrekreoval. Říkal jsem si, že v nemocnici zůstat nepotřebuji a navíc se mi zatmívalo před očima při myšlence, kolik by to stálo. Pak ovšem přišly výsledky. Doktoři mi řekli, že mám leukémii a zánět pohrudnice, což byl velký šok. Jediné, na co jsem dokázal myslet, bylo, abych se rychle zbavil té strašné bolesti.

Kdo tě v takové situaci podpořil?
Naštěstí tu byli mí přátelé ze Sydney. Zařídili vše, co jsem potřeboval. Poplatek za noc v nemocnici se pohybuje někde okolo 216 dolarů, takže jsem se musel přesunout zpátky do Japonska. Peníze se dají tak rychle ztratit… Zasáhli ovšem opět mí přátelé, kteří se složili, a tak jsem byl brzy v péči lékařů. Tehdy jsem si uvědomil, že peníze jsou sice důležité, ale síla přátelství je mnohem důležitější. Nejdůležitější jsou obecně lidé okolo nás - přátelé, rodina, občas i cizinec.


Jak Yusuke rád říká, síla přátelství je opravdu ohromná.

Jaká byla jejich reakce?
Naprosto úžasná. Skoro každý den za mnou jezdili přátelé ze všech koutů Japonska, přičemž cesta jim v některých případech zabrala i několik hodin. Když jsme jednou seděli u mne na pokoji, napadlo mě, že na důkaz odhodlání porazit leukémii složím tisíc papírových jeřábů. Hned mi koupili papír a začali jsme skládat (směje se). Když jsem svůj první výtvor nahrál na Facebook, začaly mi od přátel chodit fotky jejich origami z celého světa. Posílali mi však i knihy a různá videa, což mě upřímně dojalo. Měl jsem pocit, že se děje zázrak a cítil jsem se o hodně lépe. Krátce nato jsem složil svého tisícerého jeřába. Člověk se nesmí vzdávat a věřit si, že to dokáže.

Určitě to zvládneš bez jakýchkoliv větších problémů. Máš už nějakou představu, co tě čeká pak?
Nejdříve překonám leukémii a pak se uvidí. Každopádně si budu dávat větší pozor, co jím, aby mé tělo nějak nestrádalo.

Věnoval bys čtenářům nějaký citát na závěr?
Obávám se, že jsem se dnes již intelektuálně vyčerpal (směje se), ale doporučil bych k přečtení text Hannya Shingyo, buddhistickou srdeční sútru. Třeba tam najdou, co potřebují!


Sám Yusuke jeřábů udělal již přes 1000, ale stále jich přibývá


FOTO: facebook.com/yusukehueykawachi