ASIANSTYLE

Ačkoliv se to nemusí zdát, cesta do ráje české kuchyně byla poměrně dlouhá. Nejprve jsem v Japonsku vystudoval vysokou školu, kde jsem se naučil přípravu těch nejrůznějších jídel. Hned pár měsíců poté jsem své poznatky využil při vaření v místních restauracích- zavítal jsem do světa gastronomie Italů i Francouzů a objevil tam mnohé. Dalším zlomem byla nabídka práce kuchaře pro ambasádu v Evropě, což byl taky důvod, proč jsem vlastně zavítal do Česka. Tamní kuchyně mě nesmírně zaujala, a tak jsem se rozhodl, že si v Japonsku jednoho dne otevřu vlastní českou restauraci, k čemuž později opravdu došlo- jmenuje se DUB a trůní skryta v malé uličce v centru Kanazawy.

2. Začátky byly asi poměrně těžké. Podle čeho jsi sestavil jídelníček?

Hlavním konceptem, s kterým bych chtěl pracovat je vyvážená kombinace českého receptu s místními ingrediencemi. Všechny recepty, co mám, vznikly v hlavách českých babiček, někdy jsem se inspiroval přímo jídelníčkem českých restaurací.



3. Mluvil jsi o místních ingrediencích... Jde v Japonsku sehnat všechno potřebné?

Některé ingredience jsou trošičku problém. V Japonsku kořenovou zeleninu do vývaru prostě nekoupíte, českých značek alkoholu není také zrovna moc. V takovém případě se snažím vyrobit si ingredienci sám- když chci vanilkový cukr, jednodušše smíchám cukr s vanilkou a je to. V ustáleném menu nabízím též domácí pudink, ten místo laciného prášku vyšlehám přímo z našich vajec. Jednou ročně ovšem jezdím do Česka, kde dokoupím zbytek, tradičně si dovážím například český kmín.