Návrat bílého boha s dlouhýma ušima

21:00 | 29.10.2013 Erik 0
Ačkoli to ještě před několika desítkami let vypadalo, že tradiční výroba sošek užívaných v Pekingu během Svátku středu podzimu zcela vymizí, dnes se toto prastaré umění do hlavního města pomalu vrací zpět.
Ušatí bohové na cestě do chrámu Dongye
Ušatí bohové na cestě do chrámu Dongye FOTO: chinadaily.cn
Pokud bychom na začátku září nahlédli do malého dvorku ve východní pekingské čtvrti Tongzhou  uvidíme skupinku řemeslníků, kteří mají plné ruce práce s barvením na první pohled nekonečného zástupu hliněných sošek s králičí hlavou a lidským tělem, svítících zářivou bělobou. Několik týdnů před Svátkem středu podzimu je to v dílničce nazvané příznačně Šťastný králík zcela běžná scéna.


Jia Tao (28), ověřuje, jestli jsou rozpracované sošky dostatečně suché na to, aby na nich bylo možné provést další výrobní kroky. Schnutí ve venkovních prostorách je pro jejich zdárné dokončení velmi důležité.

Legenda vypráví, že před stovkami let vypukla v hlavním městě velká epidemie. Utrpení obyvatel přimělo Měsíční bohyni Chang´e poslat jim na pomoc při boji s chorobou jejího věrného průvodce – bílého králíka. Ten se svého úkolu úspěšně zhostil a od té doby je považován za patrona a uctíván jako božský ochránce Pekingu.

Výroba sošek králičího boha je možná překvapivě velmi komplikovaná, sestává se z více než desítky kroků a zabere od začátku do konce celý týden. Je potřeba mít nejen velký řemeslný cit, ale také být velmi zručný při nanášení barev štětcem.


Wang Juhong (30) maluje v dílně na sošky slavnostní oblečení. Ačkoli stejnou proceduru už nesčetněkrát opakovala, přesto tvrdí, že se u ní nenudí, protože ráda pracuje se zářivými barvami.

Za starých dob se tyto sošky objevovaly na oltáři během Svátku středu podzimu ve všech místních domácnostech společně s ovocem obětovaným Měsíci. Po skončení svátků pak na ně čekal poněkud adrenalinový osud – byly totiž dány dětem na hraní. Tradice začala upadat v zapomnění na začátku padesátých let minulého století a umění výroby téměř vymizelo. Trend se podařilo zvrátit na začátku osmdesátých let, kdy se poslední mistři řemeslníci spojili a začali tuto tradici společně oživovat.


Pracovník dílny nanáší na přední část sošky bílou podkladovou barvu. Zadní strana zůstává nenabarvená, aby mohli lidé u finálního výrobku vidět texturu hlíny, ze které byl vytvořen.

Zakladatelem a vedoucím zdejší dílny je Hu Pengfei pocházející z provincie Shaanxi na severozápadě Číny. Jeho rodina se výrobou hliněných sošek zabývá po několik generací. Ačkoli je mu teprve 31 let, účastní se vyhlášených slavnostních trhů v chrámu Dongyue už šestým rokem. Pořádá workshopy pro žáky základních a středních škol a nikdy si nenechá ujít příležitost vyprávět historii místního ušatého bůžka návštěvníkům ze zahraničí.    

„Nejsem sice zdejší rodák, ale doufám, že moje dílna a entuziasmus, který do své práce vkládám, pomohou ostatním poznat krásu této tradice a zajistit, že se bude předávat dál budoucím generacím.“


Hu Pengfei (vpravo), zakladatel a vedoucí dílny, představuje ve svém obchodě ve čtvrti Dongcheng sošky králičího boha turistům z Nového Zélandu.

V současné době produkuje dílna více než 10 tisíc sošek ročně. Většina z nich si najde cestu k zákazníkům v obchodech s upomínkovými předměty. Nevyhýbají se ale ani inovacím - k tradiční podobě králičího boha například vytvořili jeho ženský protějšek i malé králíčky. Zájemcům tak nic nebrání si domů z Pekingu dovést nefalšovanou božskou rodinku.

ZDROJ: Kuang Linhua, chinadaily.cn
FOTO: Chinadaily.cn

Diskuze

Momentálně nepodporujeme Internet Explorer 9