ASIANSTYLE

Svatební hostina
 
Večer před svatbou byla uspořádána předsvatební hostina, která však častěji bývá typická až ve své posvatební formě. Většinou se jedná o posezení s jídlem, hudbou a karaoke, „pravděpodobně nejrozšířenější a neoblíbenější místní zábavou“. Odvážlivcům, kteří se vydají na pódium zpívat, jsou podstrkovány drobné bankovky za odměnu. Tradice také velí představit širokému okolí na provizorním pódiu rodinu ženicha, zvláště když jsou z takové dálky.    
 

 
Na stole jsou typickou pochoutkou různé druhy kari, hodně zeleniny, mořských plodů a čerstvého ovoce, ale také thajský rum. Thajci však moc alkoholu neholdují (dovezené alkoholické dárky z Čech si ředili vodou) a to ani na svatbách.
 
Svatba
 
Na rozdíl od křesťanů se buddhističtí Thajci berou v domě nevěsty a ne v chrámech nebo na úřadech. Dům se pro tuto příležitost speciálně vyzdobí a několik místností se promění ve svatební prostory. Tradiční svatba má spíše symbolický význam a není oficiálně uznatelnou, potvrzení sňatku se musí až posléze úředně doplnit.
              
Ráno v den svatby přichází na řadu obřad s buddhistickými mnichy. Zpravidla devět mnichů se modlí k Buddhovi a poté dávají své požehnávání domu a budoucím novomanželům. Při tom proběhne i rituál se svíčkou, kdy při modlení kapou snoubenci vosk do nádoby s vodou a zapalují vonné svíčky, které poté zapichují do domácího oltáříčku.



Mnichové pak vysvětí dlouhý provázek, který symbolizuje štěstí novomanželů (a hraje důležitou roli v další části obřadu), a ke konci modlení se jako akt úcty obětuje jídlo Buddhovi.
 

 
Venku je na provizorním podiu vykládáno jídlo pro mnichy za jejich služby. Každý mnich dostane kopeček rýže a může si vybrat další část chodu z hojného počtu misek s ovocem, zeleninou, masem a nudlemi.  
 
 

Následuje tzv. Khan Maak, kdy je manžel odveden z domu do slavnostního průvodu. V thajské kultuře zásnuby často probíhají v den svatby a jsou spojeny se slavnostním průvodem, skládajícím se ze samotného ženicha a jeho rodiny a přátel, kteří přináší věno a další nezbytné prvky pro zásnuby. V minulosti se průvod odchyloval daleko od místa bydliště nevěsty, ale v současné době Khan Maak probíhá jen pár kroků od místa, kde se koná svatba. Nezbytnou součástí průvodu jsou rostliny banánovníku a cukrové třtiny. Banánovníky se zasadí po svatbě do země, aby první plody vzešly na „narození prvního dítěte novomanželů“ a cukrová třtina funguje jako symbol sladkosti a romantiky v manželství. Průvod je velmi radostným okamžikem, a je proto doprovázen hlasitým halekáním, zpěvem, hudebníky ale i hudbou z aut a to až zpět k nevěstě domů.
 
„V Thajsku je totiž taková tradice, že když se něco děje, tak hodně nahlas, ať ostatní vědí, že se něco děje.“  
  
Aby ženich prokázal, že je dobře finančně zajištěný a dokáže se postarat o svoji nastávající, musí, než se dostane zpět k nevěstě a jejím rodičům, projít před domem přes symbolické brány. Brány jsou zavřeny stříbrnými nebo zlatými řetězy a drženy většinou mladými ženami, které jsou v blízké přízni s nevěstou. K tomu, aby ženich otevřel jednotlivé brány, vyplácí příbuzné penězi (kolem 100 – 200 bahtů) v obálce. Není to však vůbec jednoduché, protože příbuzní mohou požadovat více peněz a tady pak na řadu přichází smlouvání a zase jen smlouvání.
 
„Před prahem jsem si zul boty a šel hledat nevěstu. Tady na mě číhala past, protože přede dveřmi do pokoje, kde se ukrývala, na mě číhala její matka jako nejdražší brána. Já už neměl žádné peníze, tak jsem musel sebrat od všudypřítomného davu nějaké peníze na vyplacení…“
  
Tím však vyplácení nekončí. Poté, co byli vyplaceni příbuzní, následuje vyplácení rodičů nevěsty. Ženich musí předložit věno, které může obsahovat peníze, zlato, půdu nebo dokonce dům! Tradiční koncept pro věno spočívá v tom, že ženich musel prokázat i rodičům nevěsty, že je schopen nabídnout své nastávající dobré materiální zajištění a také jim tím vyjádřit vděk za výchovu jeho budoucí manželky. Pokud rodiče sňatek schválí, vymění si manželé prstýnky, nevěsta se pokloní svému muži a matka nevěsty sebere věno a ukryje ho v domě.
 


Při poslední části svatebního obřadu se novomanželé posadí vedle sebe a za pomoci kněze proběhne obřad modlení se ke štěstí a prosperitě novomanželů. Provázek, který byl prve vysvěcen mnichy, je nyní omotán kolem květiny a jeho zbylý kus drží při modlení novomanželé v dlaních. Poté se rozstříhá na kousky, které se přivazují páru na zápěstí. Stejné provázky mohou dostat i další příslušníci rodiny. Tyto provázky mají ochránit novomanžele před vším zlým a měly by se ponechat na zápěstí alespoň po tři dny, aby se přání vyplnilo.  
 

  
Na závěr zhruba hodinové modlitby nakreslí někdo ze starších členů rodiny ženicha nebo nevěsty na čela novomanželů pomocí křídy nebo mouky buddhistický symbol (3 tečky nebo 2 tečky a vlnku).



Svatební obřad je ukončen gratulacemi hostů, kteří jeden po druhém přistupují ke klečícímu páru novomanželů a přejí jim hodně štěstí a zdraví, dávají jim dary a vzájemně si obě strany navazují na zápěstí další a další svěcené provázky pro štěstí.  
 

 
Po svatbě
 
Po svatbě následuje hostina a poté zavládne volná zábava a přichází na řadu velmi oblíbené fotografování za pomoci profesionálního fotografa, ale i mezi členy rodiny navzájem a to nejen s každým z rodiny, ale doslova s každým, kdo se přišel na svatební obřad podívat.  



ZDROJE: rueanthai-raminthra.com, Ivan a Ludmila Hermanovi
FOTO: Ivan, Ludmila a Michal Hermanovi