ASIANSTYLE

Japonská vlajka má klasický tvar obdélníku s poměrem stran 2:3. Původní poměr vlajky byl 7:10. Vlajka má bílý podklad a ve středu červené kolo. Umístění Japonska na východě Asie zemi pomohlo získat si přezdívku „Země vycházejícího slunce“. Tato přezdívka se odráží i v národní vlajce. Červené kolo zastupuje slunce. Nese význam jasu, ryzosti a tepla.
 
Bílá barva představuje čistotu a poctivost.
 
Japonsko bylo se symbolem slunce spojováno nejméně od 7. století. Přesný původ vlajky není znám, ale většina učenců věří, že souvisí s přezdívkou země. Jiné teorie zase zahrnují zastoupení bohyně slunce Amaterasu, jejímiž potomky je údajně císařská rodina. Vlajka slunce byla ve 13. století, kdy Japonci bojovali proti invazi Mongolů, používána Šóguny (vojenskými vládci).
 
Oficiální název japonské vlajky je Nisshoki, ale obecně je známa jako Hinomaru, což znamená sluneční kruh.
 
Hinomaru byla úředníky v roce 1870 užívána jako obchodní vlajka a stala se první národní vlajkou přijatou v Japonsku od roku 1870 do roku 1885. Používání vlajky bylo silně omezeno okupací Japonska po druhé světové válce až do roku 1947, kdy se omezení začala rušit.
 
V roce 1999 byl přijat zákon pro použití Hinomaru jako oficiální národní vlajky Japonska.
 
Japonská vlajka má několik variant. Těmi jsou především verze vlajky se slunečními paprsky. Vlajka Vycházejícího slunce se používá jako námořní prapor a má sluneční kotouč obklopený šestnácti červenými paprsky.
 
Je známo, že kruhový symbol byl používán také na skládacích vějířích, které používali samurajové ve 12. století.