ASIANSTYLE

Předtím, než vám začnu povídat o průběhu akce samotné, vám přiblížím šakuhači  jako hudební nástroj. Název se skládá ze dvou částí – šaku (= délková jednotka, podobně jako palce) a hači (= osm). Šakuhači nejspíš původně pochází z Číny, přičemž první šakuhači se měla dostat do Japonska během 6. století a původně sloužila výlučně pro meditativní účely zen-buddhistickým mnichům. Členové buddhistické sekty komusó, potulní "mniši prázdnoty", nosili na hlavách proutěné koše tengai, kterým si zakrývali tvář a zachovávali anonymitu a odstup od okolního světa. Navíc byli osvobozeni od mýtného a mohli v podstatě cestovat, kudy chtěli.

Teprve v průběhu 20. století se šakuhači začala používat ve větší míře i mezi laickou veřejností. Ovšem šakuhači není tak docela křehký a nevinný nástroj, jak se může na první pohled zdát. Pro svou odolnost byla využívána v případě nouze také jako zbraň - je totiž většinu vyrobena z pružného a odolného bambusu (ačkoli byly nalezeny i flétny z kostí nebo jiných dřevin, než je bambus). 
 

International Shakuhachi Festival Prague probíhal od 2. do 6. června a jeho začátek v Národní Galerii byl trochu chaotický. Lidé nevěděli, kde mají čekat, a zdálo se, že ani účinkující nejsou podrobně informováni. Nicméně přes veškeré organizační trable byla kvalita hudby nedocenitelná a přednášky v angličtině (stihla jsem bohužel jen dvě) byly na velmi vysoké úrovni. Program festivalu byl velmi bohatý a diváci si tak mohli krom šakuhači poslechnout také další tradiční hudební nástroje jako biwa, koto nebo bubny taiko.

Každý účinkující měl své osobité kouzlo, vyhraněný charakter a v každé skladbě člověk dokázal najít zalíbení. Převažovala tradiční japonská hudba, ale k poslechu byly i skladby, které představovaly hudební modernu, a dokonce se mohli návštěvníci zaposlouchat do hudebního spojení šakuhači a jazzu. 

Možná to bude tím, že mé uši jsou stále přivyklé evropštějšímu pojetí hudby, ale nejvíce mě oslovilo spojení západního orchestru a japonských nástrojů na koncertě v Národním divadle, kde vystupovali Mitsuhashi Kifu, Kumiko Shuto a Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Spojením evropské a asijské hudby zkrátka vzniká dokonalá kombinace. Lví podíl měl na tomto výsledku také Vlastislav Matoušek. Nechybělo napětí a celé vystoupení bylo ve svém průběhu bohaté na kontrasty. 

Další skvělým hudebním zážitkem byla jazzová improvizace v klubu Zázemí, kde vystupovali John Kaizan Neptun, Steve Cohn, Cornelius Boots a Seizan Osano. Panovala zde veselá a přátelská atmosféra a všichni mohli cítit jak jim hudba a jazz koluje v žilách. Celkové provedení akce nelze hodnotit jinak než jako skvělé.