ASIANSTYLE

Kerri Sakamoto již podle jména není typická Japonka. Tato kanadská spisovatelka japonského původu se ve svých knihách, stejně jako v Elektrickém poli, zabývá převážně tématem kanadských Japonců. Samotná autorka se narodila v Torontu roku 1959. Známá je nejen jako spisovatelka, ale i esejistka a scénáristka.

V Kanadě stejně jako v USA byli občané japonského původu za 2. světové války odvlečení do internačních táborů, aby nemohli pomáhat nepříteli. Jednalo se o stovky tisíc lidí, mezi nimi i děti a víc než polovina z nich byla narozená v Kanadě a USA. Po válce dostali na výběr buď se odstěhovat na určitá povolená místa, nebo být deportováni zpět do Japonska. Pobyt v takovém internačním táboře v Kanadě v dětství zažila i hlavní protagonistka tohoto románu Asako Saito - žena ve středních letech, která žije jen se svým starým nemohoucím otcem a mladším bratrem. Matka i starší bratr jí již zemřeli. Asako je žena v domácnosti, která tráví naprostou většinu času doma, kde buď uklízí, nebo se stará o otce, který je po mrtvici upoután na lůžko. Příležitostně k ní zajde na návštěvu Sachi - mladé děvče, které bydlí ve stejné ulici - nebo její sousedka a přítelkyně Shisato Yano. Každý den plyne tak stejně, že často ani neví, zdali je sobota nebo třeba středa. Jednoho dne k ní ale přiběhne uplakaná Sachi, že Tamio a Kimiko (Shisatiny děti - dvojčata) vyzvedl jejich otec ze školy a ještě nejsou doma. Sachi byla do Tamia zamilovaná a nesmírně se o něj bála. Asako byla přesvědčená, že si jen vyjeli někam na výlet. Jenže o dva dny později je Shisato nalezena zastřelená společně s jejím milencem panem Spearsem a děti s otcem ještě pořád nejsou doma.

Děj knihy plyne velmi pomalu a vlastně je to, jako by tam snad ani žádný děj nebyl. Zdánlivě se nic neděje, ale to neznamená, že by se skutečně nic nedělo. V knize nejde o podvádějící manželku, vraždu nebo o starou ženu, která nemá nikoho jiného než otce a bratra. Spíše o situaci japonských občanů v Severní Americe po druhé světové válce. Někteří se ještě dlouhá léta poté cítili velmi ublížení a ukřivdění za všechno, o co přišli kvůli internačním táborům. Jiní se s tím smířili. Pořád se jich většina snažila držet spolu a neměla žádné přátele mimo Japonců. 

V knize se prolíná současnost se vzpomínkami ze dnů a let předchozích se vzpomínkami s internačního tábora. I přesto, že je spisovatelka Kanaďanka, styl psaní je typicky japonský. Doporučuji ale najít si anglickou verzi, protože transkripce je v českém vydání mírně řečeno hrozná.