ASIANSTYLE

Loutkové marionetové divadlo vzniklo před více než 390 lety v Edu (současném Tokiu) kde také vzniklo první loutkové divadlo svého druhu v Japonsku. Herci se loutkovodičství učí od pěti let a toto umění se předává z generace na generaci již řadu let. Dne 28. 5. 2015 měli plzeňští návštěvníci, především děti, možnost zhlédnout představení s těmito vzácnými marionetami a spatřit tak nejen zajímavé příběhy, ale hlavně práci loutkovodičů, která si zcela určitě zaslouží obdiv.

 

První částí představení byl lví tanec Kotobukišiši (viz fotka v úvodu článku), který se tradičně objevuje například na svatbách či během oslav Nového roku. Když se na scéně objevili kromě lva i motýlci, dětské reakce byly k nezaplacení. Slabý výkřik: "Neboj se, vždyť jde jen o motýlky," jasně dokazoval, že k vyprávění příběhu není třeba znát daný jazyk, ba není ani třeba mluvit.

 

Po krátkém vstupu, kdy jeden z loutkovodičů vysvětlil, jak loutky fungují, následoval příběh Tsurionna, neboli Lov manželek. V češtině bychom mohli tento příběh shrnout jako "Nekupujte zajíce v pytli". Děj byl totiž o tom, jak se pán a jeho sluha vydali do svatyně pomodlit se za to, aby pán našel brzy ženu, kterou by si mohl vzít. Druhého rána ležel před svatyní prut a pán si hned pomyslel, že jde o dar od bohů. Zašel s prutem k moři a začal lovit. A ano, ulovil si manželku. Byla krásná, a tak se pán rozhodl si ji hned na místě vzít. Když jeho sluha viděl, jaké štěstí jeho pánovi nalezený prut přinesl, rozhodl se ulovit si ženu také.

 

Sluha byl ale narozdíl od pána velmi netrpělivý a rozhodl se vzít si ulovenou ženu aniž by jí nejdříve odhrnul závoj. Jaké to překvapení! Žena, kterou na prut chytil nebyla ani trochu krásná. Sluha ale nemohl nic dělat, již byli svoji a on s ní muset zůstat.

 

Druhým příběhem byl poté Suzugamori odehrávající se v noci v lese. Jednalo se o příběh hrdinství, pomsty a také pokory. Právě v tomto příběhu měli diváci možnost vidět na vlastní oči, co všechno je možné s loutkami dělat. Při boji jedné odlétla hlava, druhé upadl obličej a další se dokonce rozpůlila vejpůl.

Celé vystoupení trvalo něco málo přes hodinu, a jak se nakonec ukázalo, bylo zajímavé jak pro děti, tak i pro dospělé. Díky překládanému výkladu a shrnutím děje v českém jazyce nebyl problém s komunikací mezi loutkovodiči a diváky. Představení si tak mohli užít i ti, kteří neovládají japonštinu, ale přesto se chtějí dozvědět něco víc o tak vzácném a přesto nádherném umění.


FOTO: TerryALS