ASIANSTYLE

Když se v říjnu roku 1937 začala obrana Šanghaje i přes dlouhý a statečný odpor rozpadat, dalo čínské velení příkaz ke všeobecnému ústupu s tím, že za sebou zanechá jedno až dvě hnízda odporu, která zdrží japonské jednotky a umožní evakuaci metropole (a možná také přesvědčí západní mocnosti k větší než jen slovní podpoře). K velení v podstatě sebevražedné mise se dobrovolně přihlásil podplukovník Xie Jinyuan a převzal velení 1. praporu 524. pluku. Ten měl papírově kolem osmi set vojáků, ale v průběhu obrany města ztratil téměř polovinu mužů. Vyzbrojeni byli na tehdejší čínské armádní poměry solidně - německé pušky, pistole i klasické helmy vzor 1935, československé lehké kulomety vz. 26 a několik jejich těžkých bratříčků Maxim.

Za své stanoviště si zvolili bývalé velitelství divize ve skladišti Sihang, které mělo velmi odolnou konstrukci a bylo zásobené potravinami, municí i léky. Šestipatrová budova byla rychle proměněna v pevnost včetně předsunutých opevnění. Materiálem byly pytle s pískem, kukuřicí, fazolemi a vůbec vším co bylo uvnitř po ruce. Několik nejbližších domů bylo strženo, aby se rozšířilo palebné pole a znesnadnilo nepříteli krytí. Zničeno bylo také elektrické osvětlení.  Nezbývalo než čekat na první kontakt s nepřítelem.

Ten přišel odpoledne 27. října, kdy se objevila skupinka deseti japonských vojáků a byla promptně zneškodněna palbou. Brzy na to přišel útok ze západního směru. Asi sedmdesát Japonců se ukrylo ve slepém úhlu obrany, ale bylo zasypáno granáty ze střechy skladiště. Před stažením založili u paty budovy požár, ale ten byl uhašen před tím, než napáchal vážnější škody.

Vybrané místo obrany se ukázalo jako velmi strategická volba. Protože se nacházelo hned na pomezí mezinárodní koncese, netroufla si japonská strana přivolat bombardování lodními děly ani letadly ze strachu, že zasáhnou koncesi a vyvolají mezinárodní incident. Několik letadel se sice objevilo dopoledne 28. října, leč zůstalo jen u kroužení ve vzduchu. Stejně tak se neodvážili přímo před očima západních mocností použít chemické zbraně, ačkoli jinde na šanghajském bojišti byl yperit při zneškodňování silných bodů obrany používán. Nezbývalo než opakovat útok pěchoty.

Ten přišel opět odpoledne a tentokrát za podpory děl. Ta však nedokázala prorazit zdi budovy a pokus uchytit se na střeše banky opodál byl překažený faktem, že skladiště bylo vyšší a střelci obránců je měli jako na dlani. Zpráva o obráncích se šířila a lidé v koncesi začali pořádat sbírky potravin, léků a dokonce postávali na břehu s plakáty, na nichž bylo napsáno, jak se pohybují japonské jednotky v okolí. Té noci také poslali čínskou republikánskou vlajku, kterou odvážně donesla skautka Yang Huimin.

Když ji předávala, zeptala se podplukovníka, jaký je jeho plán. Odpověď byla stručná. „Bránit se dokud nezemřeme!“. Pohnutá touhle odpovědí poprosila o seznam jmen vojáků, aby se je všichni mohli dozvědět. Xie Jinyuan věděl, že by tím prozradil přesný počet obránců, ale zároveň nechtěl dívku zklamat. Nařídil proto sepsat 800 jmen z původního seznamu.

Následujícího dne přišel dosud nejsilnější útok ze všech a obránci se museli stáhnout z předsunutých krytů dovnitř budovy.  Byla nasazena artilerie i obrněné vozy. Granáty děl dopadaly v průměru každou vteřinu. Japonská pěchota se pokusila zdolat západní zeď na žebřících. Jeden z obránců seskočil opásán granáty ze střechy a sebevražedným útokem zabil nejméně dvacet protivníků. Když vše selhalo, pokusili se Japonci do skladiště podkopat chodbou jako ve středověku. Pekelná bitevní vřava beze změny pokračovala až do 31. října.

Ačkoli chtěl Xie Jinyuan bojovat až do úplného konce, byl posléze přesvědčen, aby uposlechl rozkaz k ústupu, neboť všechny cíle mise byly už splněny. S japonským velitelem byl za vyklizení opěrného bodu dohodnutý klid zbraní, aby se mohli obránci stáhnout. Ústup probíhal podle plánu v noci 1. listopadu. Příměří bylo z japonské strany porušeno a na přechod se snesla kulometná palba, která byla ale vzápětí umlčena z mezinárodní koncese.

Konec však byl smutně symbolický. Na nátlak politických sil byli obránci oproti dohodě na území koncese odzbrojeni a zajati. Poté co podplukovník Xie Jinyuan odmítl několik nabídek kolaborantské vlády, byl 24. března 1941 zavražděn. Po útoku na Pearl Harbour a zabrání celé Šanghaje byli ostatní posláni na nucené práce. Část jich při přesunu uprchla a úspěšně se vrátila mezi čínské obránce. Po ukončení druhé světové války se jich většina vrátila k civilnímu povolání a do občanské války již nezasáhla.

Budova skladiště Sihang stále v Šanghaji stojí i s pamětním místem, které je otevřené veřejnosti každý pátek odpoledne. Xie Jinyuan byl posmrtně povýšen na brigádního generála a sní dnes svůj věčný sen v mauzoleu Wanguo společně s dalšími vlastenci.