ASIANSTYLE

Kronika Záznamy o starých věcech, Kodžiki 古事記 je první souvislou dochovanou literární památkou Japonska. Pro Japonce je národním pokladem, pro zbytek světa nedocenitelným zdrojem informací o historickém a kulturním vývoji této země. Jako datum vzniku kroniky se uvádí rok 712 n. l., příběhy v ní obsažené jsou ale s největší pravděpodobností mnohem starší. V roce 2012 oslavila kronika Kodžiki 1300 let od svého vzniku. K narozeninám dostala své první české vydání s překladem přímo ze staro-japonštiny!

Tohoto celosvětově unikátního a neuvěřitelně náročného počinu se zhostil profesor Karel Fiala, rejstřík utřídila a doslovem vysvětlujícím pojem Duše slov (síla slov) kotodama 言霊 knihu opatřila profesorka Zdeňka Švarcová.  



Kronika je dělena na tři knihy a opatřena předmluvou, kterou vytvořil Ó no Jasunaró, jehož císař pověřil sepsáním kroniky. Nápomocen/na mu byl/a Hieda no Are (rodem si nejsme jistí), člověk s absolutní pamětí, který dostal 25 let na zapamatování si pověstí ze starších nedochovaných spisů.   

Císař požádal o sepsání díla s potřebou poukázat na své právo na vládu opírající se o genealogickou nitku utkanou z paprsků vycházejícího slunce bohyně Amaterasu no ómikami. Jako její potomek s boží krví doufal, že nikdo nebude zpochybňovat jeho nárok na vládu nad Japonskem. Přeci jen císařský trůn je pěkně horká židle i pro potomka bohyně slunce.
   
První kniha v sobě ukrývá sebrané legendy o vzniku světa, o vzniku různých lidových rčení, příběhy odrážející počátky konfuciánské tradice a jiné vlivy z čínské pevniny. (Více o těchto legendách si určitě přečtěte  zde, zde a zde) Zkrátka příběhy, kde si bohové či "kami" povídají se zajíci, potkávají další bohy, tvoří ostrovy, ctí šintoistický kult očisty, občas pro sebe zahoří, občas jen zahoří. Nic neobvyklého.

Další dva svazky zaznamenávají genealogickou následnost císařů od těch mytologických, před první historicky ověřenou osobu císaře Nintokua až po císařovnu Suiko, kde v roce 628 vyprávění končí. Legend ubývá, objevují se však v hojné míře písně a básně tanka, které příjemně prokládají pasáže podobné počítání oveček, jakou je například tato:

"Císař Bitacu
Nuna Kura Puto Tama Siki Nó Mikóto žil v paláci Wo sada a vládl říši čtrnáct let. Tento císař se oženil s nevlastní mladší sestrou Tójó Mi Ké Kasi Kija Pime Nó Mikóto a narodil se jim princ Sidu Kapi Nó Miko, zvaný též Kapi Dako Nó Miko. Dále Takéda Nó Miko, zvaný též Wo Kapi Nó Miko, dále princ Wo Pari Da Nó Miko, princ Kadura Kí Nó Miko, princ U Mori Nó Miko, princ Wo Pari Nó Miko, princ Tamé nó Miko, a konečně princ Sakura Wi Nó Jumi Pari Nó Miko. Osm dětí. Poté se císař oženil s... " (Fiala, 2012, s. 310)  

O jednotnosti legend i pravosti historických záznamů nás nutí pochybovat jen o osm let mladší sestra Kodžiki, kronika Nihon šoki, nebo Nihongi (720 n.l.), která spoustu věcí vidí úplně jinak. Obecně se ale dává za pravdu spíše starším záznamům. 

Tato pomyslná bible starého Japonska samozřejmě došla různých zpracování. Od stínové hry vyprávějící mýtus stvoření světa 



po užití jmen bohů pro pojmenování "superžůžových" skillů z Naruta



Staré mýty a legendy nikdy nepřestanou mít vliv na kulturu a křehkou duši ostrovní země. Pokud jí toužíte porozumět, tak proč nečíst! 
Zkrátka je to nevýslovná radost mít takový literární skvost přeložený do češtiny přímo z originálu.

Neúprosně dlouhé zimní večery si žádají zásah kvalitní literatury. Navíc pokud chcete udělat dojem na svého japonského kamaráda, či kamarádku, tak romantickou recitací básně z nejstarší literární památky rodné domoviny je dozajista oslníte více, než vycházející slunce na japonské vlajce.


ZDROJ: Švarcová, Zdeňka:Japonská Literatura, Fiala, K.: Kodžiki